Riddle's Queen [CZ, Tomione]

✅Kapitola 8. ,,Od koho je?"

Předem se omlouvám za slovníček 'nové postavy'

Ples! Vánoce! Vánoční ples!! Byla slova, která se mi po ranním probuzení proháněla hlavou. ,,Lenko, vstávej!" ,,Kolik je hodin?" ,,6-" ,,Slepičích!" dokončila jsem větu za Nellu, vyskočila z postele a hned se hnala do koupelny provést ranní hygienu. ,,Cože?" ozvalo se hned za mou, ale já to ignorovala a dál si čistila zuby svou oblíbenou peprmintovou pastou, kterou mi doporučil táta. Táta... máma...Strašně mi chybí! Kdybych je teď mohla alespoň obejmout! Udělala bych proto cokoli...! Naprosto cokoli! Vyplivla jsem pastu do umyvadla a znovu se na sebe podívala do zrcadla. Měla jsem od pasty bílý knír. Vzpomínám, jak jsme si z toho dělali s rodiči srandu. To už je ale pryč... Frustrovaně jsem si namočila ruku a knírek setřela. Povzdychla jsem si a teď už s úsměvem na rtech vycházela z koupelny. ,,Lenn! Co jsi myslela těma ,slepičíma krokama'?" ptaly se mě Gin a Nella, ale já to ignorovala, popadla brašnu a vydala se na snídani. Asi by se mi špatně vysvětlovalo, proč znám mudlovskou hru "Honzo, vstávej!"...!

Vešla jsem do Velké síně. Bylo v ní plno. Sedla jsem si na místo úplně nakonci stolu, u kterého seděli ti, co se pyšnili zelenou kravatou a znakem hada na hrudi. Usmála jsem se, když mi spadl pohled na sirupové košíčky. Hned jsem si dva vzala a zakousla se do nich. Už jsem jedla asi čtvrtý, když jsem spatřila kštici trochu delších černých kudrnatých vlasů. Nebyl to však onen černovlásek z 'mé' koleje, ale černovlásek z... 'mé' koleje. Eh.. abych to lépe vysvětlila, nebyl ze Zmijozelu, ale z Nebelvíru. Seděl zády ke mě a nápadně mi připomínal Reguluse Blacka, kterého jsem znala pouze ze Siriusova vyprávění. Mohl by to být on? To je ale blbost! Ten se jestě ani nenarodil! Tak... kdo to je? Podivala jsem se na hodinky. Bylo třičtvrtě na osm. Za 15 minut mi začínají Lektvary! Musím rychle na hodinu, jinak mi profesor Snape zase zadá nějaky trest! Určitě! ...Tak moment! Profesor Snape se také ještě nenarodil... Já se z toho jednou zblázním! Ale, tím líp. Profesor Křiklan je mnohem mírumilovněší. Usmála jsem se a odešla na hodinu.

~•☆•~

Už nám zbývá jenom Péče o kouzelné tvory. Ty mame s Nebelvírem. Měla jsem trochu zpoždění a tak jsem utíkala na pozemky v době, kdy už hodina 2 minuty probíhala. Zrovna jsem běžela kolem stromu u jezera, když jsem do někoho vrazila a rozplácla se do trávy jak široká, tak dlouhá. ,,Vomlouvám se, neviděl sem tě. Seš v poho?" zeptal se mě dotyčný a podal mi ruku. Byl to ten Nebelvírský kluk, kterého jsem viděla u snídaně. Měl hluboký a hrubý, ale mírumilovný hlas. Takový povědomý. Vypadal tak na páťáka. ,,Nic se nestalo!" usmála jsem se a pokývala hlavou. Přijala jsem jeho nabízenou ruku. ,,Jsem Rubius Hagrid. A ty?" Hagrid?? Co že? Je to opravdu... Hagrid? Slyšela jsem dobře? ,,Já jsem Lenka Potterová." odpověděla jsem rychle na jeho otázku. ,,Moc mě těší a ještě jednou se vomlouvám. Nekoukal sem se na cestu. Právě jsem se totiž věnoval Arovi, víš?" ,,Cože? Ty chováš papouška?" ,,Ne. Pavouka. Jmenuje se Aragog. Heh! Neni krásnej??" natáhl ke mě ruku. Já tedy nemám tak velkou arachnofobii jako Ron, ale řekněte. Komu by se líbilo, kdyby vám někdo strčil pod nos 30 cetimetrového černého chlupatého pavouka?!! Vyjekla jsem a uskočila. To si ze mě snad dělá srandu! ,,Hagride!! Mě z tebe klepne!! Děláš si ze mě srandu?! Vždyť je to..." ,,Ty nemáš asi moc ráda pavouky. Že jo?" schoval si ho do kapsy. ,,Jo a nemusíš mi řikat přímením! Jsem Rubius. Prostě Rubius!" ,,Jo. Dobře, Rubiusi. Jen zvyk. My jsme ti totiž říkali jenom příjmením. TOTIŽ!!" já se tady před ním normálně prořekla! ,,My?" ,,Eh...! Ano! My... v Neb- totiž... ve Zmijozelu...! Jo. Tak, já už asi budu muset jít! ...Ahoj!" ,,Dobře. Tak ahoj!" Tak to bylo o fous! Já jsem taková nešika!! Rychle jsem mu zamávala a už utíkala na hodinu.

~•☆•~

Všechny hodiny mi už naštěstí zkončily. Sedím na posteli a čtu si. ,,Lenn! Ty sis ještě nerozbalila dárky?!" skočila ke mě Ginger a zachumlala se do MÉ peřiny! ,,Dárky?" ,,Ano, dárky! Čekají tady na tebe už od rána a ty ses ani neobtěžovala na ně alespoň mrknout! Tak dělej, dělej! Šup šup! Ať už jsou rozbalený!" zatleskala rukama a zazubila se na mě jak Sluníčko. Podívala jsem se k nohám mé postele a opravdu! Byly tam dárky! Moje dárky! Vánoce slavím už po šestnácté, ale pořád mají to samé kouzlo. 'Kouzlo Vánoc'. Musela jsem se usmát. Rychle jsem se vyhrabala z deky, odložila knížku na noční stolek a vrhla se k dárkům. Vzala jsem do ruky první a začala trhat obal. ,,Ponožky?" ,,Ne jen tak ledajaké!" ušklíbla se Penn. ,,Tyhle mění barvu. Jedna podle teploty tvého těla a druhá podle toho, jak se cítíš! No není to úžasné?!" zasmála se. Tohohle mě pobavilo! ,,Díky" Rychle jsem vzala do ruky druhý. V něm byly různé dobroty a sladkosti z Medového ráje. ,,Ty jsou ode mě!" vykřikla Nella. ,,Vážně? Děkuju!" Ve třetím byla kniha 'Dějiny samotného Zmijozelu a jeho největších pánů ~ Salazar Zmijozel'. ,,Tenhle jsem ti dala já! Nejlepší na tom je, že vždy, když se najde nějaký vážně... jak to říct... "zmijozelsý" Zmijozel, tak se na seznamu nejlepších Zmijozelů objeví jeho jméno!" posadila se Gin vedle mě na zem do tureckého sedu. Ve čtvrtem byl deník. ,,Do něj si můžeš zapisovat, co jsi prožila! Anebo vylévat srdíčko," pousmála se Kat. ,,Díky!" V tom posledním byl černý přívěsek s hadem z pravého stříbra a s pravými diamanty jako oči, zlaté náušnice s čirými krystaly vevnitř a zlatá spona do vlasů propletená stříbrnými 'větvičkami' a smaragdovýmy 'lístky'. Všechno to bylo překrásné! A hlavně to muselo být drahé! Hodně drahé! ,,Kdo to..." podívala jsem se na holky, ale ty jen s otevřenou pusou koukaly na tu krásu v mých rukou. Všechny jsme věděly, že něco tak drahého, by si normální mudla, ani kouzelník nedovolili! A tak tady zůstává jedna otázka: ,,Od koho ten skvost je?"

Tak, je tady dalši kapitola! Další by měla vyjít do Velikonoc!😉 Teď ale vážně. Nejsem si jistá, jestli ten ples zvládnu zakomponovat tak rychle, ale pokusím se! Jinak, dobrou noc! (pro někoho už mozná ráno)

Vaše Keiraline❤💚❤