Riddle's Queen [CZ, Tomione]

Kapitola 31. U Tří košťat

3.12.
Hermiona

Už 3 měsíce se snažím na sen zapomenout, ale vypadal tak skutečně! Pokaždé, když viděla jednoho ze svých přátel z budoucnosti, tak se už necítím tak bezpečně, jako předtím. Ve snu se mě pokoušeli unést zpět do budoucnosti, teď už ale věděla, jak tomu zabránit. Viděla se brečet na schodech o Vánocích. Proč nebyla šťastná? Nejvíce jí vyděsila předposlední část. Vznášející se dívka s velkou mocí, co ji někam přenesla a oddělila od toma. Její existence závisí na ní. Proč? Co je zač? A to poslední? Prosí Voldemorta a nazývá ho Tomem? Co chtěla po Pánu Temnot? Bylo to opravdu tak důležité, jak to vypadalo? Tyto otázky mě trápí každý den a jelikož párty začíná už za týden, byla stále rozrušenější nestabilní. Zdržovala jsem se proto tedy znova více ve společnosti Gingery, Nelly, Penny a Kate.

,,Hermiono! Jdeš?" Nellina hlava vykoukla ze dveří do koupelny. Dnes jsme měli jít nakupovat oblečení na párty a poté se rozdělit a koupit dárky na Vánoce. ,,Jasně, jen si secvaknu vlasy a vyrážím," nuceně jsem se na ni usmála a vzala do ruky velkou sponu, abych ji o tom přesvědčila. ,,Ok. Tak my čekáme ve společence," zamávala  a vytratila se nabalená z pokoje. Já už měla vše nakoupeno a outfit na párty  najdu ve skříni. Nechtěla jsem jim však zkazit náladu, a tak s nimi půjdu jen tak.

Naposledy jsem se na sebe podívala do zrcadla a s hlasitým povzdechem koupelnu opustila.

Prošly jsme už třetím obchodem a já se ještě nestihla vzpamatovat z prvního. ,,Hermiono!" Ginger mi zamávala rukou před obličejem. Až poté jsem ji začala vnímat, avšak moji plnou pozornost neupoutala. Kývla jsem hlavou. ,,Co se stalo?" Holky na mě hleděly ustaraně a nechápajícně.

,,To ty. Právě jsi koukala dobrých 20 minut do košíku s růžovými sponkami. Od doby, co jsme tě tu takhle nechaly jsi se ani nepohnula, nemluvě o tom, že se tak chováš už delší dobu než měsíc. Co se stalo?" Penny mě chytila za ramena a koukala mi zpříma do očí.

Neměla jsem sílu na to, jí odpovídat celou pravdou. ,,Já... jsem jen unavená ze všeho toho tlaku ze zkoušek OVCE a toho, že je to náš poslední rok tady na škole. Občas potřebuju vypnout a utřídit si myšlenky. Omlouvám se," promnula jsem si oči a snažila se si zaostřit vidění. I přesto se mi však před očima míhaly mžitky ve tvaru čtverců, trojúhelníků a hexagonů.

,,Neomlouvej se, nemáš za co. Všechny to teď máme těžké a s tvou minulostí, tedy prakticky budoucností, to máš ještě mnohokrát horší. Já bych to teď teď tedy viděla následovně. Všechny kvapem dokončíme nákupy a hned nato přímo ke Třem košťatům. Co vy na to?" otázala se nás všech Penny a my nemohly nic jiného než souhlasit.

•°○☆○°•

Nad dveřmi zacinkal zvonek, jakmile jsme se do nich opřely. Do nosu nás okamžitě praštila vůně máslového ležáku, přátelství a smíchu, ale bohužel i potu, zrady a zloby. Hned při průchodu malým předsálím na nás začaly něco pokřikovat zašité hlavy zavěšené za vlasy na stropě. Nic jsme si z toho však nedělaly a pokračovaly dále do nitra hospody. 

,,Pojďme tam!" Nella ukázala dozadu do rohu místnosti, ze kterého se právě zvedala skupinka nějakých havraspárů. Všechny jsme tedy kývly a vydaly se obsadit volný stůl jen pro nás. Sotva jsme usedly, už u nás byla paní Woodová. ,,Tak co to bude, slečny?" ,,Pětkrát máslový lež-" ,,Čtyřikrát. Čtyřikrát máslový ležák a jednou slazený mátový čaj, děkuji," zarazila jsem Ginger a ta se na mě chápavě usmála. ,,Vše? Dobrá, budu zde do pěti minut," hostinská na nás mrkla a už si to mířila k dalšímu stolu, zatímco papírek s naší objednávkou poslala Wingardiem baristovi.

,,Tak, děvčata, nějaké drby, novinky, nebo zajímavé vtahy?" nadchla se okamžitě Penny a Gingery se hned chytla. ,,No jasně! Už jste slyšely, že James MacKinnter jede po Winterový?" její oči přímo zářily nadšením. Byla ve svém živlu. ,,Nekecej!", nevěřila Penny. Kate se ale zamračila. ,,Počkat. Nechodí ale právě s Poppy?" Kate s Poppy byly nejlepší kamarádky už od školky, jelikož nebydlely daleko od sebe. Tato zpráva o podvodu její přítelkyně ji tedy musela rozhodně pobouřit. ,,No právě! Pomfreyová to neví a o to je to zajímavější. Myslíte si, že se rozejdou, nebo že bude s oběma?"

Kate už to ale nevydržela. ,,Tak to tedy ne! Jestli se MacKinnter s Poppy rozejde, Poppy to psychicky nevydrží a jestli jí to bude tajit, tak se nakonec zhroutí úplně. Co se tomu debilovi nezdá? Je krásná, chytrá, nadaná, veselá, pravda, má pár kil navíc, ale to jí naopak více sluší! Měla bych si s ní o tom promluvit. Hned jakmile dorazíme do hradu," brunetka naštvaně praštila pěstí do stolu, a tak Nella raději změnila téma. To už jsem neposlouchala. Rýha v dřevěném stolu připomínající zlatonku mi připadala zajímavější.

Taky bych si měla promluvit. O své vidině a obavách, které mě poslední dobou pronásledují při každé myšlence na mé přátele. Na jejich zradu. Blíží se to každým dnem a mě to znemožňuje jakékoli hlubší soustředění na studium na OVCE a na sebe samu. Jsem si vědoma toho, že na to nemusím být sama a že bych se měla někomu svěřit, ale komu? Jak? Kdy bude ten správný čas? Co všechno můžu říct?

,,Tak, tady to je, slečinky. Máslové ležáky a čaj tady pro mladou dámu. Dobrou chuť!" Hlas madame Woodové mě probral do reality a já s poděkováním přebrala vařící čaj z levitujícího podtácku. Sledovala jsem ji, jak se poté otočila a odkráčela směrem k baru. Koutkem oka jsem přitom zachytila, že vchodové dveře se znova s cinknutím otevřely. Skupinka lidí, která je však otevřela, mi nahodila husí kůži. Stačil jediný pohled na zrzku, rusovláska, dva černovlasé chlapce a kudrnatou brunetku, aby mi v hlavě začal hučet rudý maják. Musím odtud pryč.

Omluvila jsem se holkám a vstala s "potřebou na záchod". Ještě jednou jsem vrhla pohled směrem ke dveřím a zjistila, že se všichni rozhlíží po místnosti a něco, někoho, hledají. První si mě všiml Tom. Rychle jsem nahodila prosebný výraz a zavrtěla hlavou. On jen pohodil hlavou ke stolu, kde seděly holky, načež se všichni rozešli směrem s nám. Stihla jsem po něm ještě hodit nenávistným pohledem, než jsem se co nejrychleji rozešla směrem k toaletám.