Riddle's Queen [CZ, Tomione]

Kapitola 28. Největší strach

Okamžitě jsem vystřelila do vedlejší uličky a rozutekla se do posledních dveří vzadu ve sklepení. Včerejší noc se trochu protáhla a já právě nestíhám Lektvary. Vtrhla jsem do učebny celá zadýchaná. Všichni se na mě otočili, Tom se šklebil a holky nazačovaly, že mě podříznou. Křiklan naopak vypadal, že je s tím naprosto vpořádku a jen se usmál. ,,Slečno Potterová- tedy vlastně Grangerová, omlouvám se. Víte, včerejší oznámení o změně vašeho jména i přijmení bylo docela narychlo, že? Posaďte se prosím k panu Riddleovi, právě si opakujeme lektvar kostirost. Přeji hodně štěstí s jeho namícháním." Poděkovala jsem mu a posadila se do lavice úplně vzadu. ,,Jak to, že to ví? Že jsem Grangerová," objasnila jsem Tomovi a přichystala si kotlík s prkýnkem a ohněm. ,,Slyšelas'. Brumbál se svěřil Dippetovi a ten se rozhodl, že to oznámí všem při včerejším zařazování." Protočila jsem oči a otevřela pusu dokořán.

,,To jim klidně mohl rovnou říct, že jsme z budoucnosti. Vždyť by nás mohl někdo odhalit!" šeptla jsem a naštvaně přihodila do kotlíku přesně 20g morku kosti ještěrky zelené. Lektvar se mi, jak jinak, povedl naprosto dokonale. Učebnu jsem opustila a hned v závěsu zamnou holky. ,,Kde si myslíš, že si včera byla?!" vypálila na mě Nell a Ginger už se také chystala něco dodat, když jsem je všechny utla. ,,Byla jsem pouze venku. Létali jsme na testrálech," usmála jsem se, ale moje odpověď vyvolala ještě více otázek. ,,Létali?" ,,S kým??" ,,Testráli?!" Protočila jsem očima. ,,S Tomem. Testrálové jsou ta zvířata, která táhnou kočáry do Bradavic. Však víte. A teď už dost. Říkal včera Brumbál ještě něco, než změnu mého jména? Něco důležitého?" Všechny dívky okamžitě přikývly.

,,V prosinci 9. bude velká párty na rozloučenou pro všechny 7. ročníky!" vyprskla Penny horlivě a Kate nadšeně vypískla. ,,Holky, já říkala důležitého!" Kate mě praštila do ramene a dál už jsme se po cestě na Dějiny čar a kouzel jen smály.

Když jsme přišly na hodinu, profesorka Binnesová ještě pořád nebyla ve třídě a tak jsme nemusely tak spěchat. Profesorka byla do kouzelnických dějin opravdu nadchnutá a tak to i žáky více bavilo. Na hodiny jsme všichni chodili rádi. Jakmile jsme se však usadily, čekal nás obrovský šok. Do třídy nevešla paní Binnesová, ale nějaký muž středního věku, který vypadal, že se každou chvíli utopí žalem.

,,Omlouvám se, ale musím vám všem sdělit skličující zprávy," začal a hned potom se vysmrkal do už teď špinavého kapesníku. ,,Veše předchozí profesorka a má milovaná matka během posledního týdne prázdnin zemřela. Proto vás od teď budu učit já," otřel si slzy do toho samého kapesníku. ,,Říkejto mi profesore Binnesi," skončil svůj průlomný monolog.

,,No nazdar!" zašeptali jsme s Harrym, Ginny a Ronem a navzájem se na sebe podívali. Penny, která měla paní profesorku opravdu ráda se plně rozplakala Kate do ramene a Ginger ji začala utěšovat. Všichni vypadali nejistě. Nikd9 nevěděl, jestli by tedy měli oplakávat paní Binnesovou, gratulovat novému učiteli, jít ho utěšovat, nebo se taky představit. Někdo tedy dokonce udělal všechno najednou. Hodina se zmateně vlekla až do konce, kdy všichni pochopili, že to všechno prostě nemá cenu.

Celá třída pak byla otrávená a nesoustředěná po zbytek dne. Nikomu se nadařilo přesadit ani výhonek dýně z květináče do zahrádky u Zapovězeného lesa, kde za několik málo let už bude stát Hagridův srub, tři žáci si podpálili knihy při opakování incendia (jeden zapálil paruku i chudáka profesora), všem se z potkana stal chlupatý pískající pohárek s ušima a ocáskem, spánek nás dostihl přímo nad křišťálovou koulí a třaskaví skvorejši popálili nejen jednoho studenta. Horší už to snad být nemůže. Mohlo...

Poslední hodina ten den byla Obrana. Třída se naštosovala do učebny v 7. patře, kde jsme měli mít poprvé OPČM s Brumbálem. Tentokrát jsem se těšila, protože v budoucnosti byl už moc starý na to, aby učil. Vešli jsme do třídy a odložili si brašny ke stěnám učebny, aby nám nezavazely. Pozdravili jsme. Brumbál už stál před velkou dřevěnou skříní s různými vyrytými ornamenty a velkými zrcadly na křídlech dveří. Tohe si pamatuju z třetího ročníku, kdy nás ještě učil profesor Remus John Lupin, který shodou okolností byl (nebo spíše bude) vlkodlakem.

,,Vítám vás, stoupněte si prosím zde přede mne," řekl vlídně a rukou pokynul do prostoru před skříní. ,,Ví někdo, co dnes budeme probírat, respektive, co se skrývá za dveřmi této skříně?" Zvedla jsem ruku a profesor přikývl. ,,To je bubák, pane. Nikdo pořádně neví, jak vypadá. Bere na sebe totiž podobu vašeho největšího strachu. Protikouzlo je Ridiculous. Musíte si představovat něco vtipného. Smích je totiž to, co ho zabíjí," vydechla jsem. ,,Správně, děkuji, slečno Grangerová. A nyní si všichni stoupněte do řady. Postupně se každý vystavíte svému strachu a já budu posuzovat, jak jste se mu postavili."

Všichni jsme se postavili do řady a čekali, až na nás dojde. Já se postavila až nakonec. Začalo se. Brumbál mávnul hůlkou a první na řadě byl Andrew Higgins, zmijozelský odražeč. Okamžitě se před ním zjevil hrob a z něj začala vylézat mrtvola Grindelwalda. Andrew se zprvu lekl, ale ihned zareagoval svými vypilovanými famfrpálovými reflexy a nechal, ať na něm vykvetou pampelišky a lilie. Mrtvola začala kýchat a všichni se rozesmáli. Andrew se zařadil zpět nakonec a šel další.

Takhle se vystřídalo několik lidí. Penny se bála, že se neprojde zkouškami, Ginger nechtěla být osamělá, Kate se málem nedostala na práci vysněné bystraozorky a Nella zemřela bez lásky. Když přišli nařa du mí přátelé z budoucnosti, trochu jsem se bála, že se prozradíme, ale naštěstí se nic nestalo. Ginny zavinila smrt celé své rodiny, Jasmine nezapadla ve škole a všichni ji nenáviděli, Ron, který byl sám vyděšený ještě z Ginina strachu se musel znova vypořádat s obřím chlupatým pavoukem a Harry si už tentokrát věděl rady i s mozkomorem.

Poté byly asi další tři lidé, a pak Tom. Nejdříve jsem si myslela, že se bubák zblázní, jelikož žádný strach nenajde, ale překvapivě si byl okamžitě jistý. Před skříní se objevili Brumbál, já a mrtvý Tom. Překvapeně jsem vykulila oči, když jsem zjistila, že Brublál se škodolibě smál, ale jeho oči byly plné nenávisti, a já držela v ruce krvavou dýku, která byla ještě před chvílí zabodlá v místě, kde měl Tom srdce. I já se smála, ale utoho jsem jeho mrtvole vpalovala do obličeje, že ho nenávidím, stejně jako všichni ostatní. Že si lásku nezaslouží.

Tom vypadal, že s tímto bubákem nemá zádný problém. Pouze lusknul prsty směrem k divadlu a mrtvola se okamžitě zvedla a začala si z Brumbála tropit žerty. Jako duch jím procházela a zaťatou pěstí mu projížděla hlavou. Znova se všichni rozesmáli, kromě mě, Brumbála a Toma, který to na sobě nedal znát, ale mnul si zaťaté klouby a svíral skřípající zuby.

Zezadu jsem ho chytla za ruku, abych ho trochu uklidnila, což pomohlo. Ruku mi stisknul a vrátil se na konec řady. Teď jsem byla já. Stála jsem tam a čelala, co se bude dít. Měla jsem pocit, že bubák předemnou váhal déle, než u ostatních. Trvalo to snad celé věky, než se konečně zhmotnil.

I v mé verzi se objevil Brumbál. Byl starší, z přítomnosti a se vztyčenou hůlkou na mě ukazoval. Vedle něj leželo dítě. Chvíli jsem to nechápala, ale poté co začalo neuvěřitelně rychle stárnout jsem pochopila. Nejdříve jsem zahlédla tvář malého kluka s rovnými tmavými vlasy a zelenýma očima, poté mladšího náctiletého se stejně rovnými ulízanými vlasy a zabijáckým pohledem. Hned nato jsem spatřila Tomovu tvář, jak ji znám teď a nakonec... Voldemort. Jsem si jistá, že postupný vývoj Pána Zla jsem viděla jen já. Celá třída zalapala po dechu. Hleděla jsem do rudých očí podobných hadím, které byly plné zlosti a nadřazenosti vůči mně, mudlorozené čarodějce.

,,Neuspěla jsi," vyhrkl Brumbá z mé vize. ,,Zklamala jsi a celý svět teď pohltí tma a všichni mudlorození zemřou! Tvoje rodina, přátele, Bradavice!" Ještě nějakou dobu takto křičel, ale já ho neposlouchala. V uších mi píslako, periferní vidění se rozmazalo a před očima mi létaly mžitky. Jediné, co js viděla zřetelně, byly jeho oči. Ten pohled mě ničil, propaloval mi díru skrz duhovku. Trochu jsem zatřásla hlavou, zavřela suché oči, které se samy od sebe zvlhčovaly proudy slz. ,,Promiň mi to..." zašeptala jsem a vyběhla ven ze třídy, pryč od toho všeho a hlavně Toma.