Moje malé tajemství

25. kapitola

Konečně nastaly zimní prázdniny. S nikým jsem si nic nedomlouvala a vypadalo to, že zůstanu celou dobu doma. Ani s Adélou jsem neměla v plánu se vidět vzhledem k tomu, že už měla něco domluvené, přesto si se mnou psala docela často „Co budeš dělat o Silvestru?" napsala mi přítelkyně.

„No asi budu koukat na televizi a hrát něco..."

„A nechtěla bys ho strávit se mnou?"

„Určitě!" okamžitě jsem odepsala.

„To bylo rychlejší, než jsem čekala," zareagovala „tak fajn, přijedu pro tebe, co nejdříve budu moct."

Zarazilo mě to „Co tím myslíš? Ty máš řidičák? Stačí sem jen přijet, rodiče nejsou doma!"

Na moji otázku ani neodpověděla, místo toho napsala: „Musím jít, tak čau!"

„Čau?"

O Silvestru jsem ani nevěděla, co se bude dít, kdy pro mě přijede a co myslela tím, že pro mě přijede. Seděla jsem na gauči a dívala se na televizi, přitom jsem neustále kontrolovala mobil, jestli mi náhodou Adéla nenapíše.

Zaslechla jsem zvonek a rychle běžela ke dveřím. Otevřela jsem je a přede mnou stála moje přítelkyně. Usmála jsem se na ni, chytila ji za ruce a vtáhla dovnitř „Chyběla jsi mi..." řekla jsem.

„Taky jsi mi chyběla," pousmála se „Ale..." něco mi chtěla říct, ale nenechala jsem ji domluvit. Zavřela jsem za ní a políbila ji.

Po krátké chvilce mě od sebe odstrčila. Zarazilo mě to „Co...co se děje? Nelíbí se ti to?"

„Samozřejmě, že se mi to líbí, ale Týna čeká v autě..."

„Čeká v autě?"

„No," Adéla se nervózně zasmála „máme s partou oslavu a chtěla jsem tě tam vzít..."

„Proto jsi o tom nemluvila?!" rychle jsem ze sebe vyhrkla „Já jsem ti říkala, že už nechci do baru a už vůbec tě nechci vidět opilou!"

„Slibuju ti, že pít nebudu... prosím, zlato, přece neodjedu s prázdnou..."

Chytila jsem dívku za ruku „Tak řekni Týně, ať jede domů a zůstaň tu se mnou. Nikdo není doma, mohli bychom si dělat, co chceme..."

„Bude to zábava, přísahám..." usmála se na mě „Pojď!"

Vydechla jsem, dostala mě a nakonec jsem s ní souhlasila „Ale nebudeš moct pít? Je ti to jasný?" polknula jsem a prohrábla si vlasy „To po tobě nemůžu chtít co?"

„Dobře, nebudu pít," pousmála se a dala mi pusu na tvář „Tak pojď..." chytila mi ruku.

Přikývnula jsem „Jen se převlíknu!" řekla jsem a rychle běžela do pokoje. Za sebou jsem zaslechla dívčin tichý smích, ale ignorovala jsem to, jelikož jsem chvátala. Dorazila jsem k ní co nejdřív „Můžeme!" zarazila jsem se. Vzpomněla jsem si na něco velmi důležitého, opět jsem se vrhnula k sobě a ze své skříňky jsem vytáhla lístky na můj maturitní ples. Se třídou jsme na tom pracovali už od září, a i když jsem nebyla zrovna sociálně aktivní, tak jsem se jim také snažila pomáhat, jak nejvíc jsem mohla. Chtěla jsem se o tom podělit s mojí přítelkyní, ale bylo mi líto, že nemohla ke mně ke stolu, takže jsem se rozhodla si jich pár uschovat i pro ostatní z její party. Vrátila jsem se k Adéle s lístky, které jsem ale schovala do kapsy. Měla jsem v plánu jí je dát později jako menší překvapení.

„Tak co, už jsi připravená?" zeptala se mě Adéla, zatímco stála v chodbě a čekala na mě. Přehodila jsem přes sebe bundu a přikývnula. Dívka mi chytila bradu, aby mě ještě v rychlosti mohla políbit, ale moc dlouho to netrvalo „Musíme chvátat, jinak bude Týna vážné naštvaná!"

Pohybem hlavy jsem jí naznačila souhlas, potom co jsme vyšly a já zamkla, jsme zamířily k autu, ve kterém seděla Týna. Byla opřená o ruku a vypadala vcelku otráveně „Promiň, že to tak trvalo," řekla Adéla, když si sednula dozadu.

Posadila jsem se vedle ní „Ahoj..." kývnula jsem na řidičku.

„Ahoj. Fakt vám to trvalo. Co jste dělaly?" zeptala se nás Týna. V jejím hlase byl sarkasmus a pravděpodobně byla trochu podrážděná, i když se to nejspíš snažila skrýt.

„Promiň, je to moje vina. Nebyla jsem připravená, že bych měla někam jet..." pronesla jsem a pohlédla na své ruce.

„Tak to jo," Týna se pousmála a nastartovala vozidlo „Už se těšíš na párty?"

Tiše jsem se zasmála, ale neodpověděla jsem. Chtěla jsem být s Adélou sama, ale tak co se dalo dělat. Přítelkyně mě chytila za ruku, ohlédla jsem se, na což mě okouzlil její úsměv. Vydechla jsem a opřela jsem hlavu o její rameno, netrvalo dlouho a usnula jsem.

„Vstávej..." probudil mě přítelčin hlas. Pootevřela jsem oči a ohlédla se na ni, už stála venku a držela mi otevřené dveře. Vyšla jsem z auta a rozhlédla se kolem. Všude byla tma a nikde žádné světla kromě hvězd a měsíce „Tak jsme tady!" zvolala Adéla a chytila mě za ruku.

„Ještě, že tak! Co vám trvalo tak dlouho?!" zaslechla jsem již známý hlas, po chvilce přemýšlení mi došlo, že to byl Honza z její party.

„Kde to jsme?" tiše jsem se zeptala a nechápavě pohlédla na svoji přítelkyni.

„Někde mimo město, abychom si udělali vlastní ohňostroj!" řekla vesele dívka.

Nervózně jsem polknula a objala Adélu „Je to vůbec bezpečný?" zeptala jsem se ji.

„Neboj se, mám všechno pod kontrolou," řekl Honza a chvíli poté se ozvala rána. Trochu jsem uskočila a ohlédla se na něj „to byla jenom zkouška," pronesl poklidně. Rychle jsem opět chytila svoji přítelkyni a dívala se směrem ke klukovi, který se díval na mobil „Ještě zbývá 30 minut, tak co budeme dělat teď?" zeptal se.

Rozhlédla jsem se kolem a všimla si další osoby, která tam stála od nás trochu opodál. Hned mě napadlo, že to je Aneta. Pousmála jsem se „Co děláš tak daleko?" nechtěla jsem s dívkou soupeřit, nebo ji tajně nenávidět, ba naopak. I když se sápala na Adélu, tak mi přišla jako milý člověk. Něco mě rychle trklo „Oh, něco pro vás všechny mám!" řekla jsem rychle, abych na to nezapomněla. Z kapsy jsem vytáhnula lístky a začala je jim podávat „To je na můj maturiťák... zvu vás..." došla jsem i k dívce, která se ke mně pořád nechtěla přiblížit a podala jí ho „I tebe..." pošeptala jsem speciálně, aby to mohla slyšet jen ona "chtěla bych se s tebou udobřit..."

„Díky!" řekla Týna vesele.

Zasmála jsem se „Nemáte zač!" rychle jsem došla zpět ke své přítelkyni a opět ji chytila za ruku „Omlouvám se, že jsem tě nemohla posadit ke stolu, ale přísahám, že s tebou budu trávit hodně času, dobře?"

„Mě to nevadí..." odpověděla a dala mi letmou pusu „Taky ti pak dám lístek na ten náš, dobře?" rychle jsem přikývnula.

Z ničeho nic jsem zaslechla další ránu a rychle jsem uskočila, přičemž jsem vrazila do Adély, která mě chytila a podepřela „To je na oslavu pozvání na tvůj maturák..." řekl s úšklebkem Honza „jinak pravý ohňostroj začne za pět minut!"

Zbývající čas utekl jakoby nic, což bylo možná proto, že jsem se celou dobu stála u Adély, která měla kolem mě ruce držíc mě těsně u sebe, a mezitím jsem si povídala s partou „ Tři..." začali jsme všichni vesele odpočítávat před půlnocí „dva...jedna..." Honza zpustil ohňostroj. Byl nádherný, ale skoro ohlušující. Rychle jsem si dala ruce na uši, ale stále jsem neuhýbala pohledem. Z toho co jsem původně myslela, že bude zkažený den, se vyklubal příjemný zážitek. Po ohňostroji a následném úklidu jsme jeli do Pelhřimova, což nakonec bylo asi jen pět minut, ani ne. Ve městě nás dovezla k Adélinu bytu, kde jsem přespala. Taky jsem s ní strávila i další den, což jsem si samozřejmě taky užila.