Moje malé tajemství

21. kapitola

Opět jsem jela za Adélou. Z nějakého důvodu jsem se těšila víc než předtím. Netrpělivostí jsem v autobuse skákala na sedadle a přemýšlela o tom, jak dívku budu držet za ruku, jak ji obejmu, jak ji políbím.

Jakmile jsme dojeli do autobusové zastávky a dveře se otevřely, tak jsem vyběhla ke svoji přítelkyni, skočila jsem na ni a shodila ji na zem „Chyběla jsi mi!" vykřikla jsem a zabořila obličej do jejího ramene.

„Vždyť jsme se viděli před dvěma týdny..." zasmála se a pohladila mě po hlavě.

„No a co... stejně jsi mi chyběla," zvedla jsem hlavu, abych ji mohla vidět do tváře.

„Hele, myslím, že bychom tu neměli ležet..." pronesla dívka.

Rozhlédla jsem se kolem a zachechtala se. Stoupnula jsem si a podala jí ruku. Když dívka vstala, tak jsem šla rychle za ni a oklepala ji záda a zadek od špíny ze země. Usmála jsem se „Promiň, jen jsem fakt šťastná, že můžu být s tebou na víkend a nemusím se držet zpět..."

Adéla se zasmála „Tak to se ani já nemusím držet zpět," chytila mi bradu a políbila mě. Dala jsem paže kolem jejího krku, pro teď jsme existovaly jen my dvě a ostatní lidé kolem nás mě nezajímali. Ať si o nás myslí, co chtějí. Přestaly jsme a náhle mi došlo, o čem jsem přemýšlela. Sama sebe jsem překvapila, přesto docela i potěšila. Potom mě ale napadlo, že jsem byla ochotna ignorovat lidi, protože jsem nebyla v Jihlavě.

Chytila jsem dívku za ruku „Co sis vymyslela teď?" zeptala jsem se ji.

„Upřímně s tebou chci prostě jen strávit co nejvíc času a nic neřešit..." řekla s milým úsměvem, který mě zahřál u srdce.

Přitiskla jsem se k ní a šla mnohem blíž „To zní skvěle..." vydechla jsem a tiše se zasmála „Jsem tak ráda, že tu můžu být s tebou na celý víkend..."

„To já taky..."

Po zbytek cesty jsme byly v příjemné tichosti, kdy jsme si užívaly přítomnosti té druhé. Došly jsme k ní domů „Dobrý den," pozdravila jsem její rodiče.

„Ahoj," zareagovali, její mamka vypadala, že mi chce něco říct, ale Adéla mě chytila za ruku a donutila mě rychle jít do pokoje.

Překvapilo mě to, dívka mě shodila na postel a začala mě vášnivě líbat. Nebojovala jsem s tím, naopak jsem ji dala ruce kolem zad a přitiskla ji k sobě blíž, takže se naše těla dotýkala. Dívka mi rukou pomalu zajela pod tričko „P... počkej, máš tu rodiče..."

„To nevadí..." pošeptala a dotkla se mého břicha. Rychle jsem sebou cukla vzhledem k tomu, že její ruce byly pořád studené. Přítelkyně to ale ignorovala a dotkla se mé hrudi.

„Hele, proč utíkáš, chtěla jsem..." do pokoje vešla její mamka, ale větu nedořekla. Zrudnula jsem a polknula, netušila jsem, co se stane dál. Není to tak, že by viděla něco až tak nepřístupného. Naštěstí Adéla měla zjevně ráda předehru a oblečení ze mě jen tak nestrhala. Žena se zhluboka nadechla a vydechla „Víš, že zítra odjedeme, že jo? Nemůžete to vydržet do té doby? Nebo alespoň do večera..."

Odstrčila jsem od sebe přítelkyni a posadila se „O...omlouvám se..." podívala jsem se na svoje ruce.

Její máma zareagovala se smíchem: „Ale neomlouvej se mi za to, já vás jenom upozorňuju..." potom se zamyslela „co jsem to vlastně chtěla?" nastalo chvilkové ticho „Jo! Chtěla jsem se zeptat, jestli nemáš nějaké přání na oběd Niky."

Okamžitě jsem zavrtěla hlavou „Nemám, jen nejsem zrovna fanda zeleniny, takže..." tiše se zasmála.

Žena se ušklíbnula „Tak to abych tě naučila ji jíst... takže to vypadá, že bude dušená zelenina s rýží..." nervózně jsem se zasmála vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, jestli to myslí vážně, nebo jestli to je jen vtip.

„Dobře, třeba ať je dušená rýže, teď nás nech o samotě!" řekla rychle Adéla a skoro vystrčila svou mámu ze dveří. Ohlédla se na mě a vydechla „Snad teď budeme o samotě..."

Pohlédla jsem na ni „Co takhle se jen mazlit?" navrhla jsem vzhledem k tomu, že jsem nechtěla riskovat, aby nás, konkrétně mě, viděli její rodiče nahou „Zvládneme to snad vydržet do zítřka ne?" lehnula jsem si a natáhla k ní ruce, aby šla za mnou.

„Dobře, to zní jako dobrý nápad... ale nebudu se držet zpátky," ušklíbnula se a políbila mě, tentokrát už ne tak vášnivě, ale něžně a pomalu. Dívka se ode mne odtrhla a položila se vedle mě. Natáhnula ruku a naznačila mi, ať si na ni lehnu. Udělala jsem to, na což mě Adéla objala jak plyšového medvídka a začala si hrát s mými vlasy.

„V to ani nedoufám, ale tentokrát bych ti chtěla taky udělat dobře..." zrudnula jsem „posledně jsem si to fakt užila, ale nemohla jsem se tě ani dotknout..."

Přítelkyně se zasmála „Ještě o tom popřemýšlím..."

Vydechla jsem a zavřela oči „Hmm..." ani jsem neměla chuť s ní válčit. Uvelebila jsem se v pohodlí její náruče.

„Usínáš?" zeptala se mě se smíchem dívka.

„Ne," zavrtěla jsem hlavou „jen mám přivřený oči..."

„Jasně, to ti budu věřit!" Adéla mi dala ruku na oči „klidně spi, máme spolu ještě celý víkend a tohle je beztak skvělí."

„Co tím myslíš?"

„No mít tě ve své náruči a hladit tě je skvělé..." zasmála jsem se jejímu komentáři, nechávajíc ji mě dál hladit. Dívka mě pohladila po tváři a odhrnula mi vlasy z obličeje. Zavřela jsem oči a začala poklidně dýchat.

Když jsem se probudila, tak byla v pokoji tma. Nejspíš už byl večer, zvedla jsem hlavu a pohlédla na svoji přítelkyni. Adéla mě stále držela v náruči, ale měla zavřené oči. Zjevně spala, usmála jsem se na ni a chvilku ji pozorovala, než mi zakručelo v břiše. Zarazila jsem se přemýšlejíc, co mám dělat, ale potom jsem se rozhodla dát dívce pusu na krk „Vstávej, mám hlad..." trochu jsem do ní šťouchnula obličejem.

„Mmmm..." vydala ze sebe dívka „Co se děje?" řekla unaveně a protřela si oči, přitom jednu ruku měla stále na mě.

„Mám hlad..." zrudnula jsem „A myslela jsem, že bychom si mohly dát večeři..."

Adéla se zasmála „To zní skvěle."