"jen kafe, prosím"
"Cappucino?" Zeptal se můj hnědooký kamarád.
"Samozřejmě, Li" opřel jsem se o dřevěné opěradlo barové židle.
"Dobrá.." otočil se k mlýnku a zmáčkl tlačítko, nacož do páky začala padat čerstvě namletá káva. "Mimochodem, kdy že odjíždíš?"
Očima jsem sjel na své kožené hodinky. Půl deváté.
"Ve 2 tam mám být, takže asi v 11 vyjedu. Ještě se chci stavit u mámy"
"Hm" řekl Liam
"Děje se něco?"
Liam si povzdechl a položil přede mne šálek s kávou. "Jen mi budeš chybět. dva týdny jsou dva týdny.."
"Taky mi budeš chybět. Neboj, uteče to jako voda. Musím tam jít. Víš, že potřebuju peníze.." řekl jsem a opatrně přiložil kávu k ústům. " a taky už jsem to slíbil. A já-"
"Sliby neporušuješ. Ano, chápu" Usmál se.
"Co máš v plánu ty? Pojedeš za klukama?"
"Nevím, asi jo. Stejně nemám co jiného dělat, když ty mě opouštíš" uraženě si založil ruce na hruď a nakrčil nos..
Tohle dělá vždy, když chce být zajímavý..
"Ty trubko, já tě přece neopouštím. Za 14 dnů budu celý opět tvůj a ty se budeš modlit, abych se tam vrátil"
"Ano, to je dost možné" odpověděl, nacož jsme se oba zasmáli.---o hodinu později---
"Ano, mami"
"Budeš mi chybět, zlatíčko" řekla a vtiskla mi pusu na čelo
"Ty mě taky. Něco hezkého vám přivezu. Řekni tátovi, že ho mám rád" usmál jsem se
"Neboj, všechno mu řeknu. Určitě mu je líto, že tě dneska nestihl" pohladila mě po vlasech
Povzdechl jsem si "jo, to mně taky.. no nic, musím jít" naposled jsem svou matku objal a s úsměvem zamířil k autu. "mám tě rád, mami!"
"Buď opatrný. Kdyby něco, tak hned volej!"
"Samozřejmě. Ahoj!" zamával jsem a otevřel dveře svého staršího jeepu. Před dvěma lety mi ho dal otec k narozeninám. Není to žádné luxusní autíčko, ale i tak jsem za něj rád. Zvlášť dnes..--později--
Svou tašku s věcmi jsem vytáhl z kufru a zamířil ke dveřím staršího domu. Červené cihly skvěle ladily k bíle natřeným oknům. Vystoupil jsem dva schody na verandu a rozhlédl se kolem. Je to jako v pohádce. Zahrádka je plná různých květin a ze stromů se ozývá zpěv ptáčků.. Tohle si určitě užiju.
Nadechl jsem se čerstvého vzduchu a dvakrát zaklepal na stejně bíle natřené dveře. Naposledy jsem si srovnal košili a už se otevřely dveře.
ČTEŠ
14 Days
RandomMěl bys raději pracovat, amigo. Neplatím tě za očumování." "Nikoho neočumuju" popřel jsem a začal přibíjet další hřebík. "Lhát se nemá" Nedíval jsem se na něj, ale i tak mi bylo jasné, že mu na tváři pohrává úšklebek. "Co máš za problém?" zvýšil js...