14 Days

Část 22.

--den sedmý, neděle--

Vzbudil mě až rachot z kuchyně. Otevřel jsem oči a rozhlédl se okolo. Byl jsem tam jen já přikrytý dekou. Louis stihl zmizet.
Podíval jsem se na hodiny, které ukazovaly 8 ráno. To jsem si hezky přispal.
Protřel jsem si oči a posadil se.
'Nechci abys odjel' hrála mi ta věta pořád v hlavě. Opravdu to nechce?
S tichým prokřupnutím jsem si protáhl celé tělo a zamířil do kuchyně.

"Oh, dobré ráno, Harry. Vyspaný do růžova?" Zeptala se hned Evelyn, která jako každe ráno stála u kuchyňske linky a chystala snídani.
"Um, jo" odpověděl jsem a očima sjel k Louisovi, který s hrnkem, pravděpodobně kávy, seděl v čele stolu.
"Dobré ráno" pozdravil jsem ho a posadil se ke stolu.
Odpovědí mi bylo zase jen tiche "hm".
"Dneska je Louis nějaký nevrlý, Harry. Vůbec s ním není řeč" řekla Evelyn a položila přede mě talíř.
To mi povídejte.. pomyslel jsem si.
"Děkuju"
"Dobrou chuť. Dneska je neděla, takže máš celý den volný. Půjdeš zase do města?" Zeptala se.
Ja jsem v tu chvíli strnul. Dokonce i Louis už se na mě podíval. "Um, ne. Asi si jen sednu na zahradu" lehce jsem se usmál a pustil se do jídla, abych nemusel odpovídat na další otázky.
"A ty budeš dělat co?" Otočila se na Louise.
Ten ale jen mykl rameny.
Pravděpodobně Evelyn vůbec neřekl, že mám dneska odjet. V tom případě to musím říct já. Nechci to nechavat na poslední chvíli.
Odkašlal jsem si "no vlastně ja dneska pojedu-" nestihl jsem to doříct, protože mě pod stolem kopl Louis do holeně. S bolestí v očích jsem se na něj podíval. Lehce naznačoval hlavou, abych nic neříkal. Copak to Evelyn nesmí vědět?
"Kam jedeš?" Zeptala se.
"No, um.. "
"Harry se mnou jede na projížďku" řekl s úsměvem Louis.
"Oh, tak to potom jo. Určitě mu ukaž tu našu přehradu. Můžete si tam i zaplavat"
"Jasně" zasmál se Louis, a ja na něj jen nevěřícně zíral. Dělá si ze mě srandu?

Po snídani jsem zamířil rovnou do pokoje a svalil se na postel. Natáhl jsem ruku k nočnímu stolku, abych si podal mobil a napsal zprávu Liamovi. O tom, že už dnes přijedu jsem se nezmínil, překvapím ho.
Mobil jsem položil zpátky na své předešlé místo a hlavu zabořil do polštáře.
V ten moment se se zavrzáním otevřely dveře. Nemusel jsem ani zvedat hlavu, abych poznal, že je to Louis. Evelyn by zaklepala.
Cítil jsem, jak se postel prohla a během vteřiny Louis ležel na mých zádech. Zhluboka jsem vydechl a přetočil hlavu na bok, abych mohl dýchat. "Proč jsi jí to neřekl?"
"Nechtěl jsem"
"Nechtěl jsi?"
"Hm" Louis si položil hlavu na má záda.
"Tak jí to řeknu já"
"Ne."
"Chováš se jako malé dítě, Louisi. Já fakt nevím, co se ti honí v té tvojí velké hlavě, ale někdo jí musí říct pravdu. Když to neuděláš ty, tak-"
"Miluju tě" řekl Louis.
Celý jsem ztuhnul. "Cože?"
"Co?"
"Co jsi řekl?"
"A ty?"
"Louisi, doprdele, neštvi mě." Rychle jsem se otočil a jeho tak shodil na postel. "Co jsi řekl?"
"Že jsi otravný."
Rukama jsem se zapřel o postel a držel se tak těsně nad ním. "Miluješ mě?"
"Ne"
"Ne?"
Na to Louis nic neřekl. Místo toho zvedl ruce a obě je položil na má záda. Lehce zatlačil, čímž mě shodil na sebe.
"Já tě taky nemiluju." Řekl jsem tiše.
Louis zvedl hlavu a tím spojil naše rty. Cítil jsem, jak se usmál, když jsem začal spolupracovat. Zapletl jsem mu prsty do vlasů a jemně za ně zatahal. Louis měl ruce kolem mého těla a pevně mě držel.
"Zůstaneš?" Promluvil Louis, když jsme se odtáhli.
"Vážně se po tom všem ptáš, jestli zůstanu?"
"Ano"
"Mám na výběr?"
"Máš," Cítil jsem, jak odsunul ruce z mých zad. "Můžeš odejít."
"Nikam nejdu, Louisi." Usmál jsem se a položil si hlavu na jeho hruď. "Alespoň né dnes."
"Odejdeš?"
"Louisi, nebydlím tady. Samozřejmě, že budu muset odejít."
"Můžeš tu bydlet."
Zvedl jsem hlavu a koukl na něj. "Chceš, abych s tebou bydlel?"
"Alespoň budu vědět, že mi na tebe nikdo nesahá."
Nad tím jsem se jen pousmál a vrátil se zpátky do předešlé pozice.
V ten moment někdo zaklepal na dveře. Louis mě odstrčil a rychlostí blesku se posadil na kraj postele. Já na něj překvapeně hleděl.
"Umm, dále"
Dveře se otevřely a v nich stála Allison, Louisova sestřenka.
"Jejda, pardón." Zahihňala se.
"Pardón?"
"Nechtěla jsem vám přerušit vaši chvilku" řekla a posadila se na postel mezi mě a Louise.
"Jakou chvilku? Myslíš, že jsme spolu spali?" zeptal se Louis.
"No to já nevím.."
"Proboha ne, nespali jsme spolu. To bych nedal" uchechtl se a postavil na nohy.
Překvapeně jsem na něj hleděl.
On už se na mě ale nepodíval a zmizel ve dveřích.
"Tak jo teda. Máš nějaké plány?" Zeptala se Allison.
"No, už asi ne."
"Evelyn říkala, že jedete k přehradě, můžu taky?"
"Myslím, že půjdeme jen my dva" odpověděl jsem a stále pohledem propaloval dveře.
"Super. Louis by tam stejně jen bručel. Tak já si skočím pro plavky a sejdeme se za 10 minut na verandě?"
"Dobře"
Allison vyskočila na nohy a odešla pryč.
Já tam zůstal sedět. Snažil jsem se přijít na něco, co by vysvětlovalo Louisovo chování. Možná to ještě nechce nikomu říkat... nebo se za mě stydí.
Zatřepal jsem hlavou, abych vyhnal všechny špatné myšlenky a natáhl se k tašce vedle postele, odkud jsem si vytáhl plavky.