14 Days

Část. 25

"Posaď se" řekl Louis babičce, když jsme všichni stáli v kuchyni. Teda kromě Allison, ta je asi ještě venku.
"Co se děje? Je všechno v pořádku?" Zeptala se Evelyn a posadila se k jídelnímu stolu.
Louis byl ale ticho. Opíral jsem se ramenem o futra a nehty poškrábal Louise na zádech. On sebou cukl a trochu poodstoupil. Tomu jsem se jen pousmál.
"No fajn," začal. "Řeknu to na rovinu.."
"Co se stalo, Louisi?" Zeptala se znovu Evelyn.
Louisovi ale zase nebylo do řeči. Přiskočil jsem tedy k němu a chytil ho za ruku. Nejprve se snažil vymanit z mého sevření, ale pak to vzdal. Pevně mi stiskl ruku a koukl na svou babičku.
"To je ono? Jejda kluci, toto já přece už vím"
Oba jsme se nejdřív podívali na sebe a potom na Evelyn.
"Jak?" Zeptal jsem se.
"Možná jsem stará, ale ne slepá" zasmála se a vstala ze židle. "Máte hlad? Dělala jsem vývar"
"No tak jo. Já si dám" pustil jsem Louisovu ruku a přicupital ke stolu.
On zůstal stát ve dveřích. "Ty jsi to celou dobu věděla?"
"Ano"
"A nejsi proti?"
"Louisi, proč bych měla? Harry je skvělý hoch a ty si alespoň začneš všímat i něčeho jiného než práce. Sedni si, ať ti můžu taky nabrat"
Louis pokýval hlavou a posadil se vedle mě.
"Ani to nebolelo, co?" Šeptl jsem směrem k němu.
"Buď zticha."

"Co teď?" Zeptal jsem se, když jsme s Louisem seděli na zahradě.
"Co by?"
"Teď, když to tvoje babička ví, přestaneš se chovat tak ošklivě?"
Louis se na mě podíval a během pár vteřin už jsem seděl na jeho klíně. Usmál jsem se a opřel si hlavu o jeho hruď.
"Nechoval jsem se ošklivě"
"Ne? Dát někomu pěstí, neustále mu nadávat a schazovat ho je podle tebe hezké?"
Na to Louis nic neřekl.
"Kde je vlastně Al?"
"Volala Evelyn, prej je ve městě."
"Ježiš, málem bych zapomněl." Narovnal jsem se a z kapsy vytáhl telefon, abych mohl zavolat Liamovi.
L: ty ještě žiješ?!
H: promiň, nějak jsem na tebe zapomněl
L: no to je krása. To jsi tak moc zaměstnaný prací?
H: no, tak nějak.
L: je všechno v pohodě? A co ten tvůj šéf?
H: Louis?
L: pravděpodobně
H: ten je pořád stejně protivný.
Cítil jsem, jak mě Louis štípl do boku a bolestí vyjekl.
L: co se tam děje?
H: um, nic. Jen jsem šlápl na kamínek.
Tomu se Louis tiše zasmál.
L: kamínek. No dobře, ty kamínku. Jsem rád, že sis na mě vzpomněl. Chybíš nám. I kluci už si stěžovali, že to je bez tebe nuda.
H: řekni, že mi taky chybí. Už jenom týden.
L: no jo. Hele, přišel zákazník, tak ti zavolalm později jo? Ahoj a zkus to přežít!
H: jasně, ahoj, Li
Hovor jsem ukončil a opět se opřel o Louise.
"Ty jedeš za týden domů" řekl.
"No ano. A celý ten týden tady budu úplně k ničemu, když mám tu nohu.."
"Tak tady zůstaň"
Zasmál jsem se. "No jistě"
"Jenom si zajedeš pro věci a můžeš bydlet tady"
"To myslíš vážně?"
"Vždyť jsem to říkal už předtím. Chci tě mít u sebe"
Zvedl jsem hlavu a podíval se na Louise.
"Přece jen v sobě máš nějakou milou část" usmál jsem se.
Louis si mě místo odpovědi přitáhl do polibku, čemuž jsem se vůbec nebránil. Ani jeden z nás stále neměl tričko, takže jsem cítil jeho rozpálenou kůži, kterou jsem začal prsty prozkoumávat. Na chvílí jsem se odtáhl, abych se pohodlněji usadil a znovu si ho přitáhl k sobě. V té chvíli se na zahradu přiřítila Allison.
"Kluci- jejda"
Já sám jsem říkal, že náš vztah nemusíme tajit, ale v ten moment bych se nejraději propadl studem do země.
Zapřel jsem se rukou o Louisovu hruď, abych se odtlačil, ale on mě přitáhl zpátky.
"Nechtěla jsem vás takhle vyrušit" zasmála se Allison.
Louis si povzdechl a otočil se k ní. "Co teda chceš?"
"Pár mojich kamarádů se chce kouknout na ten tvůj domek. Můžeme tam jet?"
"Proč?"
"Protože"
"Ty máš kamarády?"
"Ano, Louisi."
"Jedu taky."
"Nemusíš. My to zvládneme" namítala Allison.
"Kde jsou ti tvoji kamarádi?"
"Sedí v obýváku"
Louis se otočil zpátky ke mně. "Jedeš taky?"
"Byl bych tam akorát na obtíž"
"Blbost"
"Jeďte sami. Já tady počkám" usmál jsem se na něj a opatrně se snažil postavit na nohy.
"Tak fajn"
Allison vešla zpátky do domu a já s Louisem hned za ní.
"Lidi, vstávejte, jedeme!" Křikla Allison.
Všichni postupně začali vycházet z obýváku ven. Jedna blonďatá dívka, hnědovlasá, vysoký kluk, zrzavý kluk.
Jako poslední vyšel ten, kterého jsem už nikdy nechtěl potkat.
Ben se zastavil přede mnou a zářivě se usmál. "Ahoj, Harry. Jak se máš?"
Já nebyl schopen slova. Nemohl jsem se ani pohnout. Cítil jsem, jak mi Louis obmotal ruku kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Ben se ušklíbl. "Harry, neučili tě mluvit?"
"Má se fajn. Ty bys měl raději vypadnout, než ti znovu rozbiju hubu." Řekl Louis a jeho stisk zesílil.
"Neblázni. Byli by z nás fajn kamarádi. Harry ví, že ho mám rád. Viď, Harry?"
V ten moment jsem málem spadl, jak rychle mě Louis odstrčil. Než jsem se vzpamatoval, Ben už ležel na zemi a držel si krvavý nos.
"Snad tě ta plastika nestála moc." Dodal Louis a otočil se ke mně. "Neublížil jsem ti? Jsi v pohodě?" Položil mi ruce na tvář. Já ale koukal na Bena na zemi.
"Harry?" Pokračoval Louis. To už jsem se na něj podíval. "Um, jo, v pohodě"
"Co vám tak dlouho trvá?" Zeptala se Allison. "Ježiši, Bene! Co se ti stalo?! Louisi!"
"Proč hned obviňuješ mě?"
Allison pomohla Benovi na nohy. "Harry by něco takového neudělal. Jsi v pohodě, Bene?"
"Jo, jsem ok. Tvůj bratránek je magor." Odpověděl.
"Pojď" společně s Benem se otočila, ze skřiňky u dveří ještě vzala kapesníky a oba zamířili ven.
"No tak jsem magor no" řekl Louis a máchal u toho rukama kolem sebe.
Přitáhl jsem si ho za ruku k sobě a políbil ho na tvář. "Ale můj magor"
"Počkáš tady jo?"
"Nemám kam utéct" odpověděl jsem.
"Jo, fajn. Paráda. Tak počkej. Já se za.." koukl na hodiny na zdi. "Hodinu vrátím"
"Hlavně už nikoho nebij" usmál jsem se.
Louis se jen uchechtl, věnoval mi rychlý polibek a zmizel ve dveřích.