14 Days

Část. 28.

Otevřel jsem oči, když mi cinkla už několikátá zpráva. Natáhl jsem se pro mobil, abych se podíval, kdo mi píše. Jako první mě ale zaujal čas. To jsem opravdu spal dvě hodiny?
Promnul jsem si oči a posadil se. Všechny čtyři zprávy byly od Liama.
L: Už na tebe mám čas
L: Kde jsi?
L: Co děláš tak důležitého, že nemůžeš odepsat??
L: spíš?
H: ano, Liame. Spal jsem.
Mobil jsem položil zpátky na stolek a s protáhnutím se postavil na nohy a hned zamířil do kuchyně.
"Zaspal jsem ten koláč co?"
"Studený je stejně lepši" odpověděla Evelyn a už mi nakládala na talíř.
"Louis se ještě nevrátil?"
"Ne, alespoň jsem ho ještě neviděla. Když začně pracovat, těžko ho od toho někdo odtrhne" zasmála se a přisedla si za mnou ke stolu.
"Dobrou chuť"
"I tobě, Harry"

Zrovna jsem se chystal ke spánku, když se otevřely dveře a do pokoje vešel Louis.
Usmál jsem se a natáhl k němu ruce.
"Proč nespíš?" Zeptal se a lehl si vedle mě na postel, načež si mě přitáhl blíž.
"Čekal jsem na tebe. Máš všechno hotové?"
"Jo"
"A všechno dobře změřené?"
Louis mě štípl do boku. "Nedělej si ze mě srandu"
Hned jsem si bolavé místo chytil. "To bolelo!"
"Pššt" přiložil mi ruku na pusu. "Určitě nechceš vzbudit strašidla"
Zvedl jsem hlavu a koukl na něj. "Ty máš nějakou dobrou náladu"
"Mám dobrou náladu pořád"
"Jak jinak"
"Neřeš mou náladu a raději mi řekni, co jsi dělal celý den"
Opět jsem se uvelebil na jeho hrudi. "Sbíral jsem jablka, pak jsem dělal koláč s tvojí babičkou, usnul jsem, snědl koláč a čekal na tebe"
"Kde mám já koláč?"
Zvedl jsem ruku a položil si ji na břicho. "Tady"
"Ty jsi ho celý snědl!?"
"Pššt, přece nechceš vzbudit strašidla" zasmál jsem se.
"Za chvíli budeš jako kulička" řekl Louis s prstem mě dloubl do břicha.
"Nebudu se ti líbit jako kulička?"
"Mám raději lichoběžníky"
"Nikdo přece nevypadá jako lichoběžník"
"No právě.."
"Pff.." odsunul jsem se a přetočil na druhý bok, takže jsem byl zády k němu.
"Snad ses neurazil?"
Neodpověděl jsem.
"No fajn. Myslím, že snesu i tu kuličku" řekl a hned na to jsem cítil, jak mi začal polibky zasypávat krk.
Usmál jsem se. "Ty máš štěstí, že tě tolik miluju"

--den devátý, úterý--

Když jsem se ráno vzbudil, Louis už byl pryč. Co mi ale zvedlo náladu, byl talíř s tousty a káva na nočním stolku. Za to mu možná i odpustím, že odešel bez rozloučení.

"Harryyy!" Vykřikla Allison, když vběhla do kuchyně a pevně mě objala.
"Oh ahoj. Kde jsi byla?"
"Spala jsem u kamarádky. Vlastně jsem se přijela jen rozloučit. Kde máš Louiho?"
"Pracuje"
"Jeej," Allison mě štípla do tváře. "A ty jsi tady samotinký? Nechceš odvézt?"
"Kam jako?"
"Za Louisem, ať se nenudíš tady"
"To bys udělala?"
"Samozřejmě" usmála se.

Auto zastavilo hned vedle toho Louisového. Allison vyskočila jako první a hned v ten moment se ozval Louis.
"To od tebe nebudu mít pokoj ani při práci?"
"Hele, přivedla jsem ti to tvoje zlatíčko, tak nebuď protivný"
Já jsem stále seděl v autě a mohl tak vidět, jak se ke mě Louis blíží.
"Co tu děláš? Neměl bys raději odpočívat v posteli?"
"Chyběl jsi mi" řekl jsem upřímně, načež se Louis usmál.
"Tak pojď" otevřel dveře a já vystoupil.
"No tak když je Harry v pohodě, tak já pojedu. Ráda jsem vás viděla, vy moji medvídci" oba nás pohladila po vlasech a nasedla zpátky do auta.
"Řekl bych to samé, ale Evelyn mi říkala, že nemám lhát" odpověděl Louis. Nad tím jsem jen zakroutil hlavou. "Doufám, že tě ještě někdy uvidím, Al"
"Já si tě najdu" usmála se a nastartovala. "Louisi, buď na Harryho hodný. A Harry.. tebe mám ráda. Ahoj!" Šlápla na plyn a během několika vteřin už mířila pryč.
"Mě má rád každý" řekl jsem.
Louis mi položil ruce na boky a otočil si mě k sobě. "Mají smůlu. Jsi můj"
"Ničí jiný bych ani být nechtěl" usmál jsem se.
"Chceš mi pomoct?"
"Jasně. Ještě doděláváš tu podlahu?"
Louis se rozešel do domu a já poskakoval za ním. "Ne, začal jsem dělat strop. Teda jenom zadělávat ty praskliny"
"A s tím ti mám pomoct?"
"Připadá ti to moc jednoduché?"
"No já ti nevím. Správný chlap by měl takovou prkotinu zvládnout sám.." ušklíbl jsem se. Moc dobře jsem věděl, že Louis si to líbit nenechá.
A měl jsem pravdu. Chvíli na mě překvapeně hleděl, pak se rozešel a zastavil až těsně u mě. "Myslíš, že nejsem chlap?"
"A jsi?"
"Nepředvedl jsem ti to v noci dost jasně?"
Při vzpomínce na včerejší noc jsem se začervenal, čemuž se Louis uchechtl. Ale ve hře jsem i přesto pokračoval.
"Já nevím.. nějak si to nepamatuju.."
Louis přimhouřil oči a na tváři mu pohrával ďábelský úšklebek.
"Ty si nějak zahráváš, Harry"
"Hloupost. Jen říkám pravdu"
"Jo? Před pár dny bys lhal i své mámě a teď říkáš pravdu?"
"No," poplácal jsem Louise po tváři. "Lidé se mění" obešel jsem ho a rozešel se chodbou do jedné z místností. Než jsem tam ale stihl dojít, Louis mě zastavil. Nic neřekl, jen kolem mě začal pochodovat a občas mi nadzvedl tričko, jakoby něco hledal.
Odkašlal jsem si. "Ne, že by se mi nelíbila tvá pozornost, ale co jako děláš?"
Louis se zastavil předem mou. "Hledám vypínač. Tenhle nový Harry se mi vůbec nelíbí."
"Nový Harry se učí od tebe"
"Měl by přestat. Chci zpátky svého Harryho."
Tomu jsem se usmál. "Jak je libo"
"Je zpátky?"
Místo odpovědi jsem se nahl a jemně ho políbil.
"Beru to jako ano"
"Tak jdeme na to?"
Louis zvedl obočí. "Tady?"
"Kde jinde? Teda- Ježiši, Louisi. Mluvím o tom stropě."
"No tak fajn. Pojď za mnou" řekl a sám se rozešel zpátky.