14 Days

Část 5.

"Pojď mi pomoct naskládat materiál do dodávky" řekl a rozešel se někam pryč.
Svižným krokem jsem ho následoval, až jsme společně došli do garáže.
"Vem tu bednu v rohu. Je tam nářadí" rozkázal a já tak učinil. Zvedl jsem bednu z podlahy a odnesl ji do auta. Společně jsme tam naskládali potřebný materiál a nasedli.

"Chceš peníze vždy na konci dne nebo ti to stačí až za dva týdny?" Prolomil ticho Louis.
"Um, mně je jedno. Klidně až za ty dva týdny" odpověděl jsem a z okýnka sledoval okolní krajinu.
Na to už nic neřekl. Tak to bylo celou cestu, až k onomu domu.

Už z auta jsem mohl vidět, že to je opravdu starý barák. Souhlasím s Evelyn. Nechápu, proč to koupil.
"Vystup. Nemáme na to celý den" přikázal Louis, který už stál u mých dveří.
Bez jediného slova jsem otevřel dveře a seskočil z dodávky.
"Vem zase tu bednu"
"Dobře" Vytáhl jsem ji a zamířil za Louisem, který už byl vevnitř.
Měl jsem alespoň možnost si to lehce prohlédnout. Vypadalo to, že s opravami už začal. Na části střechy už zářily nově červené tašky.
Vevnitř to ale vypadalo jako po válce.
"Polož to tady a vem si páčidlo. Polezeme nahoru" Řekl Louis a zase vyšel ven.
Položil jsem bednu, vytáhl z ní páčidlo a vyběhl za ním.
Čekal u žebříku. "Polez"
Po chvíli jsme se oba ocitli na střeše.
"Chytneš páčidlo a normálně ty staré latě vyrveš, ale to už určitě víš" ušklíbl se a sám se pustil do práce.
Mně nezbývalo nic jiného, než se k němu přidat.

Asi po hodině jsme měli hotovo. "Možná nebudeš tak zbytečný, jak jsem si myslel" promluvil Louis a ukázal na mě páčidlem. "Co uděláme teď, pane chytrej?"
"No dáme sem nové latě" odpověděl jsem
On jen zvedl pravý koutek do úsměvu a slezl z žebříku. "Pojď mi pomoct, nevytáhnu je tam sám."

Společně jsme vytáhli pár dřevěných latí nahoru a pokračovali v práci.
"Bacha na prsty. Budeš je ještě potřebovat" Ozval se Louis, když jsem přiťukával hřebíky ke dřevu.
"Nejsem takový mamlas.." odpověděl jsem
"Nejsi?"
Udiveně jsem zvedl zrak a podíval se na něj. Jeho obličej byl zcela vážný.
"Měl bys raději pracovat, amigo. Neplatím tě za očumování."
"Nikoho neočumuju" popřel jsem a začal přibíjet další hřebík.
"Lhát se nemá"
Nedíval jsem se na něj, ale i tak mi bylo jasné, že mu na tváři pohrává úšklebek.
"Co máš za problém?" zvýšil jsem trochu hlas a praštil kladivem. S mým štěstím jsem se trefil přímo do prstů na levé ruce. Bolestivě jsem zajíkl. "sakra"
"Já to říkal. Bacha na prsty" řekl posměšně Louis a slezl po žebříku dolů.
Paráda. Hezky jsem se před ním ponížil..
"Hej!" ozvalo se ze spoda.
Naklonil jsem se, abych na něj viděl.
"Běž za Evelyn. Ošetří ti to." vypadlo z něj.
Tohle je první věta, která trochu ukazuje, že má pan Tomlinson srdce..
"Nepotřebuju tady mrzáka." dodal ještě.
Dobře. Beru to zpátky. On nemá srdce.
"V pohodě. Zvládnu to."
I z vrchu jsem mohl vidět, že si mě přeměřil očima. Vůbec to nebylo příjemné. Proč to stále dělá? Je se mnou snad něco špatně?
"Chceš pivo?"
Zaskočil mě. Čekal jsem nějakou jízlivou poznámku, ne tohle
"Ne, díky. Já nepiju" odpověděl jsem a chtěl se vrátit zpátky k práci, on ale pokračoval. "Pivo přece není alkohol, je to limonáda pro dospělé"
Chtě nechtě jsem se musel pousmát. "Tak asi nejsem dostatečně dospělí"
"Souhlasím. Dospělí chlap umí zatloukat hřebíky." ukončil debatu Louis.
Jak může mít někdo takové výkyvy nálad? Kde je ten hodný Louis o kterém mluvil a Evelyn? Je tohle snad nějaké jeho zlé dvojče?
Beze slova jsem se vrátil zpátky ke své práci.