14 Days

Část 21.

To se mu taky povedlo a během vteřiny už Ben ležel na zemi. "Louisi. Přestaň. Dost!" Přiběhl jsem k němu a vší silou ho chytil za ramena a odtrhl od Bena.
"Přestaň, prosím" řekl jsem směrem k němu a dlaněmi jsem z jeho ramen sjel na jeho ruce, které jsem sevřel v těch svých. Momentálně mi vůbec nevadilo, že je má opět od krve. "Nech ho být.."
"To máš takové problémy se sebeovládáním, že tě musí uklidňovat tahle sexy prdelka?" Ozvalo se za mými zády a Louis se mi opět snažil vytrhnout. Tentokrát se mu to nepovedlo, jelikož jsem kolem něj obmotal své paže.
"Ty hajzle!" Křikl na Bena a stále se snažil vyprostit z mého sevření.
"Prosím. Nech to být. Nestojí za to." Zašeptal jsem a Louis konečně přestal.
"Máš štěstí, že je tady Harry, jinak bych ti rozmlátil tu tvoji odpornou držku! A teď zmiz" křikl na něj Louis. Otočil jsem hlavu a viděl Bena jak vstává ze země. "Ještě jsme spolu neskončili, Harry" řekl mým směrem a odešel pryč.
"Děkuju"
Louis mě lehce pohladil po vlasech. Opravdu tak jemně, že jsem to sotva cítil. "Chtěl jsi své auto, tak si běž pro něj." Dodal a odtáhl se ode mě.
Nestihl jsem ani nic říct a on už mířil ke své dodávce, do které hned nasedl.
Mě tedy nezbývalo nic jiného, než nasednout do svého jeepu. Nastartoval jsem a ve zpětném zrcátku se podíval na Louise, který tam stále stál.
Z parkoviště vyjel až po mě a celou cestu jel za mnou.

--o 20 minut později--

Vystoupil jsem z auta a postavil se ke dveřím. Louis kolem mě jen prošel a vlastně dělal, jako bych tam ani nebyl.
S povzdechnutím jsem otevřel domovní dveře a zamířil do pokoje, kde jsem se hned svalil na postel. Ležel jsem na břiše a se sklopenýma očima zkoumal dřevěnou podlahu. V té chvíli to byla ta nejzajímavější činnost.
Opravdu mám zítra odjet? To mě Louis tolik nenávidí? A řekl to Evelyn? Spousta otázek a žádná odpověď.
Musel jsem usnout, jelikož mě probudil až zvuk příchozí zprávy. Liam.

L: Děkuju, že ses ozval, Harrolde. Snad ještě žiješ. Nemůžu ti zavolat, jelikož teď tady je frmol, tak ti píšu tuhle stupidní zprávu. Vždycky někam odběhnu a během toho píšu, takže mi to zabralo spoustu času. Oceň to!
No, už jenom týden a budeš doma, tak to nějak přežij, všichni se na tebe těšíme. Dokonce i Naira, naše nové štěně. Budeš ho milovat! Ano,je to rozkaz.
Užij si ten poslední týden a snaž se nám vrátit celý. Mám tě rád <3

Sice mi dokázal vyčarovat úsměv na tváři, ale na odepsání jsem se necítil.
Mobil jsem položil zpátky na noční stolek a otočil se na záda, takže jsem viděl na tmavou oblohu venku. Musel jsem spát opravdu dlouho..

Sešel jsem schody dolů, abych si nalil trochu vody. Kuchyň je až na konci chodby, takže jsem musel projít kolem obýváku, kde před televizí ležel polonahý Louis. Vypadalo to, že spal, a to se mi taky potvrdilo, když jsem přišel blíž. Spokojeně oddechoval. Z vedlejšího křesla jsem vzal deku a opatrně ji přes něj přehodil. Natáhl jsem mu ji až k bradě a jemně ho pohladil palcem po líci. Takhle vypadal jako anděl.
"Já nespím" řekl zničehonic a já sebou polekaně cukl.
"Promiň" ruku jsem stáhl zpátky k tělu. "Myslel jsem, že spíš, tak jsem tě chtěl jen přikrýt"
"To jsem si všiml" uchechtl se a otevřel oči. Ty svoje krásné modré oči..
"Proč nespíš?"
Posadil jsem se do křesla. "Spal jsem do teď"
"Hm" přetočil se na bok a ovladačem vypl televizi, takže místnost se zahalila do tmy. Jediný přívod světla byla žlutá žárovka v kuchyni.
"Tak dobrou" zapřel jsem se o opěradla a stoupl si.
V ten moment jsem ucítil Louisovu ruku na své paži a během vteřiny jsem už ležel na něm. Polekaně jsem vyjekl, načež mi Lousi zakryl ústa dlaní. "Šhh"
"Co to- co děláš?" Zeptal jsem se a rukama chmatal kolem sebe, abych se trochu zorientoval. Přece jen byla tma.
"Nemůžu spát" odpověděl Louis.
"To nezodpovídá mou otázku. Před pár hodinami jsi mě nesnášel a teď děláš tohle? Myslíš si o mě, že jsem totální idiot, stejně jako si to myslí Ben?"
"Přirovnáváš mě k úchylovi?"
Zavřel jsem oči a položil si hlavu na Louisovu hruď. "To ne.. jen tě nechápu. Proč to děláš? Zítra už mám odjet, o co se teď snažíš?"
"Nechci, abys odjel" řekl tiše..
Zapřel jsem se rukama o Louise a posadil se. "Cože? Před pár hodinami jsi mě doslova rozkázal, že mám zmizet.."
Cítil jsem, jak zhluboka vydechl. "Byl jsem naštvaný"
"Proč?"
"Protože jsi mluvil o mé mrtvé matce, sakra"
V ten moment jsem strnul. Nevěděl jsem, co říct. Bylo to logické. Proto se o něj starala babička. Ale i přesto jsem tomu nějak nechtěl věřit.
"Louisi.. promiň.. já- to jsem nevěděl.."
"Nechci tvoje sladké řeči. Buď prostě zticha a pojď zpátky za mnou"
Na vteřinu jsem zavřel oči. Tohohle budu později určitě litovat..
Položil jsem si hlavu zpátky na Louisovu nahou hruď a nechal se obejmout.