14 Days

Část 8.

"Vem si bedýnku a půjdeme sklízet rajčata. Letos jich máme požehnaně" řekla Evelyn, když jsme došli na zahradu. Louis tady už ale nebyl.
Společně jsme začali se sklízením. "Jak to šlo dneska na stavbě? Byl na tebe Lou hodný?"
"Um ano, šlo to dobře. Střechu už máme skoro hotovou, ale je tam ještě hodně práce" odpověděl jsem.
"Tak snad toho za ty dva týdny stihnete co nejvíc"
"Jsem první brigádník nebo už tady byl někdo přede mou?"
"Druhý. Před tebou tady byl jeden mladík, Jeremy se jmenoval, ale moc dlouho to nevydržel. Určitě už sám víš, že Louis je občas tvrdohlavý" usmála se na mě Evelyn.
"To ano"
Natáhla ke mně ruku, ve které držela krásně červené rajče "ochutnej. Jsou výborné"
Rajče jsem si převzal a hned se do něj zakousl. "Mmm. Máte pravdu. Je skvělé"

-později-

Seděl jsem na posteli a opět pozoroval oblohu. Bylo už 10, takže jsem mohl vidět všechny ty zářivé hvězdičky.
Sáhl jsem po mobilu a napsal Liamovi a mámě zprávu na dobrou noc. Já sám už jsem se pomalu chystal ke spánku.
To mi ale překazil drnčící zvuk motoru, který přicházel z venku. Světla na verandě svitily, takže jsem hned poznal, že je to Louis.
Stál opřený o auto a snažil se zapálit cigaretu. Když se mu to ani po několikátém pokusu nepodařilo, zahodil ji a rozešel se ke dveřím. Alespoň se snažil. Skončil opřený o sloup na verandě a vyprazdňoval si žaludek do muškátů jeho babičky
To už jsem se zvedl a zamířil ven, abych mu pomohl.
Tiše, abych nevzbudil Evelyn, jsem otevřel dveře a rozhlédl se po verandě. Louis seděl v rohu a vypadalo to, že spal.
Přišel jsem blíž, kde jsem si dřepl "Louisi? Jsi vzhůru?"
Ticho.
Natáhl jsem pravou ruku a opatrně mu zvedl hlavu. Měl jsem pravdu. Spal.
Přiblížil jsem se tedy blíž, jednou rukou jsem přidržoval jeho hlavu a druhou ho lehce poplácal po lícy. "Louisi, vstávej"
Ozvalo se jen nesrozumitelné mrmlání.
Znovu, tentokrát silněji, jsem ho poplácal. "No tak..vstáváme"
To už otevřel oči. "Urghh, zase ty?" Řekl a opět je zavřel.
"Ano, Louisi. Zase já. Zvedni se"
"Nech mě" položil ruku na tu mou, pravděpodobně ve snaze mě odstrčit. To se mu ale nepovedlo.
Mohl jsem ho tam jen tak nechat, ale mé dobré vychování mi to nedovovalo.
"No tak, nedělej to ještě těžší" Chytil jsem ho pod paží a na první pokus postavil na nohy. Louis se zapotácel a opřel o dřevěné zábradlí. "Umm, dej-dej mi pokoj" řekl a opět si chtěl sednout.
Ja ho ale stihl zachytit, levou rukou jsem si přehodil jeho ruku kolem krku a pravou jsem mu položil na bok. "Vůbec mi to neulehčuješ, víš to?"
Odpovědí mi bylo jen tiché "hmm"
Takhle jsme se dostali až do obýváku, kde jsem ho položil na gauč.
Rozhlédl jsem se po místnosti, ve snaze najít nějakou přikrývku. Povedlo se. Jedna zelená přikrývka byla pohozená na opěradlu křesla. Jedním krokem jsem byl u ní a švihnutím ji rozvinul.
Louis už byl zcela tuhý, takže nevnímal, co dělám. Deku jsem přes něj přehodil a s popřaním dobré noci zamířil do svého pokoje, kde jsem okamžitě padl vyčerpáním do postele. Podíval jsem se na čas. 22:30. Paráda. Půl hodiny jsem se s ním otravoval a on si to určitě ani nebude pamatovat. Převalil jsem se na bok, přetáhl přes sebe peřinu a upadl do říše snů.