14 Days

Část. 27.

--den osmý, pondělí--

Probudil jsem se, když ze mě někdo stáhl peřinu. Rozespale jsem zavrčel a ještě se zavřenýma očima se začal po peřině natahovat.
"Harry, vstáváme, za chvíli vyjíždím"
Zbystřil jsem a otevřel oči. "Vyjíždíš?"
"Musím pracovat"
Rychle jsem se posadil. "Počkej. Čekej tu. Dám si umm.. co si dám.. počkej tady." Zvedl jsem ukazováček a ukázal na místo, kde stál. "Stůj" a sám jsem se postavil na nohy. V tu chvíli mi ale nedošlo, že mám ránu na chodidle a projela mnou nepříjemná bolest. Svalil jsem se tedy zpátky na postel.
"Dobrý? Bolí to moc?" Zeptal se Louis a podřepl si u postele, načež zvedl mou nohu.
"Ne, v pohodě"
"Jsi si jistý? Nechceš raději zůstat tady?"
Zakroutil jsem hlavou. "Nechci"
"No dobře" Louis položil mou nohu zpátky na zem a postavil se. "Vypadá to, že nebude úplně nejtepleji" řekl, když mířil ke skříni, odkud vytáhl červenou mikinu a hodil ji po mně.
"Mám i svoje mikiny, Lou"
"Moje jsou hezčí. Chceš ještě kafe?"
"Plivneš mi tam?"
"To se uvidí"
"Myslím, že si dneska nedám" zasmál jsem se a navlékl na sebe Louisovu mikinu.
"Jak myslíš. Tak se nachystej a za 15 minut se sejdeme dole" řekl a zamířil ke dveřím.
Natáhl jsem se pro berle a doskákal do koupelny.

"Tak co budeme dělat?" Zeptal jsem se, když jsme dojeli k domu.
"Pořád nemám hotovou tu podlahu, takže asi dodělám to"
"Mám ti nějak pomoct?"
"Ne, sedni si někam"
Povzdechl jsem si. Říkal jsem, že budu k ničemu..
Posadil jsem se na pytel malty v rohu prázdné místnosti, zatímco Louis se už věnoval podlaze.

"Doprdele!" Louis praštil kladivem, které odletělo na druhou stranu.
"Co se stalo?"
"Špatně jsem to vyměřil a teď mi to nevychází." Zvedl se ze země a z parapetu okna si vzal metr. "Jak jsem se mohl splést o 5 centimetrů?"
"To se stane"
"To by se ale nemělo stát!"
"Louisi, je to jen 5 centimetrů. Určitě to půjde nějak spravit"
"Ano půjde. Tak, že to celé vyměním. Kurva." Praštil i s metrem. Sebral páčidlo ze země a začal vyrvávat desky z podlahy.
"Nemusíš to přece celé ničit"
Louis se otočil na mě. "Buď zticha, Harry!" nepříjemně zavrčel.
Nechtěl jsem ho ještě víc naštvat a tak jsem ho poslechl. V tichosti jsem seděl, zatímco on ničil podlahu.
Během pár minut měl hotovo a pustil páčidlo na zem, takže nepříjemně zařinčelo.
Otočil se na mě, já ale sklopil zrak a raději koukal na své ruce. Podle klapání bot jsem poznal, že se blíží ke mně, a to se mi taky potvrdilo, když jsem uviděl jeho bílé adidasky.
Dřepl si a koukl na mě. "Promiň, Harry."
"V pohodě" odpověděl jsem a dál si hrál se svými prsty.
Chytil mé ruce do těch jeho. "Nechtěl jsem po tobě křičet"
"Jo, já to chápu. Říkám, že jsem v pohodě"
Louis si povzdechl a opět se postavil na nohy.
"Musím koupit nové desky. Zavezu tě domů, pojď" natáhl ke mně ruku. Chytil jsem se a vyhoupl na nohy. Berle jsem měl stále u sebe, takže jsem v klidu odskákal až k autu.
Louis mi otevřel dveře, ale neřekl ani slovo.
Až v půlce cesty zapl rádio a v autě alespoň nebylo takové ticho.
"Nechceš si vzít dneska už volno?" Promluvil jsem jako první.
"Jako, že jsem toho dneska posral už dost?"
Zakroutil jsem hlavou. "Tak jsem to nemyslel.."
"Harry," položil si ruku na mé stehno. "dneska musím to podlahu dokončit. Ať to trvá jakkoliv dlouho, dneska bude hotová."
"Proč?"
"Protože." Odpověděl a na vteřinu stočil zrak od cesty, aby se na mě podíval. "Když si něco řeknu, tak to udělám. Nebudu přece jednu pitomou díru v podlaze odkládat na zítra, když to můžu opravit ještě dnes a zítra dělat něco jiného, chápeš?"
Lehce jsem se usmál. "Jo, to dává smysl"
"Paráda"

Louis mě vysadil u domu a sám zase odjel. Chvíli jsem tam stál a jen pozoroval jeho auto, jak se vzdaluje na polní cestě.
"To už máte dohotovo?" Promluvil někdo za mnou. Otočil jsem se. Na schodech verandy stála Evelyn a v ruce držela proutěný košík.
"Ne, ještě ne. Máte nějaké plány?"
"Akorát se chystám jít na jabka"
"Nebude vadit, když se k vám přidám?"
"No mně to určitě vadit nebude, jen jestli to zvládneš s těma berlama"
"Určitě ano"
Evelyn sešla schody. "Tak teda pojďme" a rozešla se k sadu.
Pevněji jsem se chytil berlí a rozešel se za ní.
"Louis zase něco provedl?"
"Um ne, já sám jsem chtěl jet zpátky. Stejně jsem tam byl k ničemu" odpověděl jsem.
"No vidíš, a tady mi pomůžeš s jablkama. Alespoň jich budeme mít víc a uděláme koláč"
"Už se těším"

"Tak jak vám můžu pomoct?" Zeptal jsem se, když už jsme stáli v kuchyni.
"Udělám těsto, mohl bys oloupat jablíčka?"
"Určitě. Kolik jich má být?"
"Osm"
"Tak jo" vytáhl jsem osm jablek z košíku, umyl je a společně s mísou se posadil na židli.
Všech osm jsem měl během chvíle oloupané. "Co teď?"
Evelyn si utřela ruce od těsta do zástěry a přišla ke mně. "Takhle," chytila jedno jablko a začala ho krájet. Na polovinu a potom na další malé dílky. "To budeš krájet jo? Pak se dají do mísy, zakápnou citronem a přidáme skořici"
Kýval jsem hlavou, jakože vše chápu a dal se do práce.

"No výborně. Teď už jen stačí hodinu počkat a můžeš se do něj pustit" zasmála se Evelyn, když zavřela koláč do trouby.
"Dáte si přece taky. Sama jste ho upekla"
"Tak ho sníme sami a Louis umyje nádobí"
Řekla tiše a oba jsme se zasmáli. Já tu ženu miluju.
"Skvělý nápad"
"Já tě za hodinu zavolám. Můžeš si jít odpočinout"
"Vy by jste ale měla taky. Já jsem mladý, nemusím tolik odpočívat"
"No Harry! To chceš říct, že já jsem stará babizna?"
Zakroutil jsem hlavou. "To určitě ne. Jste mladá a krásná"
"No upaluj, než ti z těch lží naroste nos" řekla a utěrkou, kterou držela v ruce mě plácla po zadku.
"Auu" vyjekl jsem a i s berlama rychle odskákal až do pokoje.