14 Days

Část 3.

Posadil jsem se na postel a zhluboka vydechl. Možná to nebude zak hrozné, jak jsem si představoval.

--později--

"Nepotřebujete pomoct?" Zeptal jsem se Evelyn, když jsem přišel na zahradu.
Zvedla hlavu od macešek a s úsměvem se na mě podívala "ne, to je v pořádku. Zvládnu to"
"Když už jsem tady, tak vam pomůžu" zaprotestoval jsem "Nedávno jsem přesazoval macešky s mamkou, takže vím jak na to. Co myslíte? Můžu se k vám přidat?"
"Ty jsi hodný hoch, Harry" pomalu se zvedla na nohy a oprášila si kalhoty od hlíny. "Macešky už mám sice skoro hotové, ale ještě se chystám na sběr jablek. Myslíš, ze bys mi s tim mohl pomoct?"
"Samozřejmě, stejně nemám co jiného dělat"
"Výborně, děkuju. Můžeš jít napřed. Já to tady dodělám a jsem u tebe. Sad je tam vzadu" ukázala na louku na pravé straně. "Určitě tam trefíš. Všechno potřebné je v kumbále vedle, tak to můžeš nachystat"
"Dobře, jdu na to" usmál jsem se a rozešel se po kamenité cestě k sadu.
Pozemek měli velký, museli být opravdu bohatí.

Ze země jsem sebral proutěný košík a zamířil k prvnímu stromu. Chytil jsem červené jablko, pootočil na stranu a lehkým trhnutím oddělil od stromu- takhle jsem očesal celý strom, když se ke mě přidala i Evelyn.

"Jsi šikovný. Mně samotné by to trvalo snad celé poledne" pohladila mě po zádech vzala si další košík.
"Když můžu, rád pomůžu" odpověděl jsem a pokračoval v česání.
"S tvou chutí do práce si tě Louis určitě oblíbí"
Podíval jsem se na ni. "Myslíte pana Tomlinsona?"
"Nemusíš o něm mluvit jako o panu Tomlinsonovi. Řekla bych, že je tak o 4 roky starší něž ty"
"Oh, mně je 22. Myslel jsem, že je pan Tom- Louis starší"
"Louisovi je 25. Je to hodný hoch.. jen má občas takové svoje nálady. Určitě si k sobě najdete cestu" usmála se na mě, až se ji na tvářích objevily ďolíčky.

--později--

"Chtěl bys chleba s pomazánkou nebo ti mám uvařit párky?" zeptala se Evelyn.
"Pomazánku, děkuju" odpověděl jsem a posadil se ke stolu. "Máte to tady opravdu hezké. Staráte se o vše sama?"
"Jsem na to jen já s Louisem" povzdechla si a pokračovala. "starám se o něj od malička. Můj manžel zemřel před dvěma lety, takže jsme si zbyli jen my dva"
"Oh, to je mi líto.. Ale můžu říct, že vše zvládáte skvěle" řekl jsem.
Evelyn přede mě položila talíř s dvěma krajíci chleba. "Jsi tak hodný. Rodiče na tebe musí být pyšní, Harry. Dobrou chuť"
S úsměvem jsem poděkoval a pustil se do večeře.
"Um, nikde jsem neviděl ten dům, kvůli kterému jsem přijel.." začal jsem novou konverzaci.
"Oh ano, Je to Louisův dům. Minulý rok ho koupil a teprve teď ho začal opravovat. Je až tam vzadu za lesem" ukázala z okna na hustý les v dáli. "Je v hrozném stavu, opravdu nevím, proč ho kupoval" pokračovala Evelyn. "Mně vždycky odpoví- čím víc domů, tím víc peněz. Já teda nevím. Za takovou parabiznu nedostane ani korunu. Ale já se mu do jeho věcí pléct nebudu"
"Určitě k tomu měl nějaký pádný důvod" odpověděl jsem.
"No asi ano. Já už si teď půjdu sednout k televizi. Kdyby jsi něco potřeboval, tak přijď"
Spolknul jsem poslední kousek chleba a posunul židlí, takže nepříjemně zapištěla "Já už si půjdu lehnout" Položil jsem talířek na kuchyňskou linku a s popřáním dobré noci zamířil do pokoje.