14 Days

Část. 31. Konec.

Seděli jsme s Louisem v jedné z restaurací ve městě a oba do sebe cpali boloňské špagety.
"Myslím, že bychom se měli vzít" řekl Louis, když si zrovna vkládal vidličku do úst.
Na jeho vtípky už jsem si zvykl, takže jsem tomu nějak nevěnoval pozornost. "Podal bys mi prosimtě sůl?"
"Slyšel jsi vůbec, co jsem řekl?" Pokračoval Louis a sůl mi podal.
"Um jo. Určitě se vezmeme až dojíme" zasmál jsem se.
"Nedělám si srandu"
A je to tady zas. Přesně tohle říká, když si ze mě dělá legraci. Třeba když mi před měsícem řekl, že ve sklepě bydlel nějaký vrah a já se tam do teď bojím chodit, i když vím, že to pravda není.
Ale když si chce hrát, bránit mu v tom nebudu. "Proč si myslíš, že já ano?" Usmál jsem se a dál se věnoval svým špagetám.
"No tak jo. Myslím, že o tom informuji Evelyn. Určitě bude nadšená" řekl Louis a vytáhl svůj telefon.
"Jasně, do toho"
"Ahoj, co teď děláš?; Jsme na obědě; no je to na dlouho, ale zkrátím to; právě jsem požádal Harryho o ruku; ano, souhlasil; jo, děkuju ; ještě nevím. ;Ano, ahoj" Louis ukončil hovor a koukl na mě.
"Louisi, řekni, že si děláš srandu."
"Nedělám. Opravdu tě žádám o ruku"
Nějakou dobu jsem na něj s vykulenýma očima hleděl. Zpátky do reality jsem se vrátil, až když mi rukou zamával před obličejem. "Proboha, Tomlinsone! Jsi normální!?"
"Kdybych byl, tak tě nežádám o ruku u špaget"
"Chceš si mě vzít?"
"A ty mě?"
Musel jsem se usmívat jako sluníčko. Určitě jsem vypadal jako šílenec.
"Jo. Jo, vezmu si tě"
"Paráda" zasmál se Louis a opět se cpal špagetama.

--o pár let později--

"Jay! Opatrně! Neskákej na tom kraji!" Okřikl jsem naši dceru, která dováděla na trampolíně.
"Harry, stavěl jsem ji já. Ta trampolína se nerozpadne" zasmál se Louis vedle mě.
"Ale může se jí v té mezeře zaseknout noha"
"Nepřeháněj"
"Já přeháním?"
"Ano, ty přeháníš"
Než jsem stihl něco říct, Louis si mě přehodil přes rameno a mířil k trampolíně. "Jay, otevři!"
Slyšel jsem vrzání zipu a během vteřiny jsem se ocitl uvnitř. Louis se spolu s Jay začal smát, zatímco já se posadil. "Přijde vám to vtipné?"
Oba pokývali hlavou.
"Jay, ukaž tatínkovi, jak vysoko umíš skákat" řekl tiše Louis.
Moc dobře věděl, jaké nervy z toho mám, když ji vidím létat vysoko do vzduchu.
Jay se rozeskákala a točila se kolem mě. Když skočila přede mě, chytil jsem ji a svalil na trampolínu. "Ty potvoro" zasmál jsem se a začal ji lechtat.
"Nee, tatii! P-přestaň!" Smála se Jay a kopala nohama. Kopla ale tak moc, až trefila Louise do brady.
"Já ti říkal, že je ta trampolína nebezpečná" řekl jsem a snažil se zadržet smích, zatímco Louis si držel bolavou bradu.
"Promiň, já jsem nechtěla" přicupitala k němu Jay.
"To je v pohodě, zlato. Ani to nebolí" usmál se Louis a naši dceru pohladil po vlasech.
Zvedl jsem se a přiblížil k němu, abych mu věnoval malý polibek, ale on mi položil dlaně na hruď a zatlačil mě zpátky dozadu.
"Kdo vyhodí Harryho víc do vzduchu, dostane po večeři zmrzlinu!" Vykřikl a oba kolem mě začali skákat.
Vždy, když skočila Jay, sám jsem se odrazil od trampolíny a poskočil.
Po několika minutách to oba vzdali a svalili se vedle mě.
"Kdo vyhrál?" Zeptala se Jay.
"Samozřejmě, že ty. Louisovi to vůbec nešlo"
"Já vynikám v jiných věcech" řekl Louis a poškrábal mě na stehně.
Jay se posadila a koukla na nás. "V jakých?"
"Vaření, zlato. Louis umí skvěle vařit. Proto dneska dělá večeři" usmál jsem se a vtiskl Louisovi pusu na tvář.