14 Days

Část. 26.

"Harry? Nemám ti něco dobrého uvařit?" Zeptala se Evelyn, když přišla do kuchyně, kde jsem už půl hodiny seděl.
"Ne, děkuju. Nějak nemám hlad"
"Trápí tě něco?"
"Já nevím. Možná? Asi ne."
Evelyn se posadila na židli naproti.
"Stalo se něco s Louisem?"
Zakroutil jsem hlavou. "To ne, Louis je skvělý. Jen.. mám takový divný pocit."
"Divný pocit? Myslíš, že se něco pokazí?"
"Asi ano. Já vím, je to hloupost a neměl bych nad tím ani přemýšlet.."
"Harry, jsem si jistá, že tě má Louis rád víc než cokoliv. Sice má občas ty svoje nálady, ale neublížil by ti. Určitě se nemusíš strachovat" usmála se a pohladila mě po ruce, kterou jsem měl položenou na stole.
"Máte pravdu. Přemýšlím nad hloupostmi."
"Když jsem byla s Louisovým dědečkem, taky jsem se strachovala. Uvědomila jsem si ale, že by mi můj manžel nikdy neublížil. Milovala jsem ho a on miloval mě. Stejně jako ty miluješ Louise a on tebe. Každý se ve vztahu občas bojí. Věřím ale, že ty nemáš důvod"
Usmál jsem se. "Děkuju. Jste úžasná"
"No zase nepřeháněj. Dáš si se mnou alespoň mátový čaj?"
"Rád"

Seděl jsem s Evelyn v obýváku a společně jsme sledovali televizi, když se ozvalo bouchnutí dveří. To musí být Louis.
Hned na to se ozvala rána a hlasité "kurva"
Ano. Je to Louis.
"Pozor na jazyk, mladý chlapče!" Ozvala se Evelyn vedle mě. To už Louis stál ve dveřích. "Praštil jsem se do kolena."
"To neznamená, že musíš mluvit sprostě."
Na to už nic neřekl a místo toho došel až ke mě. "Půjdeme nahoru?" Šeptl.
"Odneseš mě?"
"S radostí"
Jednu ruku položil na má záda a druhou pod nohy. Tak si mě vyzvedl do náruče.
"Hlavně opatrně na schodech" řekla ještě Evelyn.
Obmotal jsem ruce kolem Louisova krku a nechal se odnést až k němu do pokoje, kde mě položil na postel.
Nestihl jsem ani nic říct a už byl přisátý na mých rtech. Usmál jsem se a rukou na jeho hrudi ho odstrčil. "Co jsi řekl Allison?"
"Co bych jí měl říkat?"
"No důvod, proč jsi praštil Bena"
"Řekl jsem ji, že je kretén a dostal, co si zasloužil" odpověděl a zase mě políbil. Tentokrát jsem mu polibek oplatil, ale hned ho zase odstrčil. "A Ben neříkal nic?"
Louis zhluboka vydechl a sklonil hlavu. "Ne, Harry, neříkal nic"
"A proč tam vlastně chtěli jet?"
"Budeš tak hodný a zavřeš hubu, abych tě mohl políbit?"
"No, to bych asi mohl" usmál jsem se a sám si Louise přitáhl.

"Půjdeš zítra zase pracovat?" Zeptal jsem se, když jsme společně leželi na posteli.
"Samozřejmě. Chci to mít co nejdřív hotové"
"Hm, budeš tam celý den?"
"Nevím. Podle toho, jak budu stíhat" Louis mě jemně hladil po zádech a já mu na oplátku prsty vytvářel obrazce na břiše. "Proč se ptáš?"
"Jen tak. Nevím, co budu celý den dělat.."
"Můžeš jet se mnou"
"Byl bych tam akorát na obtíž"
"Blbost. Já bych se alespoň nemusel stresovat, jestli jsi v pořádku a ty by ses nenudil tady"
Zvedl jsem hlavu a koukl na Louise. "Kde se to v tobě bere?"
"Řekni ještě slovo a přísahám Bohu, že ti ráno plivnu do kávy."
"Prase!" Dlaní jsem ho plácl po břiše.
"To bylo slovo"
"Nebylo."
"Ale ano"
Posadil jsem se."Neuděláš to."
"Neudělám?"
"Uděláš?"
Louis se usmál a stáhl si mě zpátky na sebe. "Neudělám" řekl a vtiskl mi pusu do vlasů. "Kdo by tě pak poslouchal.." dodal.
"Ty, kdo jiný?"
"Myslíš, že bych to vydržel?"
"Heej! Kde je ten milý Louis, který se o mě bojí?!"
"Zavřený pod zámkem"
"Měli by ho pustit. Chybí mi"
"Neříkej" Louis se odsunul a během vteřiny jsem ležel pod ním, zatímco on se rukama zapíral vedle mé hlavy.
Chvíli na mě jen koukal. Nic neřekl. Jen si prohlížel mou tvář.
"Co?"
"Jsi krásný.. dokonce i s těmi modřinami." zasmál se.
"Nezapomeň, že to ty jsi mi je udělal."
"Promiň"
Lehce jsem se usmál. "Omluva přijata. Počkej, v kolik vstáváš?"
"Tak jako každý den"
"Ráno jsem tě viděl jen jednou, možná dvakrát. Kam jezdíš?"
"Na farmu"
"Jo? Kydáš hnůj?" Zasmál jsem se.
"To taky. Třeba tě tam někdy vezmu"
"Budu muset kydat hnůj?"
"Uvidíme.."
Louis povolil ruce a svalil se tak na mě. "Co chceš dělat teď?"
"Spát" odpověděl jsem.
"Teď?"
"Máš snad jiný nápad?"
"No jeden bych měl" Zvedl hlavu a začal mou nahou hruď zasypávat polibky.