14 Days

Část. 30

Auto zastavilo na příjezdové cestě a Louis vystoupil. Povzdechl jsem si a také vylezl z auta. Hned jsem se rozešel k domu. Bůh si ze mě ale asi dělá srandu, jelikož hned na prvním schodku mi podjela noha a já sebou málem plácl o zem. V tom mi zabránila až Louisova ruka, která byla omotaná kolem mého břicha.
"Dávej pozor." Řekl a pustil mě.
Narovnal jsem se a zatímco Louis už byl vevnitř, já se teprve rozskákal.
"Jste tady nějak brzy. To máte takový hlad?" Zasmála se.
Posadil jsem se ke stolu a rukou si opřel hlavu. "Umírám hlady"
"Co se děje, Harry?"
"Nic se neděje." Odpověděl místo mě Louis, který si z lednice vytáhl plechovku coly.
"Ty jsi snad Harry?"
"Oh, chtěl bych být," otevřel plechovku a opřel se o lednici. "Alespoň bych přesně věděl, jaký kretén vlastně jsem"
"Nikdy jsem o tobě nic takového neřekl"
"Ale myslíš si to. Myslíš si, že jsem totální idiot, který tě podvede při první příležitosti. Že jsem totální magor, který nedokáže vydržet ve vztahu-"
"Přestaň," přerušil jsem ho. "Nemyslím si to. Nic z toho"
Lousi se zasmál. "Očividně si i myslíš, že jsem úplně vypatlaný a uvěřím ti to."
"Kluci, přestaňte. Oba se uklidněte a řekněte mi, co se děje." Vmísila se do našeho rozhovoru Evelyn.
"Neslyšela jsi? Jsem úplný kretén" odpověděl Louis.
"Harry, co se stalo?"
Povzdechl jsem si a opřel se o opěradlo židle. "Louis mi řekl, že se mnou chce bydlet v tom domě, který opravuje a-"
"A tady Harry že mě udělal úplného idiota, protože se mnou neplánuje budoucnost. On mě v ní vlastně ani nemá"
"Samozřejmě, že s tebou plánuju budoucnost! Jen mi to přišlo strašně rychlé. Jsme spolu dva dny, Louisi. Dva dny a ty jsi mi už řekl, že se mnou chceš opravdu bydlet"
"Protože tě miluju, ty magore. Vím, že jsi ten, s kterým chci být po zbytek života!"
Otevřel jsem pusu, že něco řeknu, ale hned ji zase zavřel. Louisova slova mě natolik překvapila, že jsem ani nevěděl, co říct. Evelyn na tom byla stejně, jelikož jenom tiše stála vedle Louise.
"Jo, chápu. Že já jsem vůbec něco říkal.." Louis plnou plechovku vyhodil do koše a rozešel se pryč.
Stočil jsem zrak k Evelyn, která pokývala hlavou. "Louis má dlouhé kroky."
Vyskočil jsem ze židle. Ani jsem se neobtěžoval vzít si berle a rozběhl se za ním.
"Louisi! Zastav se, sakra."
On ale šel dál.
"Prosím, stůj!"
"Proč? Abys ze mě mohl udělat ještě většího debila?" Otočil se a očima sjel po mém těle dolů. "Jsi normální?"
"Nejsem. Ty snad ano?"
"Proboha, Harry. Proč za mnou běžíš??"
"Neměl bych?"
"Samozřejmě, že ne! Máš stehy na noze!"
"Jo, to mám.." Zvedl jsem nohu, abych se podíval na své zranění. Díky běhu se mi odlepila náplast a musel prásknout nejeden steh, jelikož mi malý pramínek krve putoval po noze dolů. "Jejda."
Louis mě vyzvedl do náruče a rozešel se zpátky domů. Vešel do koupelny a mě položil na záchodovou mísu.
"Občas bys mohl spojit těch pár posledních mozkových buněk a přemýšlet." Řekl Louis během toho, co namáčel ručník, který mi následně přiložil na nohu.
Lehce jsem sykl a pevně sevřel okraj záchodu.
"Bolí to?"
"Jo"
"To jsem rád." Louis se stále ve dřepu otočil a ze skříňky pod umyvadlem vytáhl krabici, která měla nejspíš sloužit jako lékárnička.
"Promiň, Lou.."
"Omlouváš se za to, že jsi úplně pitomý nebo za to, že jsi ze mě udělal totálního idiota?"
"Obojí.. asi."
Nad tim Louis jen zakroutil hlavou a vzal do ruky dezinfekci.
"Je mi to opravdu líto. Nechtěl jsem ti ublížit.."
Místo odpovědi mi zelenou tekutinu vylil přímo na ránu a já vyjekl.
"Máš jenom jeden steh v prdeli. Zbytek drží, takže je na tobě, jestli chceš do nemocnice" řekl a postavil se. "Podle mě by ses měl spíš nechat zavřít do cvokárny."
"Nechci do nemocnice ani do cvokárny. Chci být tady s tebou.."
Na to Louis nic neřekl, roztrhl obal s obvazem a znovu si podřepl. Mou nohu si položil na tu svou a začal mi zranění obmotávat.
"Odpustíš mi?"
"Nemám ti co odpouštět. Asi si za to můžu sám."
"A zlobíš se na mě?"
"Samozřejmě. Kvůli tvé hlouposti mám tu zelenou sračku na riflích"
"Kvůli tomuhle se na mě zlobíš?"
Louis mi svorkou přichytil obvaz a koukl na mě. "Kvůli čemu jinému bych se na tebe měl zlobit?"
"Já nevím. Že jsem zpanikařil. Že jsem se choval jako debil, že jsem udělal debila z tebe.."
"To, že sis vědomě ublížil mě štve víc, než cokoliv z toho, co jsi vyjmenoval."
Usmál jsem se a zvedl ruku, abych ji mohl položit na Louisovu tvář. On ale uskočil. "Neopovažuj se na mě tímhle sahat. Držel ses záchodu. Nechci mít bakterie na obličeji"
"A jo. Promiň" opatrně jsem se postavil a přešel k umyvadlu, abych se umyl. Cítil jsem, jak mě Louis slabě drží za boky a usmál se. "Tak, teď už na tebe sáhnout můžu?" Zeptal jsem se, když jsem měl umyté ruce. Louis si mě otočil čelem k sobě, ale nic neřekl.
"Promiň, že jsem se tak choval. Už se to nikdy nestane. Už nebudu pochybovat o budoucnosti s tebou" řekl jsem a pohladil ho po tváři.
"A?"
"A co?"
"A už nebudeš běhat s dírou na noze"
Zasmál jsem se. "Fajn, už nebudu běhat s dírou na noze"
Louis na mě ještě chvíli koukal, pak si mě ale přitáhl blíž a políbil mě.