14 Days

Část 16.

--o půl hodiny později--

"To nebylo tak těžké" svalil jsem se ze dřepu na podlahu.
"Nevypadá to poničeně, takže můžeme pokládat nové desky" řekl Louis a jelikož jsem ho celou dobu pozoroval, mohl jsem vidět, že se celý otřásl.
"Je ti zima?" Zeptal jsem se. Přece jen byl celou dobu jen v krátkém tričku.
"Vypadám na to?" Nakrčil lehce obočí.
"Ano, vypadáš. Klepeš se jak osika"
Louis se vrátil zpátky k práci. "Je mi fajn."
"Počkej. Takhle budeš akorát nemocný" sundal jsem svou mikinu a přes díru v podlaze ji natáhl k němu.
"Co to doprdele děláš?"
"Vem si ji. Mně je teplo" zodpověděl jsem jeho otázku.
"Nechci tvoji mikinu."
Povzdechl jsem si. "Když si ji nevezmeš, tak budeš nemocný. Když budeš nemocný, tak tě tvoje babička nepustí pracovat a když-" přerušil mě.
"Jo, dobrý sakra. Chápu" po krátké pauze si mikinu přece jen převzal a navlékl na sebe. Byl menší než já, takže na něm doslova vysela. I když jsem nechtěl, musel jsem uznat, že v ní vypadal roztomile.
"Teď se můžeme vrátit zpátky k práci."
"Poslouchám vaše rozkazy, pane" usmál jsem se.

--o dvě hodiny později--

"Teď už to stačí jen obrousit a natřít" řekl Louis, když jsme měli všechny desky na místě.
Než jsem stihl odpověď, vyrušil mě vybrující telefon v kapse. "Promiň"
Otočil jsem se zády k Louisovi a hovor přijal.
"Ahoj, Bene. Děje se něco?"
"Ahoj, vůbec ne. Jen jsem tě chtěl slyšet"
Sám pro sebe jsem se usmál. "Tak teď mě slyšíš. Spokojený?"
"Moc ne. Raději bych tě slyšel osobně. Máš dneska čas?"
Otočil jsem se na Louise, který tam ale už nebyl. "Um ne, asi ne, Bene. Promiň. Dneska toho máme moc"
"Oh, škoda. Co se dá dělat. Snad příště. Tak si to užij, ahoj"
"Jo, ahoj" ukončil jsem hovor a šel se podívat po Louisovi.
V domě jsem ho nenašel, takže musel být venku. A měl jsem pravdu. Stál u auta a čistil okna.
"Zasraní ptáci. Ráno jsem to čistil a teď to nejde ani poznat." Řekl naštvaně.
"No jo. Ptáci nemůžou za to, kam to spadne.. i když možná trochu jo.." uchechtl jsem se.
"Kdybych byl pták, tak bych ti posral tu tvoji krásnou kudrnatou hlavu."
Nevěřícně jsem se na něj podíval "prosím?"
"Nemusíš prosit. Udělal bych to i bez toho."
"Proč bys mi pokadil hlavu?" Opřel jsem se rukama o kapotu auta.
"Určitě by to byla zábava.." na vteřinu se na mě podíval a potom se vrátil zpátky k drhnutí.
"Zábava? Co přesně by na tom byla zábava?"
"Výraz tvého kamaráda, až by ti zamotal ruce do vlasů a vytáhl z nich hovno." Řekl a hodil po mě špinavou hadru.
"No dovol?!"
"Dovolím. Máš mé svolení" usmál se a odešel zpátky dovnitř domu.
Já jsem tam chvíli zůstal ještě stát a přemýšlel nad tím, co se právě stalo. Hned potom jsem se ale rozběhl za ním.
"Máš něco proti Benovi?"
"Nevím. Měl bych?" Zeptal se, aniž by se na mě podíval.
"Neměl. Ben je skvělý kluk"
"Tak to vám přeju hodně štěstí" řekl během toho, co sbíral nářadí ze země.
"Co máš teda za problém?"
"Já mám problém?"
"No očividně ano" chytil jsem ho za ruku a otočil k sobě.
Nestihl jsem ani nic říct a už mi na tváři přistála první rána. Bolestivě jsem sykl, ale tentokrát si to nenechal líbit. Napřáhl jsem se a jednu vrazil i já jemu. To ho asi překvapilo, jelikož na mě chvilku nevěřícně zíral. Hned se ale rozkoukal a já schytal několik dalších ran, až jsme společně spadli na zem.
Překulil jsem Louise pod sebe, ve snaze nad ním převzít kontrolu. On byl ale silnější a otočil se zpátky nade mě. Dostal jsem další ránu a když si uvědomil, že už mám pravděpodobně dost, přestal. Jednou rukou se opíral o mou hruď a druhou měl stále napřáhlou v případě, že by mě chtěl znovu praštit.
Pozoroval mě. Pozoroval můj krvavý obličej a já pozoroval ten jeho. Určitě jsem byl víc domlácený, ale i on něco málo schytal.
Ani jeden z nás nevydal byď jen hlásku. Jen jsme si mlčky zírali do očí.
Louis stáhl ruku a položil ji na zem, zapřel se o ni a bez varování nebo jakékoliv předešlého náznaku, se přisál na mé rty. Já ho ale v tom šoku odstrčil.
Překvapeně jsem na něj zíral, on na tom byl stejně. Asi čekal jinou reakci.
Byl stále jen pár centimetrů ode mě. Pohledem jsem sjel na jeho rty a opět na jeho oči. Nikdo nic neříkal. Bylo ticho. Jakoby se celý svět najednou zastavil.
Zatajil jsem dech a lehce se otřel svými rty o ty jeho. Louis lehce vydechl a já si ho v tu chvíli přitáhl za zátylek blíž.
Věděl jsem, že je to špatné. Moc dobře jsem to věděl, ale když jeho rty chutnaly tak dobře.. úplně jsem zapomněl na tu železnou chuť krve a jen si užíval ten skvělý pocit.
Louis naposledy pohl rty proti těm mým a odtáhl se. Zkoumal každičký centimetr mé tváře. Jeho růžové rty byly opuchlé a srdce mu bylo jako splašené, stejně jako mě.
Povytáhl pravý koutek do úsměvu a otřel si krvavé rty. "Já to říkal. Líbím se ti" řekl tiše a pomalu se zvedl na nohy.
Já tam ale stále ležel a vstřebával, co se právě stalo. Já jsem se líbal s Louisem arogantním Tomlinsonem a bylo to zatraceně dobré.
"Vstávej, ještě stále máme práci" lehce mi kopl do nohy Louis a prošel kolem mé hlavy. Jak je možné, že on je v úplně v pohodě?
"Jak tohle vysvětlíme tvojí babičce?" Promluvil jsem konečně i já.
"Co? Že jsi měl můj jazyk v krku? To ji přece říkat nemusíme" uchechtl se.
"Oba jsme celý od krve" posadil jsem se a vytáhl mobil, abych zkontroloval, jak špatně na tom jsem "Sakra. Tohle není dobrý" prsty jsem si přejel přes roztržený ret a lehce sykl. "Z tohoto se jen tak nevymluvíme.."
"Já ji to vysvětlím." Řekl Louis a jakoby nic začal obrušovat dřevěnou podlahu.
Já toho kluka nechápu.