14 Days

Část 17.

--později--

"Jak to, že jste přišli tak-" spustila Evelyn, ale v půlce věty se zastavila "co se vám proboha stalo? Co jste vyváděli?"
"Harry mě nasral, tak dostal co si zasloužil." Řekl úplně v klidu Louis a protáhl se kolem své babičky, aby si mohl nalít kávu. Já jsem na něj jen zíral.
"Co že jsi udělal? Ježíšmarjá, kluci, musíte spolu vycházet. Tohle přece není normální. To předtím jsi taky udělal ty? Zbil jsi Harryho?"
Louis se opřel zády k nám o kuchyňské linku a i tak jsem mohl vidět, jak hluboce vydechl. "ano. Zbil jsem ho předtím, zbil jsem ho i teď"
"To snad nemyslíš vážně" stoupla si Evelyn s rukama v bok "už nikdy se to nebude opakovat, Louisi. Slib to."
Louis se konečně otočil a podíval na mě "to slíbit nemůžu"
"Mohl jsem si za to vlastně sám. Vždycky jsem ho vyprovokoval" vmísil jsem se do toho i já.
"Určitě to nebylo nic tak hrozného, aby tě kvůli tomu takhle domlátil" řekla a podívala se zpátky na Louise "Louisi, buď mi slib, že už to nikdy neuděláš, nebo zaplatím Harrymu už dnes a zítra odjede domů."
"Fajn. Slibuju." Odsekl Louis.
"To jsem ráda. Teď se běžte umýt." Rozkázala Evelyn a rukama nás vyháněla pryč.

Společně jsme došli do koupelny.
"Um, díky" řekl jsem.
"Cože?" Otočil se na mě Louis a spolu s mou mikinou si sundal i zakrvácené tričko. Nikdy jsem si nevšiml, kolik tetování vlastně má. Očima jsem projížděl přes jeho polonahé tělo, načež se Louis uchechtl.
"No um, díky tobě tady můžu zůstat" vysoukal jsem ze sebe a i já odhodil své triko.
Na to už ale neodpověděl a teplou vodou si začal omývat obličej.
Posadil jsem se na vanu a pozoroval ho. Prsty si drhnul tvář, takže se mu při každém pohybu napnuly svaly.
Očima jsem zkoumal mohutného jelena na jeho pravé ruce. Mezi parohy měl obrovské srdce. Zajímal by mě jeho význam..
"Hotovo?" Vyrušil mě Louisův hlas.
Lehce jsem zatřepal hlavou. "Hm? Co?"
"Celou dobu mě pozoruješ"
"Hloupost" zapíral jsem.
Louis se otočil a bokem opřel o umyvadlo. "Viděl jsem tě v zrcadle, ty úchyle" založil si ruce na hrudi. Všechnu krev už měl smytou, takže teď je nejspíš řada na mě.
"Opravdu nevím o čem to mluvíš. A teď bacha. Taky bych se rád umyl" řekl jsem a stoupl si.
"Jak je libo" Louis se odsunul a já tak mohl k umyvadlu.
Otočil jsem kohoutkem a rozjel tak teplou vodu. Vzal jsem jeden vatový tampónek a začal smývat krev z obličeje.
Byl jsem na tom o poznání hůř než Louis, takže mi to nešlo tak lehce. Tvář jsem měl stále citlivou a několikrát sykl bolestí.
Louis měl pravdu, opravdu mě v tom zrcadle viděl, jelikož teď vidím já jeho. Pozoroval mě s povytaženým obočím, jakoby se mi vysmíval.
"Co?" Zeptal jsem se
"Co?" Zopakoval.
"Přijde ti to vtipné? Udělal jsi to ty, vzpomínáš? A možná tě to překvapí, ale bolí to."
Louis se postavil na nohy a jedním krokem byl u mě. Z obalu vytáhl další tampónek, který namočil a přiložil k mému rtu.
Vyjeveně jsem na něj zíral, ale neřekl ani slovo. Louis levou rukou držel mou tvář a pravou mi smývával krev.
"Ještě to bolí?"
"..samozřejmě, že to bolí" odpověděl jsem a nepřestával na něj koukat.
On odhodil tampónek do umyvadla a než jsem si stihl pořádně uvědomit, co se děje, nahl se a na mou bolestivou ránu mi vtiskl malý motýlí polibek.
"Pořád to bolí?"
Nebyl jsem schopen slova. Sice jsem se s ním před chvilkou líbal, ale tohle bylo jiné. Něco takového bych od arogantního Tomlinsona nečekal a sakra hodně se mi to líbilo. Místo odpovědi jsem se pokýval hlavou na souhlas, a Louis mi opět věnoval malý polibek. I přes bolest jsem roztáhl své rty do úsměvu.
V ten moment ale jakoby se Louis vrátil zpátky do reality. Pravou dlaní mě poplácal po tváři a odstoupil.
"No, hodně štěstí. Já si jdu zapálit" řekl a už se rozešel pryč.
"Počkej" zastavil jsem ho. Louis se na mě s povytaženým obočím otočil.
"Zůstaň tady.."
"Abych poslouchal ty tvoje pitomé řeči? Ne, díky." Otočil se a zamířil pryč.