14 Days

Část 11.

--o 3 hodiny později--

"Mám hotovo" oznámil jsem Louisovi, který se stále skláněl nad podlahou. "Potřebuješ pomoc?"
"Ne. Běž krmit ptáky nebo tak něco. Hlavně mi tu nezavazej." Odpověděl, aniž by se na mě podíval.
"Nemusíš být pořád tak hnusný." Otočil jsem se na patě a mířil ven. V tom mi ale zabránila ruka, která mě otočila zpátky.
"Ještě jednou. Ještě jednou řekni nějakou takovou sračku a jednu ti vrazím." Držel mě za tričko a upřeně mi zíral do očí.
"Není to sračka. Nikdy jsem ti nic neudělal. Nemáš sebemenší důvod být-" větu už jsem nedokončil, jelikož mi na obličeji přistála Louisova pěst. Ztratil jsem rovnováhu a spadl na zadek a rukou zkontroloval bolavý nos. Paráda. Teče mi krev.
Nepříjemná bolest mi pulzovala po celém obličeji. Ublíženě jsem se podíval na Louise, ale raději už nic neříkal. Asi si za to fakt můžu sám. Neměl jsem ho provokovat..
Louis na mě ukázal prstem, jakoby chtěl něco říct, ale bylo ticho. Místo toho se sebral a odešel pryč. Ještě jsem ho slyšel nadávat a pak byl klid. Odplivl jsem si a opřel se zády o bílou zeď za mnou. Obličej jsem měl jako v ohni, takže mi díky štípavé bolesti sjelo pár slz po tváři.
Zhluboka jsem dýchal a snažil se uklidnit. V tu chvíli se Louis vrátil a v ruce držel plechovku piva.
Nejdřív mě zmlátí a teď mě chce i opít?
"Nic jiného v té ledničce není. Tohle ti musí stačit" řekl a ledovou plechovku mi podal.
Opatrně jsem si ji převzal a přiložil na stranu nosu.
"Pojď." Natáhl ke mě ruku.
Já na ni jen nevěřícně zíral. "Evelyn ti to ošetří. Dělej."
Vložil jsem svou ruku do té jeho a nechal se vytáhnout na nohy.
Společně jsme došli k auta a nasedli. Celou cestu bylo ale ticho. Vlastně jsem za něj rád.

"Proboha, Harry. Co se ti stalo?" Skoro vykřikla Louisova babička, když jsme došli do kuchyně.
Očkem jsem se podíval na Louise, který také čekal, co ze mě vypadne.
Já ale nejsem takový hajzl.
Pohledem jsem sjel zpátky na Evelyn. "Nějak jsem nevypočítal vzdálenost zdi a vrazil do ní. Nic to není. Jen asi budu potřebovat nové tričko.." řekl jsem a tupě se usmál.
"Harry, musíš si dávat větší pozor. Počkej tady, přinesu lékárničku"
Na to už jsem nic neřekl a nechal Evelyn, aby odešla. Tak jsme tam zůstali sami dva.
Posadil jsem se na židli v jídelně a teď už teplou plechovku s pivem, položil na stůl.
Louis byl jedním krokem u mě. Dva prsty mi položil na bradu a zvedl mi hlavu, takže jsem se díval do jeho pomněnkových očí. Až teď jsem si všiml, jak krásné vlastně jsou. Modré a hluboké jako oceán.
Otočil mi hlavu na jednu stranu a potom na druhou. "Nevypadá to tak špatně."
Vrátil ji zpátky a poplácal mě po líci. "Vypij to pivo a budeš ok" s těmito slovy odešel a místo něj se přede mnou objevila Evelyn i s lékárničkou.
"Tak, možná to trochu zastudí" řekla a mokrou utěrkou mi začala omývat krev z obličeje. "Já teda stejně nechápu, jak se ti to mohlo povést"
"Holt jsem nedával pozor" odpověděl jsem.
"Dám ti mražený hrášek a budeš ležet. Dneska už žádná práce."
Zakroutil jsem hlavou. "Už kvůli včerejšku jsme zameškali, nemůžeme i dnes"
"Neodmlouvej, Harry. Půjdeš si lehnout a basta" naposledy mi otřela tvář a otočila se k mrazáku, odkud vytáhla balení mraženého hrášku. "Drž si to tam. Já si jdu promluvit s Louisem" řekla a odešla.
Nemohl jsem nic namítat a tak jsem si vzal hrášek a šel si sednout na zahradu. Louis určitě nebude nadšený. Zítra mi do dá zase sežrat.
Sundal jsem si zakrvácené tričko a posadil se na houpací lavičku. Odpolední slunce mě hřálo do tváře a já zavřel oči.
Takhle jsem seděl asi půl hodiny, než mě vyrušily kroky. Jedno oko jsem otevřel, abych viděl dotyčnou osobu. Evelyn.
Posadila se vedle mě. "S Louisem to je domluvené. Dneska už bude klid."
"Opravdu to nebylo nutné" odpověděl jsem.
"No, už je čas oběda. Pojď se najíst"
"Ne, děkuju. Po té krvy mě nějak přešla chuť" lehce jsem se usmál. Nelhal jsem. Na jídlo jsem opravdu neměl ani pomyšlení.
"Dobrá. Až se budeš cítit, tak přijď" řekla a vstala.
"Um, počkejte.."
Evelyn se na mě otočila. "To už máš hlad?"
Zasmál jsem se. "Ne, to ne. Já jen.. byl Louis naštvaný.. myslím, když jste mu to říkala..?"
"Pochopil to, to je hlavní" řekla a odešla zpátky do domu.

Asi po hodině jsem se zvedl a zamířil do kuchyně. "Nemáte pro mě něco na práci? Opravdu se nudím.." zeptal jsem se Evelyn.
"Vyhoď to špinavé tričko a sedni si, ať ti můžu konečně dát oběd"
"Ale já-"
Přerušila mě. "Bez komentáře, Harry" a už chystala talíře na stůl.
"Dobře. Vyhrála jste" hodil jsem tričko do koše a šel do pokoje, abych si oblékl čisté.