14 Days

Část 10.

--o dvě hodiny později--

"Pekla jsem kuře, tak se posaďte" řekla Evelyn, když jsme opět přišli na oběd.
Louis jako vždy seděl v čele stolu a já si sedl na levou stranu, abych nebyl zády k Evelyn.
"Rozkrojila jsem vám to, tak si jen berte" položila celé kuře doprostřed stolu.
"Chcete rýžu nebo brambory?"
Louis se na mě podíval a očima mě pobídl, abych si vybral.
"Rýži, prosím" odpověděl jsem
"Mně taky" dodal Louis.
"Dobře"
Po chvíli nám oběma na talíři přistály dva kopečky rýže. "Dobrou chuť"
"Děkuju. Dobrou chuť" popřál jsem i já a s chutí se pustil do jídla.

"Dneska má pršet. Už by jste tam ani neměli jezdit, je to zbytečné" řekla Evelyn po obědě.
Louis zakroutil hlavou "Nejsme z cukru a střecha je opravená, takže dovnitř neteče. Dneska ty zdi ještě stihneme.."
"Akorát budete oba nemocní a pak žádná stavba nebude. Zůstanete tady a basta." Ukončila debatu Evelyn a zapnula televizi. "Pojďte se raději dívat se mnou"
Očima jsem přejel z televize na Louise, který s ledovým výrazem opustil místnost. Já toho kluka nechápu. Vždyť jeho babička má pravdu. Akorát by jsme onemocněli a nemohli tak pokračovat v rekonstrukci. Jeden den volna nikomu neublíží.
"Tak jsme si zase zbyli jen my dva"
Posadil jsem se na gauč vedle Evelyn "asi ano"

--večer--

"Je pěkný slejvák. Myslíte, že Louis dneska ještě přijde?" Zeptal jsem se.
"Nevím. Je tvrdohlavý. Potřebuje si někde vybít zlost. To má po otci. Jako dvojčata" odpověděla Evelyn, když rozkládala žehlící prkno.
"Potřebujete s něčím pomoct?"
"Ne, děkuju, Harry. Běž si už lehnout"
"Dobře, dobrou noc" řekl jsem a zamířil ke schodům.

Jen co jsem vešel do pokoje, tak mi začal vibrovat telefon. Liam.
"Ahoj, Li"
L:Je tam ten magor s tebou?"
"Jaký ma- oh, aha. Ne, Louis tady není"
L: skvělý. Jak se máš?
"Střechu už máme hotovou, což je super. Teď jenom maličkosti. Pokud to takhle půjde i dál, tak bych mohl přijet i dřív"
L: jo, to by bylo fajn. Snaž se. Všem nám chybíš. A ten Louis, co to je jako za arogantního chlapa?
Pousmál jsem se. "On má jen občas takové špatné chvilky. Jinak je fajn"
L: vyřiď mu, pokud bude pořád tak protivný, tak si ho podám.
"No tak to mu určitě nevyřídím. Všechny pozdravuj. Dobrou
L: jasně, dobrou, Hazza.
I s mobilem jsem se svalil na postel. Bylo už 9 večer a Louis stále nikde. Je to arogantní blbeček, ale i přesto jsem se o něj trochu bál.
Včera přijel opilý, kdo ví co vyvede dnes.

--den třetí, středa--

Usnul jsem až k ránu, takže vstávání byla noční můra. Sebral jsem si své věci a zalezl do ledové sprchy. Ta mě alespoň probrala.

Snídani jsem měl nachystanou na stole a z kuchyňského okénka jsem mohl vidět Evelyn na zahradě. "Dobré ráno"
Polekaně poskočila a zvedla hlavu. Když mě spatřila, tak se usmála a pozdrav mi opětovala. "Vyspaný?"
Prsty jsem si protřel oči "Vůbec ne. Nemohl jsem usnout, takže jsem šel spát až chvíli před budíkem"
"To je mi líto. Tak hlavně posnídej, potřebuješ nabrat síly" odpověděla a dál se věnovala paprikám.

Přesně v 7:00 jsem byl nachystaný na verandě a čekal na Louise.
Během pár minut přijela dodávka a Louis vykoukl z okýnka. "Dělej"
Přiběhl jsem ke dveřím a vecpal se dovnitř.
"Dneska nemám sílu předstírat, že tě mám rád, tak se snaž mě nenaštvat." Řekl a šlápl na plyn.
Jakoby někdy měl.. pomyslel jsem si.
"Kde jsi byl celou noc?"
"Co ti je do toho?" Zeptal se aniž by odtrhl zrak od cesty.
"Promiň." Špitl jsem a zarazil se víc do sedačky.

"Tu pitomou zeď jsem opravil. Stačí jen postavit tu poloviční." Říkal během toho, co jsme odnášeli nářadí do domu.
Tak tohle dělal v noci..
"Zvládneš to sám?"
"Jo, zeď snad ještě postavit umím" odpověděl jsem.
"Fajn. Tady jsem naznačil kam až má být. O něco menší než půlka" postavil se na černou čáru na podlaze. "Všechno potřebné máš tam v rohu. Já jdu na tu podlahu.. kdyby něco, tak mě raději ani nevolej." Řekl a odešel.
I já jsem se tedy pustil do práce.