Adoptovaná princezna

Konec

Z pohledu Rebeky...

Všechno to začalo před pár měsíci, když se naši rozhodly žít odděleně. Táta si nechal náš starý dům a máma si nechala nás, tím myslím mě a mou sestru Kamilu.

Byla jsem z toho dost zmatená, nepamatuji si totiž, že by se někdy hádali. Jednoho dne prostě přišli do pokoje a řekli nám, že se s mámou a sestrou budeme stěhovat.

Ze začátku jsem to brala jako špatný vtip, smích mě ale přešel ve chvíli, kdy jsme s Kamilou dostaly kufry a měli jsme si sbalit. Ani jedné z nás se to nelíbilo a nejhorší na tom všem bylo to, že jsme ani nemohly protestovat.

Cesta do naše nového domu byla velmi dlouhá a únavná. Ze střední části království na jih to trvalo několik dní. I když jsem byla zvyklá sedět několik hodin u počítače, cesta v autě byla i na můj zadek moc. Stěhování se z města kamsi na venkov byla při nejmenším děsivá. Čím jsme byly dál, tím méně lidí jsme potkávali.

„A jsme tady," ozval se mámin hlas, když jsme zastavili.

„Hurá," zvolala moje setra, když vystoupila z auta a protáhla se.

„Vážně je to ono?" zeptala jsem se nedůvěřivě. Ten nový dům vypadal mnohem větší než ten náš starý. Vrtalo mi hlavou, jak si ten dům mohla máma dovolit koupit.

„Jistě, není překrásný?" odpověděla máma.

Dům opravdu krásný byl. Měl dvě podlaží a po pravé straně byla věž, která sahala až ke koruně toho nejbližšího stromu. Jeho béžové stěny kontrastovaly s černou střechou a nechyběl ani balkon. Vypadal jako nějaký palác. K tomu všemu patřila velká zahrada s ovocnými stromy a živým plotem.

„Tak pojďte, podíváme se dovnitř," zavelela máma a já s Kamilou jsme se vydaly za ní.

Dole v přízemí se nacházela kuchyň, ve které bylo všechno sladěno do zelena, jídelna s obrovským stolem, obývací pokoj s krbem a schody do druhého patra. V horním patře se nacházely pokoje, koupelna a vchod do věže.

Nebylo to ani pět minut, co jsme se s Kamilou dostaly na horu a už jsme se hádaly, která z nás si vezme, jaký pokoj.

Chtěla jsem ten pokoj s balkonem, Kamile byl balkon ukradený, ale oháněla se tím, že byla v pokoji jako první. Za chvíli na nás vlítla máma s tím, že se máme chovat dospěle a rozsoudila nás tak, že Kamilu poslala do vedlejšího pokoje. Kamila byla pochopitelně uražená, ale jakmile jí z obličeje zmizela červená barva, věděla jsem, že se uklidnila.

Po tom, co jsem si nahoru do svého nového pokoje vynosila pár krabic z auta, rozhodla jsem se, že prozkoumám i tu věž, která podle mě bude sloužit jen jako odkládací prostor pro nepotřebné věci.

Po spoustě schodů jsem konečně dorazila až nahoru. Chvíli jsem nevěřícně koukala na oprýskané dveře a potom jsem vešla. Na to, jak se ta věž z venku zdála malá, byla docela prostorná, i když v ní bylo plno věcí od předchozího majitele. Měl s ní patrně stejné úmysly jako právě teď já, což nebylo ani mocvelké překvapení. Největším a nejzajímavějším kusem nábytku tu byla obří vyřezávaná skříň s výjevy lesa a zvířat. Hned potom mě zaujal toaletní stolek s taburetkem, který vypadal, jako by do místnosti ani nepatřil. Vypadal nově a nepoužívaně. Jeho bílá barva rozzařovala celý pokoj. Kromě toho všeho bylo v místnosti i spousta harampádí naházeného na jednu hromadu.

Sešla jsem opět zpátky před dům, abych pokračovala v nošení krabic se svými věcmi do svého pokoje, ale máma mě zastavila a společně jsme čekaly na Kamilu, než sejde dolů k nám.

Kromě prohlídky domu jsme se vydaly i na zahradu, která byla značně velká. Bylo na ní spousta ovocných stromů zarostlých ve vysoké trávě.

„Bude tu dost práce," nadhodila Kamila.

„Alespoň nebudeš celý den vysedávat u počítače," odvětila jí máma.

Kamila se zašklebila a já s ní, protože jsem věděla, že mě to taky nemine.

Prodírali jsme se neupravenými křovinami po úzkém chodníku až jsme se dostaly ke konci zahrady. Na vysokém plotu, zarostlém jakousi plazivou rostlinou, byl zámek. Hned za plotem byl les a na nejbližším stromu vysela houpačka. Působilo to trošku děsivě. Položila jsem ruce na plot a zadívala jsem do té zelené, co nás obklopovala. Ten les byl tak tajemný a strašlivý, ale bylo na něm něco přitažlivého.

Už se připozdívalo a my se vydaly zpátky do domu, abychom si připravili věci na spaní. Stěhováci s našimi věcmi včetně postelí dorazili o něco později, než jsme čekali, a tak jsme se museli první noc spokojit se spaním na podlaze ve spacáku. Roztáhli jsme s Kamilou v obýváku deku a máma rozdělala v krbu oheň, aby nám bylo teplo.

Před tím, než jsem usnula, jsem přemýšlela o posledních pár dnech a o tomhle místě. Náš nový dům byl v mnoha ohledech lepší, ale bez táty to už nikdy nemohl být domov.