Adoptovaná princezna

Nový úkol

Z pohledu neznámého...

Práce. Ach ta práce! Většina lidí, které znám, si pod pojmem práce představí nudných šest, osm, deset nebo dvanáct hodin plných rutiny a rutiny. Já na svoji práci mám ale naprosto odlišný názor. Jistě, nějaká ta rutina se v ní taky najde, ale každý den přinese něco jiného. Zrovna dnes za mnou přišla moje velitelka s novým úkolem od dalšího klienta. Dělám tuhle práci už dlouho, ale nikdy mě nenapadlo, že se nám dostane takové pocty a budeme pracovat na zakázce, pro někoho tak zvláštního.

Kromě zvláštní povahy tohoto zákazníka – musím zmínit, že velmi štědrého zákazníka, který nám nabídl trojnásobek toho, co normálně požadujeme – byl na tomhle úkolu i neobvyklý termín dodání. Většinu našich zakázek trvá uskutečnit v průměru pět let, záleží na tom, s jakými lidmi pracujeme, ale tenhle zákazník požadoval dodání zboží nejpozději do tří let. Vyjádřili jsme své obavy, že je to málo času, ale náš zákazník trval na svém. Za tak krátkou dobu se to sice dalo zvládnout, ale bylo to dost riskantní, ale to už nebyl náš problém. Peníze už jsme přijali, a tak nezbývalo nic jiného než se pustit do práce. Jakmile jsme se dohodli na podrobnostech, pustil jsem se do toho. Začal jsem vypracovávat plán a hledat někoho, kdo by vyhovoval veškerým požadavkům.

Projezdil jsem značnou část království, až jsem nakonec skončil v podstatě za humny. Zrovna jsem projížděl jednou, mě dobře známou, vesnicí nedaleko našeho zařízení a najednou jsem ji uviděl. Věděl jsem, že je to ona, něco uvnitř mi to napovídalo. Konec konců, byla to moje práce, hledat takové děti jako byla ona.