Z pohledu vypravěče...
Pro krále Nathana přišlo zase jednou těžké období. Copak ho jeho chyby z rozverného mládí budou pronásledovat až do konce života? Měl svoje tajemství, ale nikdy ho nenapadlo, že se stanou veřejnými.
Po odpolední hádce se svou manželkou si nechal zavolat strážce, který našel Ritu v palácových zahradách, aby se ho zeptal na pár věcí, které mu už několik dní nedaly spát.
„Vaše Veličenstvo, chtěl jste se mnou mluvit?" oslovil strážce krále, když po vyzvání vstoupil do jeho pracovny.
„Ano," řekl král, když se letmým pohledem ujistil, že má u sebe toho, pro koho poslal. „Prosím posaď se," pokračoval v řeči, a přitom se vrátil pohledem ke stromům v zahradě. Strážce se usadil na židli a čekal, co mu jeho vladař chce. Po chvíli zírání z okna ven se král znovu otočil čelem ke strážci. „Bylo mi řečeno, že si to byl ty, kdo našel tu dívku v zahradách."
„Ano, to je pravda," přitakal strážce, aby svého krále ujistil, že má ty správné informace.
„Co si o ní myslíš?" vyzvídal zvědavě král. Jemu osobně se Rita moc nezamlouvala. Marcus, jeho taktéž ztracený a znovunalezený syn se podobal, alespoň své matce, ale k Ritě si nemohl vybavit žádnou ženu a rozhodně nebyla podobná ani jemu.
„Mluvil jsem s ní zatím jenom jednou Vaše Veličenstvo a moc mi toho neřekla. Ze začátku mi připadala dost zmatená, ale pak, když se dozvěděla, že je v paláci, tak se uklidnila."
Král se nad slovy svého poddaného na chvíli zamyslel. „Každopádně se tu objevila za dost zvláštních podmínek, nemyslíš?"
„To ano. Pořád mi vrtá hlavou, kdo by nechal královu dceru u něj na zahradě."
„To je dobrá otázka, ale kde vzít odpověď? Rozhodně to musel být někdo, kdo o tom věděl."
„Pořád to vyšetřujeme, ale zatím jsme na nic nepřišli. Moc důkazů z dodávky nemáme."
„To se dalo čekat," král se na chvíli odmlčel, „tvůj otec byl dobrý muž a skvělý strážce," obrátil svou řeč k dávné minulosti.
„Děkuji Veličenstvo, ale jak to s tím souvisí?"
„Věřil jsem mu natolik, že jsem mu sem a tam svěřil zvláštní úkol. Doufám, že se na tebe můžu spolehnout, stejně jako jsem se mohl spolehnou na něj."
„To můžete Vaše Veličenstvo."
„Dobře," nastala chvilka ticha, která se ale vzhledem k předchozí vážnosti slov zdála mnohem delší, než ve skutečnosti byla. „Chci, aby ses s Ritou spřátelil a zjistil od ní, jak se tu ocitla."
„Jistě, Vaše Veličenstvo."
ČTEŠ
Adoptovaná princezna
ActionPrincezna? Která malá holka si alespoň jednou nepřála být tou urozenou slečnou na vysokých podpatcích v krásných dlouhých šatech, se spoustou drahých šperků a hromadou služebnictva? Rebeka je mladá patnáctiletá dívka, která si odjakživa nepřála nic...
