Rebeka byla dál uvězněná na tom stejném místě. Pořád doufala v to, že její odraz opět ožije a ona se konečně dozví něco užitečného. Párkrát už se tak stalo, ale vždy se se svým odrazem akorát pohádala. Ze začátku jí to přišlo směšné, hádat se sama se sebou, ale nakonec to začala brát vážně.
„Už si tu zase?" ptala se opatrně Rebeka svého odrazu.
„Klidně zase můžu odejít, jestli chceš?" odpověděl její odraz.
„Ne prosím, nikam nechoď," prosila Rebeka. Tentokrát byla odhodlaná ze svého odrazu vypáčit všechno, co se dalo.
„Tak co, už ses rozhodla?" začal ji zase její odraz provokovat.
„Chci odsud pryč," hlesla unaveně Rebeka.
„Kdo jsi?" pokračoval odraz.
„Proč se pořád ptáš? Jsem Rebeka."
„Víš to určitě?"
„Ano," řekla Rebeka odhodlaně.
„V tom případě ti nemůžu pomoct."
„Proč ne?"
„Jsi Rebeka. Rebeka je vězeň."
„To já přece vím."
„Tak proč chceš být dál Rebeka? Proč nechceš být princezna Rita."
„A proč bych měla?"
„Protože jenom Rita se odsud může dostat."
„Může?"
„Může."
„Řekni mi jak."
ČTEŠ
Adoptovaná princezna
AksiPrincezna? Která malá holka si alespoň jednou nepřála být tou urozenou slečnou na vysokých podpatcích v krásných dlouhých šatech, se spoustou drahých šperků a hromadou služebnictva? Rebeka je mladá patnáctiletá dívka, která si odjakživa nepřála nic...
