Z pohledu vypravěče...
Po několika rušných dnech strávených na ošetřovně, se nalezená dívka mohla zabydlet ve svém novém domově.
„Tohle bude tvůj pokoj," řekla královna Ritě a otevřela dveře do obrovské místnosti, do které sama ale nevstoupila. „Přede dveřmi tě bude hlídat stráž. Prozatím nikam nechoď, služebná, pro tebe přijde až bude čas oběda," dodala a tím završila celý svůj monolog.
Rita se na ni jen otočila a přikývla na důkaz souhlasu. Královna za sebou zavřela dveře a Rita tak zůstala v pokoji sama. Jakmile odstoupila ode dveří začala si přeplněnou místnost prohlížet.
Velkou část stěny vlevo tvořila obrovská skříň, v niž viselo pár provizorních kousků oblečení, které jen čekaly na výměnu za nové šaty, které se budou moci nechat ušít až ve chvíli, kdy budou Ritě odebrány míry. Na skříni nechybělo ani pořádně velké zrcadlo. Zbytek stěny tvořila výkladní skříň s dostatkem všemožného alkoholu a menší knihovna se spoustou starých zaprášených knih.
Podstatnou část protější stěny tvořily prosklené dveře vedoucí na balkon, z něhož byl perfektní výhled do rozlehlých palácových zahrad. Dokonce na něm stál i stůl s několika židlemi. Zbytek stěny zdobilo pár obrazů od neznámého autora s různými kýčovitými výjevy krajiny nebo částmi hlavního města. Kromě balkonu a obrazů byla protější stěna v podstatě prázdná, nestál u ní žádný nábytek.
U stěny vpravo byla velká postel s velkou spoustou polštářů. Vše bylo povlečené červeným povlečením s malými žlutými květy a vedle postele byly dveře vedoucí do koupelny.
Hned, jak do ní Rita vešla, jí doslova přepadla levandulová vůně. Hrnula se k umyvadlu, aby si opláchla obličej, nad kterým nemohlo scházet další zrcadlo. Napravo od umyvadla vysely čisté ručníky a nalevo stála obří vana.
Rita na nic nečekala a hned si nechala vanu napustit. Pěkně teplou. Nevzpomínala si, jestli to měla ráda, nevzpomínala si na nic, co bylo před tím, než se dostala do přeškolovacího tábora.
Zalezla si do vody a nechala ji, aby z ní smyla nemocniční dezinfekci a další nečistoty z doby před tím, než se ocitla v paláci.
Čas letěl jako splašený a než si Rita stačila vychutnat poslední bublinku koupelové pěny měla na rukou varhánky. Ritě se z vody moc nechtělo, ale rozhodla se, že vyleze a pustí se do prozkoumávání skříně.
Oblečení Ritu velmi mile překvapilo, všechno, co si později zkoušela, jí velikostně sedělo téměř dokonale. Našlo se tu i pár kousků, co Ritu až tak moc neoslovily, ale to bylo jen kvůli jejich růžové barvě.
V šatní skříni visely převážně šaty, ale to se dalo očekávat, že tu nenajdete mnoho kalhot a triček, ale nějaké se tu přece jen našli, nicméně to Ritu moc nelákalo.
Nejvíce se jí zalíbily takové volné tmavě modré šaty s kamínky, které tvořily dojem noční oblohy. Byly o něco kratší, ale v paláci jste moc krátké šaty nebo alespoň ne nad kolena čekat nemohly.
Rita se do nich stihla obléknout jen tak tak, než pro ni přišla služebná s tím, že se za chvíli bude podávat oběd.
ČTEŠ
Adoptovaná princezna
ActionPrincezna? Která malá holka si alespoň jednou nepřála být tou urozenou slečnou na vysokých podpatcích v krásných dlouhých šatech, se spoustou drahých šperků a hromadou služebnictva? Rebeka je mladá patnáctiletá dívka, která si odjakživa nepřála nic...