Adoptovaná princezna

Nalezenec

Z pohledu strážce...

Byli jsme společně ještě s jedním strážcem, mým přítelem Rupertem, na pravidelné obchůzce palácových zahrad. Všechno bylo víceméně v pořádku, tedy alespoň do chvíle, než jsme zamířili k okraji pozemku.

To víte, všude byl klid a ticho a najednou nám skoro pod nosem proběhl nějaký narušitel. Oba dva jsme se na sebe podívali, abychom se ujistili, že se nám to nezdálo. Vyběhli jsme za ním se zbožným přáním na rtech, aby zastavil. Bohužel to bylo k ničemu, naopak jsem měl pocit, že ještě víc zrychlil.

Nevím, co měl ten chlap za výcvik, ale už jsme ho nedoběhli. Po několika minutách marného pronásledování, kdy se nám ztratil mezi hustě vysázenými stromy, jsme se zastavili a ohlásili to velení pomocí vysílačky. Bylo jasné, že už ho nejspíš nenajdeme. Krokem jsme se tedy vrátili tam, kde jsme skončili a pokračovali jsme dál v obhlídce po obvyklé trase.

Tušil jsem, že ten muž neběžel jen tak pro nic za nic. Za nedlouho jsme narazili na modrou dodávku v příkopu. Nevěděli jsme, co od toho očekávat, proto jsme postupovali velmi opatrně. Rupert to znovu ohlásil a společně jsme se k dodávce blížili. Nejprve jsme zjišťovali, jestli v ní ještě někdo nesedí. Nikoho dalšího jsme ale na předních sedačkách nenašli. Dále jsme zkoumali, jestli pod dodávkou není nějaké výbušné zařízení. Po ničem takovém ale také nebyly ani památky. Nakonec jsme zamířili ke kufru. Když jsem ho otevřel, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Na podlaze ležela mladá holka. Víc, jak dvacet jí být nemohlo.

Ruce měla svázané za zády provazem a nejspíše byla v bezvědomí, protože se ani nehnula. Vlezl jsem za ní dovnitř a zkontroloval, jestli je vůbec naživu. Její puls byl slabý, ale naživu byla. Snažil jsem se ji probudit a dostat z ní alespoň její jméno, ale to se mi nepodařilo. Nejspíš byla omráčená nějakými silnými sedativy. Vzal jsem ji tedy do náruče a odnesl ji tou nejkratší cestou na ošetřovnu.

Rupert zůstal u dodávky, nahlásil všechno, co mohl a čekal, až dorazí posily.

Jak se to takhle mohlo všechno zvrtnout? Z poměrně klidné soboty se rázem stal chaotický celý víkend. A nejen to. V podstatě šlo o šílený celý příští týden, ne-li měsíc, naplněný všemožným vyšetřováním a především buzerace. Tohle je totiž pořádný průšvih, který jsem tu za celé tři roky služby nezažil.

Když jsme byli na ošetřovně, vzali si dívku do parády sestřičky a doktoři. Nejspíš si tu nějakou chvíli pobude, ale až se trochu vyspím a vyplním haldu papírů o tomhle incidentu, tak se za ní budu muset zastavit.