Wattpad /w MenT

Prank

Nasedly jsme teda zpátky do auta. Andula se mi zdála nějaká přepadlá, tak jsem se zeptala: ,,Nejseš doufám smutná z toho, že nejsem těhotná?"
,,Ježiš ne!" vyvrátila hned Andul, ,,Teda jako jo, ale ne. Jen že jsem prostě měla naději, že se ke mně můžete nastěhovat, už jsem to měla tak hezky vymyšlený... Jsi mi to úplně zkazila."

Je pravda, že ten nápad s bydlením se mi celekm zamlouval. A to nejen proto, že bych si mohla zvýšit ego na tom, že už jsem schopná fungovat bez rodičů dřív než Alex. Jenomže teď jsem neměla důvod se stěhovat, rodiče by nebyli pro jen tak, pro nic za nic, a k tomu maturita a...

To je nápad. Maturita. Mohla bych říct, že doma nemám klid na učení, a tak že kdybych se přestěhovala, zlepšilo by se to.

Andule jsem řekla: ,,Uvidíme, jak se to vyvine." Kývla hlavou, nastartovala a odvezla mě domů.

Tam už na mě čekala máma.
,,Kam jsi vůbec jela?" zeptala se podezíravě.
,,Umm... Jenom pokecat s Andulou." vymyslela jsem si.

Na mámě jsem viděla, že mi nevěří. Zatáhla mě do koupelny a spustila výslech. Kdyby jí slyšeli nějaký poldové z kriminálky, myslím, že by je uchvátila.

,,Takže mi teď hezky pěkně vysvětli, o co jde."
,,Cože?" dělala jsem, že nechápu...
,,Uklízela jsem koupelnu." řekla máma jen tak mimochodem.
,,No a?"

Pak jsem si ale všimla matčina vážnýho pohledu a rozhodla jsem se jít s pravdou ven.

,,Byla jsem na gyndě." zamumlala jsem.
,,Já to věděla..." zašeptala.
,,No, myslela jsem si že, no vždyť víš..."
,,A?" vyhrkla dychtivě máma.
,,A nic, naštěstí." oddechla jsem si zase.

Pak máma ještě řekla: ,,Nedělala sis ale ten test, co jsem měla tady v šuplíku, že ne?"
,,No jo, dělala."

Čekala jsem, co z mámy vypadne dál. Nechápala jsem, co jako bylo špatně na tom testu. Máma se ale jen začala smát.

,,Co je?" nechápavě a trochu naštvaně jsem se zeptala.
,,Tyhle testy nejsou pravé, vždycky ukážou dvě čárky." vyhrkla v záchvatu smíchu máma.
,,Proč doma schováváš falešný testy?"
,,No jednou jsem si je objednala, že na tátu zkusim ten "pránk" jak tomu vy říkate. Ale zapomněla jsem na to."

,,Mami, vyslovuje se to prenk." opravila jsem jí. ,,A tohle by byl teda pěkně dementní vtip."

Na to mě máma jen objala a řekla mi, že i kdyby náhodou něco, s tátou mě ve štychu nenechají. Ještě jsem se ujistila, že táta o ničem neví. Pak už mě nechala jít.

Rozhodla jsem se, že zajdu za Honzou, aby nemusel chodit zase k nám. Ale nejdřív jsem si chtěla dát něco k jídlu. Od rána jsem nejedla a špatně mi už nebylo. Zhltla jsem svíčkovou a vydala se k MenTovi.

S Honzou jsem se srazila ve dveřích.
,,Zrovna jdu za tebou." zasmál se.
,,No nápodobně. Jdeme k tobě?" zeptala jsem se.
Věnoval mi dlouhý polibek a přikývl. Zdálo se mi to, nebo byl nervózní?

Pohled MenTa: Došli jsme zase ke mně do bytu.

,,Už je ti líp?" zeptal jsem se.
,,Jasně, mnohem." usmála se Bety. ,,Asi to bylo jen tou šunkou."

Zeptal jsem se hlavně proto, že jsem si třeba myslel, že se mi svěří. Že mi potvrdí mojí teorii. Hodně jsem přemýšlel a došlo mi, že na dítě bych vlastně byl už i připravený. Mám práci, peníze, byt a úžasnou přítelkyni, kterou bych samotnou s dítětem na krku nenechal. Nejsem svině a navíc, miluju ji.

Zkusil jsem to tedy jinak.
,,Nechceš mi něco říct?"
,,Umm... Ne? Ne, ani ne." zavrtěla hlavou Bety. ,,Nebo se něco stalo?"

Rozhodl jsem se jít na to zpříma. Řekl jsem tedy: ,,Hele, tak teda takhle. Bety, hrozně tě miluju a budu při tobě ať se děje cokoliv. Chci říct, došlo mi, co se asi stalo (i když teda nechápu jak se to stalo, pomyslel jsem si) a... a jsem připravenej být tátou."

Bety se na mě udiveně zahleděla. Pak naklonila hlavu na stranu a roztomile se usmála.

,,Tak jo." začala, ,,Koukám, že jsi hodně všímavý - což je úžasný mimochodem - ale tak to vlastně není. Teda, jo, ještě před hodinou a půl jsem si taky myslela, že budu máma, ale ne. Byla jsem v nemocnici a tam to vyvrátili."

Bylo vidět, že se jí hrozně ulevilo. A mě vlastně taky, a jak.

,,Doopravdy?" zeptal jsem se.
,,Ano." ujistila mě a pohladila po tváři.
,,Ale je od tebe hezký, to co jsi říkal." dodala.
,,Bety, vždyť tě přece miluju. Je samozřejmost, tě bych tě v ničem takovým nenechal. A rodina s tebou je můj největší sen. Teda, nemusí to být samozřejmě hned, ale když to přijde, budu rád." uvedl jsem to na pravou míru.

Ona se zase krásně usmála, přitáhla si mě k sobě a dlouze mě políbila. Bože, jak já jí miluju. Dlouho jsme si pak užívali naší romantickou chvíli, poslední před koncem Vánočních prázdnin.