Wattpad /w MenT

Zítra ve dvě?

,,Auuu!" zaúpěl známý hlas. Otočila jsem se a spatřila MenTa. Co tady, sakra, dělá?
,,Ježiš, promiň. Fakt se omlouvám. Lekla jsem se a myslela, že jsi nějaký úchyl nebo bezďák nebo..."
,,To je v poho, fakt." řekl s úsměvem Honza. ,,Chápu to. Asi bych se taky lekl."

Pousmála jsem se: ,,No, co tady vlastně ještě děláš?" zeptala jsem se udiveně.
,,Jo, no, chtěl jsem se tě zeptat... No prostě, umm... Nemáš zítra čas? Víš, budu sem vozit nějaký věci na přednášku a tak mě napadlo, jestli nechceš pak někam zajít?" řekl a pokrčil ramena.

Cože?! Jak se tohle může fakt dít? Nejsem přece ve filmu, v knížce a ani v tom dementním Wattpadu! Tohle je realita. Ale neříkám, že se mi ta realita nelíbí...

,,Jo, no, to by bylo asi fajn." vykoktala jsem. Jak "asi fajn", Alžbeto! Co to sakra meleš?! Máš říct, že by to bylo super!

,,No, tak supr. Sejdem se zítra v té kavárně na rohu Sedlčanský? Mají to tam fakt dobrý." zasmál se Honza a blýskly se mu zuby.
,,Jo, skvělej nápad. Tak ve dvě. Zítra ahoj." řekla jsem a odešla.

Yesssssss!!! Jak se to může dít nechápu, ale miluju to!

Přišla jsem domů a usmívala se jak sluníčko. Bohužel si toho všimla máma, která už byla doma z práce.
,,Copak se stalo, Beruško?" zeptala se s úsměvem.
,,Co? Nic, nic. Ummm, dostala jsem jedničku... z dějáku." napadlo mě.

,,Broučku, je sobota." zasmála se máma. Sakra!
,,No, jo, přišlo to na Bakaláře. Dneska." rychle jsem ze sebe vysoukala.
,,Aha, no dobře." řekla máma, ale já věděla, že mi nevěří. Navíc, jedničku z dějepisu jsem už nedostala snad od základky.

Vyběhla jsem schody a praštila sebou na postel. Čuměla jsem do stropu a pak si vzala mobil. Ihned jsem zapla instagram a našla si MenTa. Měl tam fakt hezký fotky. Nemohla jsem se dočkat zítřka.