Wattpad /w MenT

Kuchta Sára

Když jsme přijeli z nemocnice, zůstala jsem v pokoji zavřená zbytek dne. A ten další jsem už bohužel musela do školy. Rodiče šli už naštěstí do práce a tak jsem je ani nepotkala.

Ovšem komu se mi vyhnout nepodařilo byl Alex.
,,Víš že nemůžeš bejt v tom pokoji zavřená furt, že jo?" pokusil se mě asi naštvat.
,,Přijde ti snad, že jsem u sebe v pokoji?" zeptala jsem se ho ironicky.
,,Já jsem si prakticky jistá, že ve dvaceti jedna letech tady už nebudu bydlet..." prohodila jsem ještě.

,,Hmm..."  protáhl jen Alex.

Téměř jsem hodila hrnek do dřezu, vyšvihla si na ramena tašku a vystřelila ze dveří do školy.

Ve škole jsem si alespoň postěžovala Simče, která vypadala, že mě chápe. Alespoň někdo.

Moc jsme se neučili, jelikož byl předposlední den školy. Vzpomněla jsem si na jednu věc: Honza tady má dneska zase přednášku!

A opravdu, za pár chvil nás rozhlas svolával do auly, kde už čekal MenT a Tomáš.

Honza si mě okamžitě všiml a já se na něj usmála. On na mě mrkl a já se posadila. Simča si všimla mého úsměvu idiota a flákla mě do ramene.

,,Na to budeš mít dost času potom." řekla se smíchem.
,,Ty seš kráva tyvole." uchechtla jsem se.

Já přece na nic nevhodného nemyslela... Teda už si na to nevzpomínám.

Zamyslela jsem se a pak jsem ještě dodala: ,,A i kdybych na to myslela, tak co? Neříkej, že při pohledu na něj by tě to nenapadlo."
,,Hele já mám -"
,,Máš Marka, já vím, já vím..." přerušila jsem jí.

Pak Honza začal mluvit a já na něj nepřetržitě koukala. Byl úplně AWW (to je mimochodem Simčino oblíbené slovo - no, slovo... spíš citový výlev...Hah)

Když první část přednášky skončila a všichni odešli, popohnala jsem Es ze dveří a okamžitě běžela obejmout Honzu.

,,Ahoj lásko." zašeptala jsem.
Namísto pozdravu mi dal lehkou pusu na rty a já se usmála.

Všimla jsem si, že na nás kouká jedna učitelka, která ještě neodešla, jako na přízrak. Vážně? Jako nikdy neviděla kluka a holku nebo co?

Nechala jsem jí nepovšimnutou a dál si hleděla MenTa.
,,Hele, další přednášku máš až za čtyřicet minut. Nemáš hlad?" zeptala jsem se.
,,Tady se dá sehnat něco k jídlu?" řekl nadšeně Honza.

Vycenila jsem vesele zuby: ,,Tak jednak je tu jídelna, ale ta je přístupná jen studentům. Ale když máš známé kuchařkama a mají tě rády..." nedokončila jsem větu, protože už jsem ho táhla ven z auly.

Cestou do jídelny jsem si všimla, že Andula se baví s Tomášem. Andula! Ta Andula! Ta asociální dcera psychopata!

Každopádně jsem se nad tím musela pousmát. Docela se k sobě měli a já si řekla, že si to Andula zaslouží... Po tom čím si prošla, alespoň teď nebude sama.

Vtrhla jsem do jídelny s Honzou v závěsu za mnou a ihned jsem si to štrádovala do kuchyně.

,,Vedu tady jeden - ty jo, to voní - tak spíš dva hladové krky." řekla jsem místo pozdravu.
,,To jsem přesně čekala. No tak si sedněte tamhle na linku, já vám nandám." křikla směrem k nám Kuchta Sára, jak jí všichni říkají.

Je to milá, starší paní která mě má fakt ráda. Teda už to tak vypadá. Vždycky mi naloží plný talíř, to nejlepší maso a tak. Když je k jídlu ještě nějaká sušenka, schová mi jich víc. Někdy jí proto zkráceně říkám Kuchta Sůša.

Podala nám oběma talíř s krásným flákem roštěný a k tomu kaši. Naše jídelna jí - ač s podivem - nedělá z pytlíku, takže je fakt dobrá.

MenT to snědl jako nic a hned se jal děkovat za tu výtečnou pochoutku. Kuchta Sůša se nadmula hrdostí jak to dělává, když jí někdo pochválí jídlo.

My šli zase ven z jídelny na chodbu. Honza mě opřel o zeď a potichu řekl:

,,Ty máš stejně ty nejlepší nápady..."
,,Chutnalo ti, co?" culila jsem se.
,,Samozřejmě"
,,No ještě aby ne! Sára je vynikající kuchařka." pochválila jsem jí.
,,To určitě je, ale rozhodně by mi tolik nechutnalo, kdybych neměl vedle sebe takovej pěknej dezertík."

Nejdřív jsem to nepochopila, ale než mi to došlo, už mě Honza líbal.

,,Tady ne." zašeptala jsem.

Nereagoval. Tak jsem se prostě nechala vést jím.