Wattpad /w MenT

Jsem si jistá

Objetí trvalo snad věčnost. Nechtěla jsem se Honzy pustit, cítila jsem se v bezpečí. Po chvíli jsem se přeci jen odtáhla a uzřela jsem si oči do rukávu.

,,Co tady děláš takhle sama v noci a ještě ke všemu po Štědrém dni?" zeptal se starostlivě MenT.
,,Já, chtěla j-jsem ti d-dát..."
,,Pojď, řekneš mi to u mě." řekl Honza. Asi si všiml, že se mi zimou třese i hlas.

Kývla jsem a vydali jsme se po schodech nahoru. Posadila jsem se na gauč a Honza přeze mě hodil deku.

,,Mohla bych dostat čaj?" zeptala jsem se.
,,Cokoliv si budeš přát." řekl MenT a odběhl do kuchyně postavit vodu na čaj. Za pár minut byl zpátky s hrnkem černého čaje.

,,Děkuju." usmála jsem se na něj.
,,Tak," začal Honza a posadil se vedle mě, na můj vkus až moc odvážně blízko na to, že jsme spolu nechodili. Ale bylo mi to jedno.
,,Co jsi teda dělala takhle v noci venku?" řekl a podíval se na tašku.

Položila jsem čaj na stolek a sáhla pro dárek.
,,Veselé Vánoce." popřála jsem.

Honza se nad dárkem pousmál:
,,Děkuju, ale to mohlo počkat do rána."

Má pravdu Bety, tak proč ses sem k sakru táhla v noci? ptala jsem se sama sebe.

Pokrčila jsem rameny: ,,Chtěla jsem ti to dát co nejdřív. Je to jen taková maličkost..."
,,Využiju to, je to super. Vlastně mám pro tebe taky dárek, ale sakra nevím, kam jsem ho dal."
,,To nevadí."

,,Najdu ho za chvíli. Jo a... viděl jsem tě na hřbitově."
,,Jo, j-já si tě taky všimla." pípla jsem.

Honza se mi zadíval hluboce do očí. Jakoby mě jeho pohled provrtával skrz naskrz, ale zároveň jsem se v něm úplně ztrácela. Má nádherný oči.

,,Bude to mezi náma dobrý? Myslím jako jestli můžeme být... kamarádi. Aby to mezi námi nebylo napjatý a divný." zeptal se.
,,Jo, určitě, všechno je v pohodě. Už jsi mě podruhý zachránil i přes to, jak jsem to s tím rozchodem na tebe tak vrhla a..."

Větu jsem nedokončila. Popřemýšlela jsem nad tím, co jsem právě řekla. Že mě už podruhé zachránil i přes moje chování. Ucítila jsem hřejivý pocit uvnitř hrudi (něco jako v té reklamě na čaj, kde říkají že ,,Susan cítila hřejivé chvění") ale čajem to fakt nebylo.

Pak jsem si vzpomněla na to, co mi řekla Simča o tom pocitu, který nás, když někoho miluješ, že to poznám.

,,A...?" řekl Honza, jelikož jsem nedořekla, co jsem chtěla.

,,A teď tě musím políbit." vyhrhla jsem.
,,Což..." řekl Honza překvapeně, ale to už jsem svoje rty přitiskla na ty jeho.

Bože, tohle mi tak chybělo! Jak jsem jenom mohla pochybovat o tom, že ho miluju? Jasně že jo, nejvíc na světě ho miluju!

Odtáhla jsem se a zadívala se mu do očí. Byl v nich plamínek radosti a vášně. Byl tak krásnej, roztomilej. Usmál se na mě.

,,Víš co? Ten dárek nemusíš hledat, místo toho by mi teď stačilo..."

Ani jsem to nedořekla a on už se ke mně nakláněl a za vteřinu už mě zase líbal.

,,Myslelas tohle?" zašeptal, když se odtáhl.
,,Ne, tohle." řekla jsem a začala ho líbat ještě víc, což mu rozhodně nevadilo.

Po líbačce na gauči mě dotáhl k němu do pokoje a tam jsem zažila tu nejkrásnější vánoční noc.

,, Teď už jsem si naprosto jistá."
,, Jistá čím?"
,, Že jsi ten nejlepší kluk a že tě miluju."
,,Ty jsi ta nejlepší holka, a ty víš, že tě taky miluju."

Usnuli jsme v objetí a mě ani netrápilo, že bych měla být doma a spát ve své posteli.