Wattpad /w MenT

Nejhezčí ráno

Z pusy jsme oba téměř automaticky přešli na líbání. Na to, že jsem to ještě nikdy nedělala, to nebylo asi tak zlý.

Honza mě najednou vzal do náruče a odnesl do ložnice. Asi každá holka, kterou kluk někdy takhle nesl, zná ten pocit, kdy se modlí, aby mu nepřišla moc těžká. Tak přesně to jsem si říkala.

Ale MenT je fakt namakanej a tak mu to asi nedělalo nejmenší problém. Představila jsem si, jak asi vypadá bez trička. Třebaa pod ním skrývá vypracovanej sixpack!

Každopádně mě položil na postel a vzepřel se nade mnou. Bože! Může bejt někdo ještě víc sexy?! Pak mě zase začal líbat. A sakra, co se to děje? Jak se tohle může dít? Vždyť... tohle nemůže bejt reálný!

Jenže bylo. A to bylo dobře. Cítila jsem se jak princezna... Ne, jako bohyně!

Samozřejmě jsem věděla, co se z toho našeho "zatím jen líbání" vyklube. Nebudu lhát, byla jsem sakra nervózní a taky jsem se trochu - jak to říct? - bála nebo tak.

Nakonec to ale bylo úžasný. S potěšením jsem zjistila, že pod tričkem se doopravdy sixpack skrýval. O tom se musím Es jednoznačně zmínit. Společně jsme usnuli a mě se zdálo, že když je možné, aby se stalo tohle, tahle neuvěřitelná věc, co se děje jen na Wattpadu, tak je snad možný úplně všechno.

Ráno jsem se probudila s hlavou na Honzově rameni. Ještě spal, tiše chrupkal a byl tak sladkej! Když jsem se dost nabažila pohledu na něj, rozhodla jsem se jít se umýt.

No a potom - a pozor, další věc, co dělají ve všech Wattpadech naprosto všechny holky po tom, co se vyspí s youtuberem - jsem šla udělat snídani. Chtěla jsem se ale přeci jen trochu odlišit od všech těch fiktivních fanynek, takže jsem se rozhodla, že neudělám jen tak nějaká míchaná vajíčka s toastem. Vytáhla jsem svou tajnou zbraň - lívance. A protože jsem u MenTa v ledničce našla slaninu a ve spíži měl javorový sirup, zariskovala jsem a rozhodla jsem se mu připravit svou oblíbenou kombinaci.

MenT za chvíli vstal a tím mi překazil plán donést mu jídlo do postele.
,,Dobré ráno." pozravil mě trošku nejistě chraplavým, ospalým hlasem.
,,Ahoj! Krásné i tobě. Udělala jsem snídani, vezmi si." pobídla jsem ho.

Radostně se na mě podíval a pronesl: ,,Ó, nádherně to voní." pochvaloval si. ,,To by mě jen zajímalo, čím jsem si tohle obsluhování zasloužil?"
,,Noooo, já myslím, že moc dobře víš." uculila jsem se.

Honza se jen roztomile zasmál a pustil se do jídla.
,,Umm, je to výborný, dej si taky!" řekl s plnou pusou.
Pokývala jsem hlavou a s úsměvem se vrhla na vysmažené lívanečky.

,,To je skvělá kombinace." huhňal MenT mezi sousty. ,,Sladké lívance, sladký sirup, slaná a křupavá slaninka..."

,,Mám ráda tyhle slano-sladké chutě. Jídlo je pak větší zážitek. A upřímně, nevěděla jsem, jestli dáváš přednost sladkým, nebo slaným snídaním, tak jsem vsadila na střed." vysvětlila jsem. 

Honza chvíli povídal o tom, jak on sám sladko-slaná jídla zbožňuje. Dokonce mi svěřil, že vymyslel specialitu s názvem "sekliha". Trochu jsem se tomu názvu podivila. ,,Je to sekaná v koblize! Takže proto sekliha. Netvař se tak znechuceně, je to výborný!" líčil se smíchem a pak dodal: ,,Příště ti jí uvařím."

Počkat, příště? Znamená to, že... Trochu jsem doufala, že to nebude jednorázovka, ale nedávala jsem tomu moc šancí. Ale tohle znělo slibně. MenT mi snad četl myšlenky. Zadíval se na mě a pověděl: ,,Teda... rád bych ti jí někdy uvařil. Víš, jestli bys chtěla, rád bych se s tebou co nejdříve zase sešel." Nervózně jsem se usmála a popravdě jsem špitla: ,,Tak nějak jsem si přála, abys to řekl. Ale bylo to spíš jen přání, než abych na to spoléhala." S úlevou se usmál. ,,Myslela sis, že se s tebou vyspím a pak tě pošlu ke dnu, co?" Ano, přesně to jsem si myslela.

,,Bety... tohle já nedělám. Nespím s holkami na potkání, a už vůbec si jen tak nějakou nevodím k sobě domů." Tahle slova mě zahřála u srdíčka. A když jsem se na něj dlouze zadívala a ty jeho pomněnkový oči se vpily do mých, to srdce jako kdyby přeskočilo pár úderů.