Wattpad /w MenT

Ale doprdele!

,,Ehmm.. Bety?" řekl s podivně roztaženým úsměvem Honza.
,,Um...Jo?" zamumlala jsem s plnou pusou křupavého toastu.
,,Jakoby nechci tě úplně vyhánět ani strašit, ale je všední den ráno a ty jsi tady."

Nedošlo mi, co tím chce říct: ,,Jo, jsem. Užívám si to tu s... No doprdele!" zařvala jsem.

Automaticky jsem vzala do ruky mobil. 8:35, osm zmeškaných hovorů a tři zprávy od mámy a nějaké další od táty. Sakra! Sakra! Sakra!

Vystřelila jsem od stolu rovnou do chodby. Honza se pomalu vydal za mnou. Já si bleskurychle obula boty, hodila přes sebe ten šíleně tenkej svetřík a popadla svou kabelku.

Políbila jsem MenTa letmo na tvář a se slovy ,,Pak ti zavolám, ahoj." a několika nadávkami poté, co jsem vrazila do zavřených dveří čelem jsem vyběhla z bytu.

O pár chvil poté jsem už sprintovala ulicí k našemu domu. V duchu jsem se modlila, aby rodiče moc nezuřili. Pak jsem se ale uklidnila, jelikož mi došlo, že nebudou ještě teď ráno doma, a tak mám celý den na to vymyslet nějakou výmluvu.

Když jsem dorazila domů, napsala jsem rychle mámě, že jsem v pořádku a ať si nedělá starosti. Neodepsala mi, zprávu si jen přečetla. No skvělý!

Popadla jsem tašku, kde jsem zdaleka neměla všechno potřebné učení na ten den a vystřelila ze dveří.

U školy jsem z nějakého důvodu narazila na Es a Andulu.
,,Co tady děláte?" zeptala jsem se udýchaně. ,,Teď máte být dávno na druhý hodině ne?"

,,Ach Bety! Ty seš fakt zapomětlivá! Je středa, takže začínáme dýl. Třeťáci mají dneska laborky a není volnej učitel." poučila mě s povýšeným tónem Andula.

,,Tak počkat. Co tady děláš až teď, když sis myslela, že začínáme normálně?" zeptala se podezíravě Simča.
,,Hele pak ti to řeknu... Nebo možná taky ne." uchechtla jsem se.

Es zvedla obočí a z jejího pohledu jsem poznala, že se vysvětlování fakt nevyhnu.

Po škole jsem se loudala domů. Snažila jsem se vymyslet ještě něco lepšího, než mě napadlo ve škole. Na nic jsem ale nepřišla, tak jsem se rozhodla pro použití této výmluvy:

Spala jsem u Es doma, což jsem rodičům zapoměla říct. Nebrala jsem mobil, jelikož jsem ho měla vybitý a koukaly jsme na film. No a kdyby se náhodou máma zeptala tety (teda Simčiny mámy, říkám jí teto) jestli je to pravda, tak pro to mám taky řešení.

Domluvila jsem si se Simčou, aby tetě řekla, že když bude s mámou mluvit a na tohle se jí zeptá, aby to odsouhlasila. Že si to moc přeju.

A jelikož je teta hodná, vím, že to pro mě udělá. Má mě fakt dost ráda, teda alespoň si to myslím.

Hned jak jsem vlezla domů, máma spustila: ,,Takže milostpaní se uráčila přijít domů?! Kde jsi byla?! A popravdě! Ty si myslíš, že se můžeš někde v noci toulat? Tak to ne holčičko, víš, jaký jsme o tebe měli s tátou strach? Opovaž se tohle ještě jednou udělat!"

Kývala jsem provinile hlavou a pak odříkala svou "výmluvu staletí".

,,Jen aby! Co je to vůbec za nápad, přespání uprostřed týdne? Já si to od tety zjistím, to se neboj. " ukončila debatu máma.

To samé jsem si prakticky poslechla i od táty, a pak ještě čelila debilním posměškům Alexe. To je taky takovej krypl!

No, snad se z toho všichni vyspí a bude to v pohodě. Takhle to u nás většinou funguje.