Tati?

373 15 0
                                    

,,Tati? Co to do prdele děláš?" ozval se známý hlas.
Překvapením jsem zamrkala. To snad nemůže být ani pravda! ,,Cože? Tati?! Tohle je tvůj otec? Vždyť mě chce zastřelit!" vyhrkla jsem.
,,Proboha, já že chci někoho zastřelit?" hájil se chlap.
,,Míříte na mě pistolí! A to většinou znamená, že jí za chvíli použijete!" objasnila jsem mu se silným náznakem ironie v hlase.

Chlápek nepříjemně zavrčel: ,,Jestli nebudeš zticha, tak se to dost možná opravdu stane!"

Pak se otočil na naší společnici, která mezitím popošla pár kroků směrem k nám. V této blízkosti jsem si mohla skvěle potvrdit, že se opravdu jednalo o Andulu Králíkovou. Ano, správně. O tu Andulu z mojí třídy. Jak jsem pochopila a co je asi zřejmé, byla to násilníkova dcera.

Její otec se na ní obořil: ,,Na co tady čumíš? Nemáš se náhodou učit?"
,,Tati, co tady kurva děláš? Zaprvý, už tady nebydlíš, a za druhý - což je ještě divnější - proč je tady sakra Bety zavřená v našem sklepě?" zeptala se hodně podezíravě Andula. Podezíravě, ale na můj vkus až moc klidně na to, v jaké situaci jsme se nacházely.

Jejího tátu to pěkně rozohnilo. Rozběhl se k ní a chytl jí za ruku. Pak jí vyvedl ven z místnosti a nějakou chvíli se nikdo nevracel.

Zaznamenala jsem na zemi tužku. Možná bych mohla Andule nějak podstrčit vzkaz, aby se mi pokusila pomoc. Mobil jsem totiž neměla. Ale na co ho napsat?

Sáhla jsem do kapsy kabátu, který jsem stále měla na sobě. Nahmatala jsem účtenku z Kauflandu, naštěstí pořádně dlouhou. Můj poslední nákup byl poněkud šílený. Na ní jsem co nejrychleji naškrábala následující:

,,Andulo, prosím, pomoc! Zavolej policii nebo jinou záchranu."

Za pár minut se vrátil můj únosce a zamumlal: ,,Tak kde jsme to skončili?"

,,Nechala jsem si tu mikinu."
Andula se vrátila. Mikinu měla odloženou blízko mě, protože jí odhodila, když zjistila, že tady jsem.

Využila jsem příležitosti a když byla u mě, vmáčkla jsem jí do ruky vzkaz. Střelila po mě divný pohled, ale když uviděla, jak vyděšeně se tvářím, kývla hlavou.

,,Víš co? Nechám tě tady a koukej se do zítřka rozhodnout! Ale jestliže mě odmítneš, víš, co bude následovat." řekl pan Králík, když Andula odešla, a pak se vydal za ní.

Osaměla jsem a jen v tichu doufala, že Andula sežene pomoc. A to i přesto, že se jedná o jejího otce a že po tomhle půjde pravděpodobně do vězení. Alespoň doufám.

Wattpad /w MenTKde žijí příběhy. Začni objevovat