Wattpad /w MenT

Omluva a přátelství

,,Umm... Ahoj." pozdravila jsem Simču.
,,Co potřebuješ tak nutnýho?" zeptala se otráveně.
,,Pojď nahoru, prosím." pobídla jsem jí, protože jsme ještě pořád stály mezi dveřmi.

Posadila jsem se na postel, Es zůstala stát.
,,Hele, já vím, že seš na mě naštvaná, ale..."
,,Jasně, že jsem na tebe naštvaná! Co čekáš jinýho?" přerušila mě křikem Simča.
,,Jo, já vím. Prosím, neřvi tolik, Alex je vedle a nepotřebuju, aby o něčem věděl." poprosila jsem jí.

,,No, tak co mi chceš říct?" kývla Simča hlavou.
,,Chci se tě na něco zeptat. Napadlo, mě - a teď promiň, jestli se pletu - že jsi na mě třeba naštvaná proto, že se ti Honza, nebo teda MenT, taky líbí..." polkla jsem.

Es se na mě pobaveně podívala: ,,Cože!? Prosímtě, co tě to napadlo? Jako jo, mám ho ráda, ale jako youtubera, nemiluju ho nebo něco takového! Jen jsem byla naštvaná, žes mi neřekla, že se s ním máš sejít. Ne že bych šla s váma nebo tak, jen bych o tom ráda věděla."

,,Jo, za to se omlouvám. Nepřišlo mi to nějak podstatný." řekla jsem. Simča jen vykulila oči: ,,Nepřišlo podstatný? Jdeš na rande s jedním z nejslavnějších českých influencerů a nepřijde ti to jako podstatná věc?" ,,Nebylo to rande..." poznamenala jsem tiše, pohled stále na Esm která vypadala, že za chvíli dostane infarkt. To ji ale nezastavilo a pokračovala: ,,Informovala bys mě vlastně třeba o tom, že se blíží vyhlazení lidstva a všichni do minuty chcípneme, nebo to se ti taky nezdá dostatečně důležitý?"

Unaveně jsem vydechla: ,,Simi, já se vážně omlouvám. Víš, že já ho nevidím tak, jako ho vidíš ty. Pro mě je to jen kluk, ne nějaká slavná celebrita." Simča se zavřenýma očima zavrtěla hlavou, načež pronesla: ,,Tak dobře... ale už žádná tajemství, nebo tě bez legrace nahradím Andulou!" Když si všimla mého šokovaného výrazu, dodala: ,,No co? Občas mi nahání docela strach, ale není zase tak špatná..." Se smíchem jsem po ní hodila polštář.

Chvíli jsme se tak pošťuchovaly a Simča náhle vypustila: ,,Jo a počkej, počkej, co vlastně znamenalo to "taky se ti líbí"? Je tady snad něco, o čem bych měla vědět?" koukla se na mě Simča podezíravě.
,,Co? Ne, n-nic." vykoktala jsem.

Es zvedla obočí a výhružně protáhla: ,,Žádná tajemství, pamatuješ?"
,,No, tak možná, možná se mi... Já nevím!" řekla jsem a pak jsem jí všechno, co se stalo, vyklopila. Tentokrát i to, že jsem Honzovi napsala, jestli by neměl čas někam zajít. Simča byla jak na jehlách, poskakovala na posteli a ječela: ,,Uuuu, to je tak hustý a romantický!"

V tu chvíli mi přišla další zpráva. Od MenTa.

,,Co píše? Notak, co!?" ptala se Simča natěšeně.
,,Že by měl čas zítra večer. A že mě zve do nějaký restaurace." Nedokázala jsem skrýt úsměv. Byla jsem tak šťastná!

,,Tak, teď, když jsme se usmířily, ti můžu pomoct s přípravou na rande." Slovo "rande" Simča schválně protáhla.
,,Není to rande." řekla jsem.
,,Ale je. Já o tom něco vím. Kluk pozve holku do luxusní restaurace a..." ,,Nikdo neřekl, že bude luxusní." zastavila jsem ji. ,,Bety, vážně? Víš, kolik vydělává? Jasně, že bude luxusní. Prostě a jednoduše, je to rande tak, či onak. A navíc bych řekla, že se Honzovi líbíš." šťouchla do mě.

Praštila jsem ji jemně do ramene, ale usmívala jsem se jak pako. I když se mi taky zdálo, že ke mě MenT možná něco cítí, nebyla jsem si jistá. Ale byla jsem moc ráda, že je to mezi mnou a Es zase v pořádku.