Wattpad /w MenT

Ples

O měsíc později
,,Andulo dělej! Kdo na tebe má čekat!" zařvala jsem z vedlejšího pokoje.
,,Tak si jdi sama! A nebo mi pomoc zapnout ty zkurvený šaty!" křikla Andul zpátky.

Od té doby, co s ní bydlíme, jsem podobné výrazy slýchávala pořád. Ano, podařilo se mi rodiče přesvědčit, abych k ní s Honzou mohla jít bydlet. Nebylo to sice jednoduchý, ale díky Bohu se to povedlo. Stačilo hodně škemrat a slibovat, že se tam sami nezabijem a nepodpálíme barák. Taky jsem vytáhla to s tou maturitou, že nemám klid na učení a že Andula potřebuje pomoct s češtinou a ona že mi zase pomůže s matikou. No a pak jsem taky dodala, že s Honzou nemáme vůbec soukromí, že ke mně do pokoje každou chvíli leze Alex a nebo že máma řve, ať jdeme jíst. Nakonec teda svolili.

Připravovaly jsme se na maturiťák. Samozřejmě jsme nestíhaly. Měly jsme tam být ve tři jako celá třída, abychom připravili různé věci a doladili detaily. Ale už bylo půl čtvrté a my byly samozřejmě ještě doma.

,,Jo ježiš, už se valim." řekla jsem a vběhla jsem k ní do pokoje, abych jí pomohla s těma šatama. Ovšem byla jsem asi až moc rychlá, protože jsem se v podpatcích přerazila a spadla jsem na zem.

Andula se jen rozesmála.
,,Ano, jsem v pořádku, děkuji za optání." řekla jsem ironicky.

Zvedla jsem se a zapla jí ty šaty.
,,No a teď dělej, Simča už troubí přede dveřma." hnala jsem jí.

Simča nás měla vyzvednout a Honza měl přijít až krátce před začátkem, stejně jako všichni rodiče a příbuzní.
,,Tyvole kde jste?" řekla namísto pozdravu.
,,Ale, tajdle Andula si neumí zapnout šaty, viď?" rýpla jsem si.
,,Nojo, nojo, alespoň nepadám na rovině." odcekla.

Všimla jsem si Simčiných šatů. Byly jiné než říkala že budou. Dlouhé, vínové, skoro jako ty moje. Vlastně se od mých lišily jen krajkou zdobeným trupem. Vypadaly jsme jako dvojčata. I vlasy jsme si stejně zvlnily.

Andula měla šaty tmavě modré a vlasy taky navlněné. Musím říct, že nám to všem třem seklo.

,,Tak honem, nasedat a jedem, nebo nestihnem pomalu ani začátek." velela Simča.

Začátek byl sice až v sedm, ale měla pravdu, byly jsme hrozně pozadu. A tak jsme si rychle sedly a Simča nás odvezla do kulturáku, kde se náš ples konal. Když jsme vešly, bylo to tam všechno už hezky ozdobené a připravené. My teď měly na starosti jediné: jít s ostatními ještě naposledy zkusit naše předtančení. Do toho se mi samozřejmě nechtělo, jelikož jsem byla v páru s tím největším dementem ze třídy. Nu což, s někým jsem musela tančit...

Vypadalo to asi tak, že skoro každá holka se na podpatcích při tanci alespoň jednou přerazila, a to i přes to, že už jsme to měli milionkrát nazkoušené. Andula se ale jen usmívala, protože ona sice podpatky měla, ale takové nižší a stabilnější. Jen jsem doufala, že na ostré předtančení se neztrapním tím, že spadnu uprostřed otočky.

Když se setmělo, začali se pomalu do budovy courat rodiče, tetičky, babičky, strýčkové a dědečci, přítelové a přítelkyně, všichni učitelé a tak dále. Měla jsem pocit, že jsem tam snad zahlédla i toho bezdomovce od popelnic, kterého potkávám cestou do školy. Tolik lidí tam bylo.

Už přišli i moji rodiče s Alexem a přítáhli s sebou i babičku a oba dědy. 

,,Kdepak je moje maturantka?" zaječela máma div ne přes celý sál a hnala se ke mně.
,,Mami prosimtě klid, ještě jsem ani neodmaturovala." uklidňovala jsem jí ztrapněně.

Pak jsem stejně tak musela uklidňovat babičku i dědy a tátu. Alex neřekl ani slovo, nečekaně. Poslala jsem je, ať si sednou.

Zrovna když jsem přemýšlela, kdy už konečně přijde MenT, objevil se Mára.

,,Ahoj láskoooo!" vyjekla Simča a rozběhla se k němu.
,,Ahoj krásko, vypadáš nádherně!" pochválil jí Marek a ona mu skočila do náruče, jak když se měsíc neviděli. Andula se vedle mě jen uchechtla.

Pohled MenTa: Samozřejmě že jsem na cestě na ples uvízl v zácpě. Jak jinak. Přestože byl únor, v autě byl hic a já se v obleku a kabátě dusil vedrem. Konečně se zácpa hnula a já vyjel triskem ke kulturnímu domu.

Vyskočil jsem z auta, popadl jsem dárek, co jsem chtěl Bety dát potom večer, a běžel jsem dovnitř. V té záplavě lidí jsem Bety nejdřív nemohl najít, ale pak jsem jí uviděl vedle Anduly a Simči ustavičně se líbající s Markem.

Prodral jsem se davem až k ní. Jak mě zahlédla, rozzářily se jí oči.

,,Ahoj lásko. Promiň, vězel jsem v zácpě." omluvil jsem si jí. ,,Vypadáš nádherně. Jakože opravdu nádherně. Víc než nádherně." Bohužel jsem ve své slovní zásobě nemohl najít slovo, které by dostatečně odpovídalo tomu, co jsem se snažil vyjádřit.

,,Děkuju, ty seš taky fešnej." zasmála se. Dlouze jsem jí políbil a odolával nutkání začít jí líbat tak, jak to dělala právě Simča s Markem. Nepotřeboval jsem, aby nás všichni nutně očumovali.

,,Tak, jdi se posadit, máš místo u mých rodičů." řekla. ,,Za chvíli začínáme."

Usmál jsem se na ní a poslušně jsem si odešel sednout. Pak zhasla světla.

Hola hej, zde je Okurkaaa🥒 Zase se omlouvám za takto dlouhou pauzu, ale kvůli škole opravdu nestíhám 🥲Ale chci vás ubezpečit, na příběh nezapomenu.😉 Tak tentokrát jsem ho napsala o 300 slov delší než obyčejně jako odškodnění. Mějte se okurkově, páčkoo