Wattpad /w MenT

Croissanty

,,Ale já tě vážně varuju! Jestli..."
,,Jesli lžu tak mi dáš do huby, já vím, já vím, už jsi to říkala asi desetkrát." skočil jsem Simče do řeči ve chvíli, kdy jsme procházeli dveřmi podniku, kde jsem toho rána kupoval dva croissanty a kávu.

,,Dobrý den." pozdravili jsme se Sim najednou.
,,Dobrý, tak, co to bude?" zeptala se starší paní. Byla to ale jiná žena, než mě obsluhovala na Nový rok ráno.

,,Vlastně jsme přišli kvůli takové jedné mladé servírce, měla tu službu pár dní zpátky, přesněji na Nový rok ráno." řekl jsem
,,No ale když už jsme tady tak mi kup kafe." poručila si Simona. ,,Dlužíš mi to." dodala když viděla, že jsem po ní hodil pohled ala ,,Jako vážně?".

,,Nedlužím ti nic. Ale proboha no jo," přitočil jsem oči, ,,tak poprosím dvakrát Latte."
,,Dobře. Jo a ta mladá servírka na kterou jste se ptal, to je moje dcera. Proč vás zajímá?" zeptala se hodně podezíravě ta starší paní. Hned mi bylo jasný, co si asi musela myslet. Přece jen, byl jsem stejně starý jako ona a přišel jsem se na ní zeptat do kavárny...

,,Jen potřebuju, aby mi něco potvrdila." vyhrkl jsem rychle. ,,Tak je tady?"
,,Báro? Barboro!" houkla kamsi dozadu ta ženská, přičemž na mě stále zírala.
,,Co je?!" ozvalo se z místnosti za pultem.
,,Pojď sem, je tady nějakej floutek s holkou a žádá si tě."

Ten ,,floutek" mě trochu urazil, ale dělal jsem jakoby nic. Za chvíli už za pultem stála mladá brunetka, přesně ta, která mě ten den obsluhovala.

,,Um... Dobrý den, my už jsme se viděli ne?" pozdravila.
Triumfálně jsem se podíval na Sim, která jen zdvihla jedno obočí.
,,Ehm, jo, jo, byl jsem si tu na Nový rok pro snídani."

Bára, jak jsem pochopil že se jmenovala, se usmála a řekla: ,,Pravda! Jo, dávala jsem vám croissanty. Co potřebujete?"
,,No vlastně teď už nic." řekl jsem. Báře se na tváři objevil hodně zmatený výraz. ,,Alllle stejně díky." usmál jsem se a tahal Simču k odchodu.

,,Počkej pako!" okřikla mě Es. ,,Co ta káva?"
,,Jo no jo, je hotová?" zeptal jsem se.
,,Prosim." řekla otráveně Bářina matka a podala mi dva kelímky.
,,Jseš si fakt jistá, žes ho tady viděla?" zeptala se Simča Báry ještě jednou. Tykala jí, nevím proč já ne, asi za to mohla přítomnost mnoha žen v jedné místnosti.

,,Naprosto." kývla Barbora tvářící se stále dost nechápavě.
,,Tak nashle." rozloučil jsem se a doprovázen zvoněním zvonku nad dveřmi jsem i se Simonou vypadl z obchodu.

,,No dobře, věřím ti, ale to není to hlavní. Teď ti ještě musí uvěřit Bety. A vzhledem k tomu, že o tobě nechce ani slyšet, to bude dost těžký." konstatovala Simi.
,,Tak mi snad pomůžeš ne?" zeptal jsem se naštvaně.
,,Ježiš no jo furt. Tak něco vymysli chytráku."
,,Prostě jí zavolej, že se stavíš. Pojedem oba a nějak jí to vysvětlíme. A když nebude chtít poslouchat mě, vyslechne snad tebe. To by šlo ne?"

Simona pokrčila rameny: ,,Když to říkáš... Zkusíme to."

A tak jsme znovu skočili do auta a vyjeli plní nervozity vstříc pokusu o návrat mé nejmilovanější Betynky.