Wattpad /w MenT

A...

Seděla jsem na židli a proto mě Honza chytl za boky a vysadil si mě na něj, při čemž mě stále líbal. Bylo poznat, že byl opatrný kvůli té mojí noze.

Bylo to prostě dokonalý! On tak hrozně moc dobře líbá! Nechtěla jsem se od něj ani oddálit, ale byla jsem donucena nedostatkem vzuchu.

Naskytl se mi přímý pohled do jeho nebesky modrých očí, kterými na mě pronikavě hleděl. Zacukalo mu v koutku.

,,Čemu se křeníš?" zasmála jsem se.
,,Kdybys viděla, jak seš roztomilá." usmál se Honza.

S úsměvem jsem zavrtěla hlavou a znova se mu přitiskla na rty, což si nechal líbit.

Celkem dlouho odolával pokušení odnést mě na postel, ale nakonec se to přeci jen stalo.

Po pár minutách to skončilo tak, jak by všichni čekali. Pak jsme si lehli vedle sebe a já, přitisknutá na Honzovi, jsem usnula.

,,Ježiši Kriste! Sorry jako..." vzbudil mě Alexův hlas ode dveří. Vyděšeně jsem otevřela oči ale zahlédla jsem ho jen odcházet.

Vzbudilo to i Honzu. Proboha, to nemohl u těch svých kamarádů zůstat alespoň do osmi? Takhle mě viděl s Honzou, i když si asi neuvědomil že to byl on.

Myslím - teda jsem spíš přesvědčena - že Alex MenTa zná. Přeci jen na počítači je dvacetčtyři sedm. Až zjistí, že to je on, bude to asi dost trapný.

Teda ne že by nebylo už tak trapný, že mě můj bratr viděl v posteli s mým klukem, o kterém jsem nikomu neřekla...

,,Omlouvám se za Alexe - jako za bráchu - je to idiot a neumí klepat." řekla jsem Honzovi.
,,Ale to nic, stejně by mě jednou poznal, ne?" prohodil s úsměvem.

Kývla jsem hlavou a lehla si mu na hrudník. Chvíli jsme jen tak leželi, Honza mě lehce hladil po ruce a ve vlasech a já si užívala každý jeho dotek.

Pak jsem se rozhodla vylézt z postele a obléknout se,. zatímco MenT pořád ležel.

Potom, co jsem si oblékla triko jsem si uvědomila jednu věc, sice že rodičům končí pracovní doba a každou chvíli by měli přijít domů.

,,Hele, nechci tě vyhazovat, ale měl bys asi jít. Teda pokud nechceš čelit nenávisti mých rodičů..." řekla jsem opatrně.

Honza ke mně vzhlédnul: ,,Budu jim vadit?"
,,Ne... Ne! To jsem nemyslela, jseš skvělej a určitě se jim budeš líbit, teda jednou. Nevím jestli je už ta správná chvíle jim tě představit." snažila jsem se zamluvit svoje extrémně debilní vyjádření.

,,No tak dobře." usmál se Honza a vstal z postele. Přehodil přes sebe tričko, návlékl si džíny a mikinu.

Pak mi věnoval krátký polibek na rty a vyšli jsme společně z pokoje. Sešli jsme schody a...