Z naší romantické chvíle nás probral dívčí hlas: ,,Ehm, nerada vás ruším, ale za chvíli začne přednáška..."
Kdo jiný by to mohl být než Simča.
,,Jo, jo, jasně." řekla jsem rychle a odstoupila od Honzy tak rychle jak to šlo.,,Měl... bych se asi jít připravit." vyhrkl MenT a odešel.
,,Ty kráso dobrý!" řekla Es schválně hlubokým hlasem.
,,Nekomentuj to laskavě, ju?" vypískla jsem zase já hlasem vysokým.
,,Ale..."
,,Ticho." umlčela jsem jí.Simča se zatvářila uraženě ale pak jsme šly zase do auly na pokračování přednášky.
Doma se nedělo nic. Máma i táta byli pořád naštvaní a nedovolili mi nikam jít. No a tak vznikla další hádka.
,,Kazíte mi poslední chvilky na střední!"
,,Ty si kazíš život, když se zahazuješ s youtuberem!"
,,Nechte mě pro Boha být! Nemůžu ani dělat, co sama uznám za vhodný!"
,,Ale můžeš! Padej do pokoje!"A ani další dny se nezdálo, že by se rodiče umoudřili. Už mi alespoň dovolili jít s Es ven. Samozřejmě že jsme šly k Honzovi do studia.
,,Jestli se máma dozví, že jsem tady byla, tak jsem mrtvá." varovala jsem jak Simču, tak Honzu.
,,Ále neboj, nikdo nic nezjistí..." uklidnila mě Es a pak ještě dodala: ,,Načala jsem s mámou tohle téma, a slíbila, že s tvojí mámou promluví."
Vytřeštila jsem na ní oči, ale nedokázala jsem že sebe vypravit srozumitelné slovo, jen: ,,C-cos-s?"
,,Klid, všechno bude v cajku." řekla pohotově Simča a usrkla si vína, které zaboha nevím, kde vzala.
,,Já tě asi zabiju..." pronesla jsem pološeptem, vzala jí z ruky flašku a pořádně jsem si lokla. Víno nemám ráda ale teď mi fakt bodlo.
Chvíli bylo ticho, až do doby, kdy jsme uslyšeli rachot klíčů. Někdo se dobýval do studia a za chvilku bylo slyšet cvaknutí dveří, po kterém následovaly hlasy a kroky.
Následně dveřmi vedoucími z chodby do studia vešla Andula líbající se s Tomášem. Ihned si nás všimli a urychleně se od sebe odtrhli.
,,A-hoj?" pozdravil docela nuceně Tomáš.
Z Anduly nevyšlo nic jiného než tiché vydechnutí. Z obou dvou byla cítit vlna trapnosti.,,Pokud chcete pokračovat, my mužem jít vedle do bytu. Tady máte gauč..." nabídl jim s úšklebkem Honza.
,,Ne! V žádným případě! A tohle jste nikdo neviděl, jasný?!" sykla varovně Andula.
,,Mlčíme jako hrob." slíbila za všechny Simča, ačkoli trochu pochybným tónem. Jí člověk nikdy nemůže moc věřit...Andula i s Tomášem odešli a Simča řekla, že už taky musí jít, měla nějaké plány s Markem.
,,V tom případě jdu taky. Nemůžu riskovat, že tě máma uvidí beze mě" oznámila jsem.
,,Ne, ne, zůstaň klidně tady. Neboj, budu si dávat pozor. A kdyby náhodou, vždycky mám v rukávu nějakou tu výmluvu." ujistila mě Es a se spokojeným úsměvem odešla.Stejně to řekla jen kvůli tomu, abych tu s Honzou zůstala sama. Což mi teda rozhodně nevadilo.
Usmála jsem se na MenTa a ten mi úsměv oplatil.
,,No, a jsme tu sami." řekla jsem, jakobych nevěděla, že si toho všiml.
,,To je dobrej postřeh." pochválila mě ironicky Honza.
,,No jo, ale co tu budem takhle sami, opuštění dělat?" zeptala jsem se falešným, protáhlým tónem.,,Já bych měl hned několik návrhů..." uculil se lišácky MenT.
,,No cožpak o to, mě taky něco napadá." zasmála jsem se.Chtěla jsem mu dát pusu, ale on mě chytl do náruče a utíkal se mnou do bytu.
ČTEŠ
Wattpad /w MenT
FanficBety Ptáčková žije normální život středoškolské studentky. Může jí ho něco, nebo někdo, změnit?