Wattpad /w MenT

Sklep a temno

Otevřela jsem oči. Tma. Jen vysoko naproti mě byla trocha světla, ale opravdu jen lehoučké záření.

Posadila jsem se. Zjistila jsem, že jsem na posteli nebo nějakém lehátku, které vrzalo a bylo vlhké.

Sakra, kde to jsem? Co se to proboha stalo? Proč tady jsem? Jak jsem se sem dostala?

Tyhle všechny otázky se mi najednou vířily v hlavě.

Do nosu mě náhle praštil zápach zatuchliny, takový, jaký jsem znala... ze sklepa. Z babiččina sklepa, kam jsem chodívala jako malá pro brambory. Jenže jediné nebezpečí, které mi v babiččině sklepě doopravdy hrozilo, bylo polekání z pavouka spouštějícího se ze stropu, kdežto tady byl pavouk přesně na poslední příčce všech mých momentálních obav.

Vyděšeně jsem se postavila, až postel zavrzala.

,,Auuu!" vyjekla jsem a inhed se s dutým žuchnutím zase posadila. Hrozně mě bolela noha a hlava mi třeštila. Prohrábla jsem si vlasy a nahmatala si podlouhlou ránu nad čelem. Jako by mě někdo praštil. Sykla jsem bolestí.

Pomalu jsem se začala rozkoukávat ve tmě. Vypadalo to, že se opravdu nacházím v jakémsi sklepě, takovém normálním, který má každý druhý dům.

Úzký proužek světla sem pronikal jen přes malinké, zatmavené a pavučinami otkané okénko u stropu.

Ještě jsem se párkrát pokusila postavit, ale pronikavá bolest mi nedovolila stát déle něž pár vteřin. Rozhodla jsem se tedy skákat po mojí zdravé noze pravé a zkusit otevřít dveře.

Avšak než jsem to stihla doskákat jen kousek od postele, zaslechla jsem za dveřmi řinčení klíčů. Vyděšeně jsem přiskočila zpátky k posteli, lehla jsem si zpět na místo a zatajila dech.

Dveře se se skřípotem otevřely a pustily do sklepa trochu víc světla. Pak jsem zahlédla tmavou postavu blížící se ke mně.

Zastavila se až u lehátka. Byl to postarší, štíhlý, ale přesto svalnatý chlapík, oblečený v tmavé kožené bundě a džínech s páskem, za kterým měl... Vyděšeně jsem vydechla. Pistole. Ten chlap má pistoli!

Nadechl se a hrubým hlasem promluvil: ,,Kdopak se nám to tu vzbudil? Doufám, že nejsi moc vyděšená. Ale neboj, když budeš spolupracovat, nic se ti nestane."

,,Kdo jste?" zašeptala jsem.
,,To pro tebe momentálně není důležitá informace." odpálkoval mě.
To mě pěkně dopálilo a vztek mi dodal odvahy. ,,Co se se mnou jako chystáte dělat? A vůbec, jak jsem se sem dostala?" vychrlila jsem na něj.
,,To se za chvilku dozvíš." odpověděl pohotově, jako by se nechumelilo. ,,A jak jsi se sem dostala? Jednoduše řečeno, seděla jsi na sama lavičce a to se mi jevilo jako vhodná příležitost."

Vzpomněla jsem si, že jsem byla venku s Honzou a že teď mě tam někde ve tmě hledá. Zachvěla jsem se.

,,Praštil jste mě do hlavy a pak unesl sem? Jste normální?! Co se mnou chcete dělat, odpovězte!" už jsem křičela.

Muž mi dal surově ruku na pusu: ,,Mlč!" sykl rozzuřeně, a když jsem se vykroutila z jeho sevření, pokračoval: ,,Ale  dobře, řeknu ti, co s tebou bude. Potřebuju takovou službičku. Jsi očividně už dost velká, takže asi víš něco o drogách, hmm?"

Nenechal mě nic říct a pokračoval: ,,Nevadí, já toho totiž vím dost. A mám je ke všemu tak trochu rád. Trochu hodně rád. Ale je tady jeden malý problémek - došly mi. Ale už jsem si je objednal a zítra si je mám vyzvednout. A ty mi s tím určitě pomůžeš."

Nevěřila jsem svým uším.
,,Prosím? Proč bych to jako měla dělat?" vypěnila jsem.
,,Řeknu ti proč. Protože mám tohle." a vytáhl svou zbraň.

Úlekem jsem málem zkolabovala.

,,Nepomůžu vám!" řekla jsem, ale neznělo to ani z poloviny tak rozhodně, jako jsem měla v plánu. Hlas mi selhal při pohledu na pistoli v jeho ruce.
,,To se ještě uvidí." uchechtl se muž a namířil na mě hlaveň.

,,A... A proč zrovna já?" zeptala jsem se šeptem.
,,No, viděl jsem, jak se bavíš s mou dcerou, a tak jsem si prostě řekl: Jo, tahle bude na předání přesně ta pravá. Moje dceruška si totiž pečlivě vybírá svoje známosti, přesně ví, s kým má tu cenu se zahazovat."

,,Vaší dcerou?" zeptala jsem se překvapeně, když v tom se dveře otevřely podruhé.