Wattpad /w MenT

Lavička

Přesně jak jsem předpokládala. Když jsem se ráno vzbudila a šla se chystat do školy, nikdo se o včerejšku ani nezmínil.

Podle mě se máma tety ani nezeptá, kde jsem byla. Myslím, že mi na to dostatečně věří. Ale je to tak úplně dobře...?

Po dlouhém dni ve škole stráveném především na seminářích a pár povinných předmětech jsem se zase dobelhala domů.

Simče jsem ve škole řekla úplně všechno. Jak jsem se do Honzy asi úplně zbláznila, jak pomalu nemůžu dejchat, když ho uvidím. Jak je roztomilej a hodnej a... No milion dalších věcí.

Doufala jsem, že mi rozumí. Vzpomněla jsem si, jak mi před půl rokem tohle říkala ona o Markovi.

I přesto jsme si ještě asi tak hodinku volaly přes Messenger a všechno probraly víc do podrobna.

Další den - v pátek - jsem se rozhodla zavolat Honzovi. Jen jsem na něj pomyslela, zamotala se mi hlava. Bože, fakt ho už musím vidět.

Vzal mi to téměř okamžitě.
,,Ahoj prin..."
,,O ne, opovaž se mi říct princezno." řekla jsem varovně, ale do toho se zasmála.
,,Chtěla jsem se jen zas vidět. Máš čas?"
,,Vlastně jsem na cestě k vám. Můžeš mi jít naproti."
,,No jasný! Tak se za chvilku potkáme. Pa."

Rychle jsem se běžela připravovat. Tentokrát jsem se rozhodla nenechat nic náhodě a tak jsem napsala mámě, že možná přespím u kamaráda.

Taky jsem se lépe oblékla. Vzala jsem si kabát a kozačky, aby mi už MenT nemusel půjčovat oblečení.

Zamkla jsem a vyšla Honzovi naproti.

Jen jsem ho zahlédla, rozběhla jsem se k němu. Jemu se taky rozzářily oči. Hned jsem ho obejmula a on mi to oplatil nádhernou dlouhou pusou.

,,Těšil jsem se na tebe." řekl s úsměvem.
,,To ani nevíš jak já na tebe." přiznala jsem se.

Chytli jsme se za ruce a rozhodli se jít na procházku. Žádný cíl, jen být spolu.

,,Tak, jak to teď s námi bude?" zeptala jsem se.
,,Co by s námi bylo?" zeptal se Honza překvapeně.
,,No...Ty víš... Jako jestli spolu chodíme?"
,,Bude mi obrovskou ctí chodit s tak úžasnou holkou... Tedy pokud bude chtít ona." zasmál se MenT sladce.
,,Bude." odpověděla jsem a přítula se k němu blíž.

OMG! Oficiálně chodím s MenTem! běželo mi v hlavě.

,,Abych nezapomněl... Něco jsem ti přine... Sakra! Já to zapoměl doma!"
zanadával Honza.

Ale jelikož jsme už byli docela blízko jeho bytu, řekl: ,,Počkej tady na mě, prosím. Hned jsem tady."

Ani jsem nestihla nic říct a Honza už běžel pryč.

Posadila jsem se na nedalekou lavičku a pozorovala holuby, kteří poskakovali v mírném šeru zimního odpoledne.

A tohle byla poslední věc, na kterou si vzpomínám.