Abducted [Z.M.]

i need your help, i need you

Beatrice's point of view
,,Nepřibližuj se ke mně!" vyjeknu hystericky a okamžitě začnu couvat dozadu, vzdalujíc se od něj. ,,Opravdu si myslíš, že tě poslechnu?" zasměje se Michael ironicky. Během okamžiku se jeho mohutná postava objeví přímo přede mnou.

Z mých úst uniklo hysterické zaječení, jakmile se pokusil uchopit mou ruku, což se mu nepodařilo, protože jsem na poslední chvíli uskočila na stranu. Se splašeně tlukoucím srdcem vyběhnu pryč z obýváku, míříc ke vchodovým dveřím domu.

Sotva se konečky mých prstů dostanou do kontaktu s chladnou klikou vchodových dveří, tak Michael podkopne mé nohy, načež dopadnu břichem na tvrdou zem. Na poslední chvíli strčím své ruce před svůj obličej, abych si při dopadu na zem nevyrazila své zuby. Mezi rty mi unikne bolestné zasténání, protože dopad na zem byl opravdu tvrdý - mám pocit, že jsem si právě narazila svá žebra.

Nenechám se unést bolestí a raději se začnu plazit po zemi, abych se dostala co nejdál od Michaela. Nedovolím mu, aby mě dostal.

,,Ale no tak, Elizabeth. Opravdu si myslíš, že mi utečeš?" zasměje se uvolněně. ,,Jmenuju se Beatrice!" zavrčím bojovně. Jakmile mezi námi vznikne větší vzdálenost, tak onoho okamžiku využiju a postavím se na své nohy.

,,Ale já přece vím, jak se jmenuješ. Elizabeth McKyle." ušklíbne se. Zhluboka se nadechnu a vydechnu, abych se uklidnila. Pronesl to pouze proto, aby mě naštval ještě více. Vím to. Chce mě totiž naštvat, aby mohl využít mé vztekem zatemnělé mysli, kdy nejsem schopná uvažovat racionálně. Chce mě mít ve své hrsti. Ale já nedovolím, aby k něčemu takovému došlo.

Vzdám svou veškerou snahu o útěk a otočím se k Michaelovi čelem, ,,Nemá cenu utíkat. Stejně bys mě chytil." hlesnu. ,,To máš pravdu, Elizabeth. A když jsi takhle hodná, tak budu hodnej i já." uchechtne se, přecházejíc blíže ke mně. ,,Než půjdeme za mým otcem, můžu ti něco říct?" zašeptám, pohlížejíc do jeho tváře. ,,A je to nutný?" otráveně protočí očima.

Je docela obtížné přivyknout si na jeho hnusné chování, když si celou dobu hrál na mého přítele, který má srdce ze zlata. Opravdu mě udivuje, jak moc dobrý herec Michael je. Ani jednou za dobu, co jej znám, jsem nezaznamenala, že by se choval podezřele, ba naopak. Choval se vždy mile a proto jsem se nad jeho chováním nijak nepozastavovala. Což byla očividně chyba. Zasloužil by si ocenění za své herecké výkony.

Neuvěřitelně jsem zklamala sebe samotnou, že jsem Michaelovy lži neprokoukla již dříve. A to jsem si naivně myslela, že Zayn je největší hajzl na světě - ovšem Michael mě vyvedl z omylu.

,,Ano, je to nutný." pronesu. ,,Tak dělej. Máš minutu na to, aby sis vylila srdíčko." protočí očima. ,,Nebudu lhát a budu upřímná. Jsem zklamaná. Hodně. Vždycky jsem si totiž představovala, jak přede mnou klečíš se slzami v očích, tiše šeptáš moje jméno-" ,,To si děláš prdel. Ty sis vážně myslela, že bych tě někdy požádal o ruku?!" přeruší mě svým hysterickým smíchem - v jeho očích se odráží výsměch.

,,Ale já nemluvím o zásnubách." záporně zavrtím hlavou. ,,Ne? Tak o čem?" pochybovačně pozvedne své obočí. ,,O tomhle." mrknu, přičemž napřáhnu svou pravou nohu k výkopu. Během okamžiku se mé koleno tvrdě setká s Michaelovým rozkrokem, nad čímž bolestivě zaúpí. Výsměch z jeho očí vymizel a nahradila jej bolest.

Jeho kolena tvrdě dopadla na chladnou zem, přičemž svými dlaněmi překryl své choulostivé místo. Od stěn předsíně se odrážely jeho hlasité výdechy, kterými se snažil vydýchat bolest, jenž jsem mu způsobila.

Využila jsem jeho slabé chvíle a utekla do kuchyně, která se nacházela hned vedle předsíně. Zbrkle jsem se pohybovala po kuchyni, hledajíc vhodný předmět na svou obranu. Nepřemýšlela jsem nad svým výběrem hlouběji a popadla z plotny keramickou pánev, protože mi jako první padla do oka. Následně jsem zamířila zpět do předsíně.