Abducted [Z.M.]

i thought i will never see them again

Beatrice's point of view
,,Uhm... Ahoj?" vyslovím pozdrav nejistě. Dlouhý měsíc jsem Louise neviděla a když mám konečně příležitost jej znovu spatřit, tak se zmohu jen na pitomý pozdrav. Bože, já jsem případ.

Ale já za své chování nemohu. Ani ve snu mě nenapadlo, že potkám Louise v klubu, které navštěvuju velmi zřídka. Louis mě svou přítomností velmi zaskočil. Proto na něj pohlížím jako tele na nové vrata - neschopná slov.

Zvědavé, nevyřčené dotazy, které jsem pokládala sama sobě a chtěla na ně znát odpovědi, jsou ta tam. Dokonce jsem zapomněla na fakt, že jsem ještě před chvílí potřebovala vyprázdnit svůj močový měchýř.

,,Ahoj?!" vyjekne Louis, přičemž jeho hlas přeskočí. ,,Vidíme se po měsíci a ty mi řekneš jen pitomý ahoj?! Sakra, holka, pojď ke mně." zafuní. Jakmile svá slova dořekne, tak mé tělo vtáhne do svého vřelého objetí. Jsem opravdu ráda, že mě Louis objal. Nikdy jsme nebyli tak dobří kamarádi, abychom se objímali. Tudíž toto gesto mě pochopitelně velmi potěšilo a příjemně překvapilo.

,,Promiň." zahuhlu, když mé tělo stále drtí ve svém pevném objetí. ,,Možná ti to prominu. Co tady vůbec děláš? Zayn tě prohlásil za mrtvou." pronese, přičemž mě od sebe odtáhne na délku paží a sjede mě svým pohledem od hlavy až k patě. Párkrát nevěřícně zamrkám, abych zpracovala Louisova slova.

Takže toto je důvod, proč mě tam Zayn tehdy nechal? Považoval mě za mrtvou? Když se tak zamyslím, tak tohle je jedna možnost. Druhá možnost je, že Zaynovi šlo pouze o sebe a jeho život. Chtěl z vily co nejdříve vypadnout, aby se zachránil. Vzhledem k tomu, že se nechtěl vrátit ani pro Nialla, se přikláním k druhé možnosti - Zaynovi šlo pouze o sebe a jeho život.

,,Jsem tu se svou kamarádkou, která si potřebovala tady něco zařídit. A Zayn je imbecil, nechal mě tam. Spadla jsem hlavou na velkej kámen a upadla do bezvědomí. Vsadím se o cokoli, že ani nezjišťoval, jestli vůbec dejchám." odfrknu si a překřížím své paže na svém hrudníku. ,,Nám oznámil, že jsi mrtvá." zkonstatuje Louis. ,,Nám? Takže jste všichni v pořádku? A co dvojčata? Jsou v pořádku? Jsou s vámi, že jo? Staráte se o ně? A nebrečela kvůli mně? A-" umlčí mě Louisova dlaň, která překryje má ústa.

,,Sklapni na chvíli." zasměje se, ,,Meleš jako kolovrátek. Tolik dotazů jsem nečekal." uchechtne se, ,,Všechny otázky ti zodpovím, ale pojď si někam sednout. Nechci stát jak trubka uprostřed klubu." pronese, načež dá svou dlaň pryč z mých úst. Ovšem hned na to se jeho dlaň objeví na mém zápěstí, táhnouc mě směrem k prázdnému baru. Za barem se nachází pouze barman, který se pravděpodobně připravuje na noční směnu.

,,Tak spusť." vybídnu jej, jakmile se usadíme na barové stoličky. ,,No jo, no jo. Však kam spěcháš? Nech mě si uspořádat myšlenky." slabě pozvedne své obočí. ,,Louisi, neprodlužuj to." zakňourám netrpělivě. ,,No jo, promiň. Ale já tak nesnáším vážný témata, radši si povídám o něčem vtipným." pronese otráveně. ,,Tak mi to řekni nějak vtipně." mírně protočím očima. Opravdu mi nyní připomněl Theu. Kdybych se měla rozhodnout mezi Theou a Louisem, kdo z nich je více dětinský, tak bych se rozhodovala polovinu svého života.

Trpělivě vyčkávám, kdy Louis opět promluví - a že si dává, sakra, na čas. ,,Niall dostal od Liama dárek." skousne svůj spodní ret. ,,Jakej?" zvědavě pozvednu své obočí. ,,Netuším. Ještě si ho neotevřel, protože má obě ruce v sádře." zasměje se, ale mně do smíchu moc není. Vyjukaně jej pozoruju, zatímco se hystericky směje svému "vtipu".

,,Co je Niallovi?" vydechnu starostlivě. ,,Víš, co se ti stane, když jsi dlouho na sluníčku?" položí mi dotaz, aniž by odpověděl na můj. ,,Spálíš se." odpovím na jeho dotaz poněkud zmateně. ,,Tak to samý se stalo Niallovi. S rozdílem, že on byl dlouho v plamenech." začne se opět smát. Vyděšeně jej pozoruju.