Abducted [Z.M.]

i can't do this anymore, i am done

Scott's point of view
Cítím, jak se mým tělem rozlévá příjemné teplo, když naše auta konečně zastavují před luxusní vilou, jenž vlastní Malik. Již dlouho jsem snil o tom, že sem přijedu bez Malikova vědomí a všechny, kromě Elizabeth, chladnokrevně povraždím. Ovšem nejvíce si vychutnám smrt Malika.

Malik drze unesl mou dceru a nakecal jí sračky, aby ji poštval proti mně, čímž mě slušně nasral. Ale nejvíce mě nasral tím, co mi provedl, než se mi podařilo utéct z jeho vily. Na má záda vyryl ostrou dýkou své jméno, neustálým kopáním do mého těla mě připavil o mou ledvinu, čímž mi způsobil doživotní zdravotní potíže, a na určitých částech mého těla způsobil popáleniny žíravinou. Jen při pomyšlení na ty veškeré věci, které mi způsobil, se můj krevní tlak zvyšuje a má touha zabít Malika stupňuje.

Jakmile vystoupím ze svého auta, tak se ohlédnu kolem sebe, abych se ujistil, že sem dorazili všichni mé lidi. Sice kolem nás panuje hustá tma, což způsobuje, že špatně vidím, ale i přesto spatřím dvě černé dodávky, v jenž každé z nich sedí sedm lidí - včetně řidiče, a dvě plná terénní vozidla.

Dohromady nás je hodně, zkrátka jsme v přesile, tudíž Malik nemá žádnou šanci vyhrát. Nemám žádné pochybnosti, že bychom dnešní boj prohráli. Jsem si naprosto jistý tím, že dnešní noc je pro Malika a jeho kumpány poslední.

Zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu a vytáhnu svůj revolver, jenž byl schovaný za mým opaskem, ,,Tak jdeme na to." ušklíbnu se zlomyslně. ,,Nezapomeňte pravidla. Pokud uvidíte Elizabeth, tak ji bez váhání vezměte a odneste do auta. Kdyby se hodně vzpírala, tak máte povoleno ji omráčit. Malika nechte mně, toho chci zabít vlastní rukou. A zbytek je na vás. Nikoho nešetřete." protáhnu své krční svaly. Všichni mé lidi má slova odkývou na důkaz porozumění.

Poté se Carlos, jeden z mých věrných lidí, rozejde ke vchodovým dveřím vily, které následně jednoduše vykopne z pantu. V mých žilách rázem začne kolovat adrenalin.

S úšklebkem na tváři vkročím do vily, přičemž pevněji uchopím rukojeť svého revolveru. Malikova vila je ponořená do naprostého ticha a husté tmy.

Polovina mých lidí se vydala nahoru do patra a druhá polovina začala prohledávat přízemí. Následuju první polovinu mých lidí a také se vydám nahoru do patra. Vzhledem k tomu, kolik je hodin, spoléhám na to, že všichni Malikovi lidé budou klidně spát.

Povědomě tuším, že dveře na konci chodby patří Malikově ložnici, proto se k nim rozejdu. Ignoruju mé lidi, kteří mě nejistě a zároveň vystrašeně oslovují, a odjistím svůj revolver. Prudce vykopnu dveře Malikovy ložnice z pantu, načež zvednu svou paži, v jenž držím svůj revolver. Ačkoliv jsem připraven vystřelit, tak nevystřelím, protože nezaměřím žádný cíl, jelikož Malikova ložnice je prázdná.

,,Co to má, kurva, znamenat?!" vyjeknu a svěsím svou paži podél svého těla. Mé oči těkají po místnosti, načež se můj pohled zasekne na prostorné skříni, ve které chybí polovina oblečení.

Najednou vidím rudě, jakmile si uvědomím situaci. Malik utekl - utekl i s mou Elizabeth! Jak je to, kurva, možné?! Jak se dozvěděl o mém plánu?! Ten zmrd je pokaždé o krok napřed! Můj pohár trpělivosti již přetekl!

Vztekle se otočím a pohlédnu na své lidi, kteří mě vystrašeně pozorují. ,,Šéfe, prohledali jsme každou místnost, ale-" ,,Já vím, kurva!" přeruším Sawyera, který se odvážil promluvit. Vím moc dobře, že Malikova vila je prázdná, protože Malik a jeho kumpáni utekli - nepotřebuju to slyšet od Sawyera. Schovám svůj revolver zpět za svůj opasek, načež vytáhnu svou schovanou dýku a vztekle ji zabodnu do obrazu, visícím na zdi.