Abducted [Z.M.]

i fucked up

Zayn's point of view
,,Nemáš co ztratit?" pozvednu své husté obočí, ,,Tak mi teda vyjmenuj, co vše jsi ztratila?" dřepnu si před ní, vybízejíc jí pohledem. ,,Jako první jsem ztratila svou rodinu, protože jste mě unesli. Jako druhé jsem ztratila sebevědomí a důstojnost - po tom, jak si mě ponížil v klubu a donutil mě polonahou, dá se říct, že spíše skoro nahou, tančit u tyče. Jako třetí jsem ztratila svojí nevinnost kvůli Deanovi, který mě unesl z klubu. Unesl mě přímo před tvýma očima a ty si nic neudělal. Nechal si ho zdrhnout se mnou v jeho náručí. Bolestivě mě připravil o mou nevinnost jen kvůli tobě. Jako čtvrté jsem ztratila veškeré naděje. Ztratila jsem naději, že teď už to bude jen lepší, protože jsem se dostala od Deana, ale tys mě přesvědčil o opaku. Donutil si mě ti vykouřit a pak si mě znásilnil. Ztratila jsem naději, že se někdy dostanu zpátky domů, protože ty mě tady furt držíš. Furt máš pocit, že jsem nic neztratila? Ztratila jsem vše, co mě dělalo šťastnou. Kvůli tobě už ani nevím, jaké to je být šťastná." uchechtne se ironicky, přičemž se v jejích očích zatřpytí slzy. Pozoruju jí neschopný slova. Svým proslovem mi vyrazila dech. Je první člověk, který ve mně vyvolal pocit viny.

,,Vím, že moje slova ti budou k ničemu, ani nijak neovlivní minulost, ale... Mrzí mě to, Zayne. To, čím sis musel projít v tak nízkém věku. Je mi to líto. Opravdu. Nikdo si nic takovýho nezaslouží, ani ty. A to seš pro mě nějvětší hajzl, kterýho jsem za celej svůj život poznala." uchechtne se tiše, ,,Asi už chápu, proč se chováš takhle. Jestli je to kvůli tomu, čím sis musel projít ve svém životě, tak už to chápu." dodá tiše. V naprosté tichosti pozoruju její tvář. V jejích očích se odráží upřímná lítost. Má pro mě pochopení, i přesto, jak moc jsem jí ublížil. Je jiná, než ostatní. Nikdo z těch, kterým jsem jakkoli ublížil, mě nikdy nelitoval. Ale ona ano.

,,Líbí se mi, když se chováš takhle." zašeptá. Svou drobnou dlaň přiložila na mou šíji a svými prsty vjela do mých vlasů. Spokojeností jsem přivřel své oči. Hlazení ve vlasech je gesto, které jsem zažíval pouze od mámy, když jsem byl ještě malé dítě. Beatrice je první holka, která tohle dělá.

,,Pusť mě!" vyjekne, ,,Furt mi jen ubližuješ. Nesnáším tě tak moc." vzlykne. Myslela svá slova upřímně nebo je řekla pouze pod návalem bolesti?

,,Tak tohle ber jako důkaz, že svou omluvu myslím vážně, protože tohle bych neudělal jen tak." přiložím svou dlaň na její tvář. ,,Co?" zeptá se zmateně. ,,Tohle." zašeptám, přičemž mezi své prsty uchopím její bradu, slabě pozvedávajíc její tvář. Mírně pootevřela své rty, jakoby chtěla něco říct, ale nevydala ze sebe ani hlásku. Svou tváří jsem se sklonil blíže k té její. Náhle jsem své rty lehce otřel o ty její měkké, než jsem je plně přitiskl. Poprvé líbám holku, aniž bych následně vyžadoval sex.

,,Po tom všem, jak si mi ublížil... Nechci, aby ses mě dotýkal takhle intimně." pronese tichým hlasem. Je první holka, která mě odmítla a já její rozhodnutí respektoval. U kterýkoli jiný holky bych námitky nebral v potaz, ale u Beatrice to je jiný.

,,Já nepočítám tvoje nedokonalosti, ale jejich opak." skousne svůj spodní ret, potlačujíc nežný úsměv. Z nepochopitelného důvodu mě její slova zahřála u srdce. Je první holka, která mi řekla něco takového.

,,A nemáš mě snad rád?" zeptá se váhavě tichým hlasem, pohlížejíc do mé tváře. V jejích očích se odráží strach. Nebojí se mě, ale mé odpovědi na její dotaz. A já se jí vysmál. Ponížil jí. Ublížil jí. Zase.

,,Nikdy jsem ti nic neudělala. Nikdy. Jedinej, kdo komu ubližoval, jsi byl ty mně. A pořád mi ubližuješ. Ale i přesto, jak moc si mi ublížil, tě mám ráda." vzlykne tiše, chytajíc mě za zápěstí a snažíc se mě donutit pustit její bradu ze svého sevření. Má mě pouze ráda nebo si to namlouvá sama sobě? Co když ke mně cítí něco více? Proč by jí jinak tolik ubližovalo mé chování?