Abducted [Z.M.]

he didn't deserve it, he was a child

Beatrice's point of view
Z okna auta sleduju míhající krajinu kolem nás. Nervozitou mnu mezi prsty lem Zaynovi mikiny, jenž mám na sobě.

,,Nemusíš se tvářit, jakobych tě vezl na popravu." uchechtne se Zayn. Otočím k němu svůj pohled, pohlížejíc do jeho tváře. Tváří se pobaveně, kdežto já se tvářím vyděšeně jako malá holka. Zaynovi se to říká snadno. To já jsem tady ta, co jede za město na pitomý hotel s někým, kdo jí znásilnil a ponížil. Pochybuju, že jej někdo někdy ponížil či se k němu choval takovýmto způsobem.

Mám důvod být vyděšená. Opravdu se bojím, že mi Zayn něco udělá. Že mě znovu znásilní. Tentokrát není nikdo, kdo by mi pomohl. Žádný Harry. Tentokrát bych zůstala napospas osudu. Takže bych pravděpodobně zemřela.

,,Můžu aspoň vědět, kde je Harry?" položím mu dotaz, pozorujíc jeho tvář, vyčkávajíc na odpověď na můj dotaz. Je větší pravděpodobnost, že mě pošle do háje, než aby mi odpověděl na můj dotaz. Ale Zayn mě překvapí.

,,Vystřídal mě. Já byl pryč týden a teď jsem poslal jeho, abych tam nemusel být čtrnáct dní. Jedná se o pracovní záležitosti." odpoví na můj dotaz. Můj obličej se zkřiví do lehce zamračené grimasy. Proč tam musel posílat zrovna Harryho? Když moc dobře ví, že Harry je jediný ve vile, s kým se přátelím? A vůbec - proč tam nemohl zůstat těch čtrnáct dní on sám?

Mohla jsem se mít lépe a užít si čtrnáct dní v naprostém klidu. Teď akorát přetrpím týden ve strachu, dokud se nevrátí Harry. V Harrym vidím svého ochránce. Kdyby Zayn byl pryč na původních čtrnáct dní, mohla jsem se pokusit přetáhnout Harryho na svou stranu. A Harry by mi poté pomohl s útěkem z vily.

V hlavě mi běží několik nevyřčených dotazů, na které bych ráda znala odpovědi. Ale Zayna se ptát nemohu. Na mé dotazy nikdy neodpověděl podle mých představ. Není s ním žádná rozumná řeč. Ledaže...

,,Je v tom hotelu bar?" zeptám se jej, přičemž slabě pozvednu své obočí. Jeho tmavé oči se na pár vteřin odtrhnou od vozovky, pohlížejíc do mé tváře, přičemž mu ve tváři sedí nechápavý výraz. ,,Je, proč?" ,,Myslela jsem, že... Ostatní to tak dělají - připijou si na nové lepší začátky...?" snažím se svůj návrh nějak zakecat. Když nedostanu odpovědi na své dotazy ze střízlivého Zayna, proč jej zkusit neopít? Třeba se pod vlivem alkoholu rozpovídá.

Nevím tedy, jak se Zayn chová, když je opilý - když tedy opomineme mé druhé znásilnění, při kterém byl Zayn opilý, tudíž dost agresivní. Ale za pokus nic nedám. Ještě, aby se mi podařilo jej opít. Nemohu vědět, jakou má výdrž - kolik alkoholu snese. Určitě nevypadá jako někdo, kdo alkohol nikdy nezkusil, takže určitou výdrž musí mít.

Možná jsem teď až příliš naivní - ale mohlo by se mi podařit jej opít až do bezvědomí. Poté bych od něj mohla úplně v klidu utéct. Než by se probral, byla bych od něj kilometry daleko. Tenhle nápad se mi hodně zamlouvá.

,,Ty chceš jako pít?" vyruší mě z mého krátkého zamyšlení, ,,Pila si alkohol vůbec někdy? Víš, jak to chutná?" zeptá se posměšně. Sice mi je teprve sedmnáct let, ale můj nízký věk neznamená, že nemám zkušenosti s alkoholem. Nemusí ze mě dělat malou holčičku, které je teprve pět let. Samozřejmě, že jsem alkohol již párkrát zkusila. Která dívka v mém věku alkohol nezkusila?

,,Jo, vím." věnuju mu svůj zamračený pohled. ,,Nemrač se na mě, Beatrice. Tohle si vyprošuju." upozorní mě, načež mi věnuje svůj varovný pohled. Mou hlavou zničehonic probleskla zajímavá myšlenka - mám být poslušná a poslechnout jej? Nebo jej neposlechnout a vyprovokovat jej svou neposlušností? Myslím si, že jsem držela pusu a krok už dlouhou dobu. Je na čase, abych mu začala odporovat a nebyla pořád ta ustrašená, poslušná dívka.