Abducted [Z.M.]

butterflies in the stomach

Beatrice's point of view
V naprosté tichosti zpracovávám Zaynova slova, přičemž se jeho tělo stále tyčí nad mým, zapírajíc se lokty vedle mé hlavy. Ani trochu se nedivím, že Zayn má slzy v očích po svém proslovu. Musí být těžké myslet na ty ošklivé okamžiky, kterými si musel projít, natož o nich mluvit a otevírat tak své staré bolestné rány na srdci. Obdivuju jej, jak statečně zadržuje své slzy. Kdybych byla já na jeho místě, tak brečím jako želva. Nedokážu si představit, že bych si prošla něčím podobným jako Zayn - že bych přišla o veškerou svou rodinu. Pravděpodobně bych spáchala sebevraždu...

,,Překvapuje mě, že člověk jako ty má vůbec city." zašeptám, přerušujíc ticho, panujíc mezi námi. Váhavě posunu svou dlaň přiloženou na jeho tváři, hladíc jej. Jakmile spatřím, že spokojeností přivřel své oči, tak jej nepřestanu hladit.

,,Vím, že moje slova ti budou k ničemu, ani nijak neovlivní minulost, ale... Mrzí mě to, Zayne. To, čím sis musel projít v tak nízkém věku. Je mi to líto. Opravdu. Nikdo si nic takovýho nezaslouží, ani ty. A to seš pro mě nějvětší hajzl, kterýho jsem za celej svůj život poznala." uchechtnu se tiše, ,,Asi už chápu, proč se chováš takhle. Jestli je to kvůli tomu, čím sis musel projít ve svém životě, tak už to chápu." dodám tiše. Sice mám pochopení pro jeho arogantní chování a nevrlé nálady, ale to neznamená, že mu odpustím jeho činy. I když mě svými slovy dojal a je mi jej líto, mé odpuštění nedostane.

Zayn mě v naprosté tichosti pozoruje. Na má slova nijak nezareagoval. V jeho tmavých očích se stále třpytí slzy, což akorát způsobuje, že mi je jej čím dál více líto. Momentálně na mě působí jako zatoulané štěňátko, které hledá svůj domov. Jeho smutný pohled mě natolik obměkčuje, že bych mu momentálně nedokázala říct cokoli hnusného.

Pomalu se začnu zvedat, vytahujíc se do sedu, čímž Zayna donutím slézt z mého těla. Posadí se vedle mě, načež svůj uslzený pohled odvrátí k oknům, za kterými panuje hustá tma. Zabořím svá kolena do peřiny, přelézajíc blíže k Zaynovi. Ani to, že klečím hned před ním, nepomohlo získat si jeho pozornost - svůj pohled má stále odvrácený k oknům.

I přesto, že se nejspíše rozhodl mě ignorovat, omotám svá stehna kolem jeho boků, posazujíc se na jeho klín. Své ruce omotám kolem jeho krku, přičemž se svým hrudníkem přitisknu k jeho. V naprosté tichosti jej objímám. Nenapadlo mě nic jiného, jak jej utěšit, než jej obejmout. Chtěla jsem mu dodat vědomí, že není sám, aspoň ne teď.

Tlukot mého srdce poněkud zrychlí, jakmile ucítím Zaynovu velkou dlaň přejíždět po mých zádech. Později se jeho silná paže omotá kolem méhu pasu. Mé rty se zvlní do menšího úsměvu, načež svou hlavu opatrně položím na jeho rameno.

,,Líbí se mi, když se chováš takhle." zašeptám, přičemž vdechnu jeho omamnou vůni. Svou drobnou dlaň přiložím na jeho šíji, vjíždějíc svými prsty do jeho havraních vlasů. ,,Jen mě mrzí, že se takhle chováš jen díky alkoholu, který ti koluje v krvi." přiznám. ,,Jak se teď podle tebe chovám?" promluví tichým hlasem po dlouhé době. ,,Úžasně. Komunikuješ se mnou bez naštvaného tónu a objímáš mě." zamumlu. ,,Takže takovej se ti líbím?" ,,Uhm... Jo? Líbí se mi to více, než naštvanej a arogantní Zayn." vydechnu váhavě. Nepatrně se odtáhnu od jeho těla, abych viděla lépe do jeho tváře, pokládajíc své dlaně na jeho statná ramena.

,,Proč jsem tady?" položím mu dotaz tichým hlasem. Mám trochu obavy, že po mém dotazu okamžitě vystřízliví. ,,Jak to myslíš? Nechceš být tady na hotelu?" pozvedne své husté obočí, přičemž se v jeho tváři usadí zmatený výraz. ,,Ne, Zayne, ty víš jak to myslím..." povzdechnu tiše. Akorát se snaží vykroutit z odpovědi na můj dotaz.