Abducted [Z.M.]

i love you too

Beatrice's point of view
,,Tak se ptej." vybídne mě dívka se zrzavými vlasy, přičemž se uvolněně usadí do boxu. Jsem ráda, že jsem její slova vůbec zaslechla přes tu hlasitou hudbu, která zde hraje.

Je plno míst, kam jsme mohly jít a v klidu si promluvit, a ona musela vybrat zrovna tenhle pajzl. Všichni přítomní nás akorát divně pozorují, což mi je značně nepříjemné. A na podlaze jsou místy zaschlé fleky krve, což leccos vypovídá o tomto podniku. Navíc to zde šíleně páchne marihuanou. Tento podnik vypadá spíše jako feťácké doupě, než klub.

,,Tak zaprvý; nemůžeme jít jinam?" zeptám se poněkud nepříjemně. ,,Ne, nemůžeme. Tohle je můj oblíbenej klub a jestli chceš znát odpovědi na svoje otázky, tak budeme tam, kde se cítím příjemně, tudíž tady. A teď si sedni na prdel." pokyne mi rukou. Nesouhlasně se zamračím, ale i přesto ji uposlechnu a posadím se do boxu naproti ní. Ani se nesnažím skrýt svou nespokojenost. Nechápu, co se jí na tomhle pajzlu tak moc líbí, že je jejím oblíbeným klubem. Že já blbá jsem raději nejela domů se Zaynem.

,,Budeš odpovídat pravdivě?" přimhouřím na ní své hnědé oči. ,,Samozřejmě." přikývne hlavou na souhlas, načež luskne svými prsty a pohlédne k baru. Svým pohledem probodne barmana, který k nám okamžitě přispěchá.

,,Přines nám flašku vodky." přikáže barmanovi, jakmile u nás zastaví. S nepochopením v očích sleduju barmana, jak přikyvuje hlavou na souhlas, zatímco se v jeho očích odráží strach.

Sice jsem ze slečny Miss Hell také měla prvotní strach, ale můj strach je pochopitelný, protože já jsem malá holka. Ale aby se jí bál dospělý muž, který, dle postavy, je silnější, než ona samotná? To mi hlava nebere.

,,Co jsi zač?" vydechnu zmateně, jakmile barman odkráčí pryč od našeho boxu. ,,Milovnice motorek, zbraní, adrenalinu a nebezpečí. Neboli Miss Hell, těší mě." ušklíbne se. ,,Tak jsem to nemyslela. Zajímá mě, proč z tebe ten barman má takovej respekt. A hádám, že není jedinej." bedlivě si prohlédnu okolí. Pár lidí nás divně, tedy spíše vyděšeně, pozoruje - je zjevné, že v nich slečna Miss Hell vzbuzuje respekt.

,,To víš. Šíří se o mně různé pomluvy, že chladnokrevně vraždím lidi a lidé tomu věří. Nic těm tupcům nevyvracím, protože si užívám jejich strach." zašklebí se spokojeně. Na našem stole náhle přistane láhev vodky a dvě panákové sklenice. Jak rychle barman přišel, tak také odešel, přičemž jej slečna Miss Hell obdarovala svým nepříjemným pohledem. Očividně si chce svou drsnou pověst udržet za každou cenu.

,,Já nepiju." namítnu, jakmile začne obě panákové sklenice plnit bezbarvou tekutinou. ,,Tak začneš." odpoví bez zájmu. Potlačím otrávené protočení očima. Chová se tak panovačně, až mě to štve.

,,Víš, pořád jsi mi neodpověděla na otázku; co jsi zač?" pronesu, pozorujíc ji. ,,Koukáš na zprávy?" slabě pozvedne své obočí, pohlížejíc do mé tváře. ,,Ehm, ne?" odpovím nechápavě, protože mě její dotaz zaskočil. ,,Takže jsi nikdy neslyšela příběh o těhotné dívce, která byla brutálně znásilněna a následně rozřezána na kusy?" semkne své rty do úzké linie. ,,Proč mi to říkáš?" zašeptám, přičemž namáhavě polknu. Tlukot mého srdce se nepatrně zrychlil. Z představy té zavražděné, těhotné dívky přejíždí chladný mráz po mých zádech. Nedokážu pochopit, jak někdo mohl udělat něco takového dívce, která nosila pod srdcem své miminko.

,,Ta zavražděná dívka se jmenovala Samantha Black. Bylo jí teprve jednadvacet let. Měla milujícího přítele a sestru - dvojče. O rodiče přišla, když byla malá, takže vyrůstala se svou sestrou v dětském domově. No, její milující přítel se později ukázal jako pěknej kokot." uchechtne se hořce,