Abducted [Z.M.]

you tricked me

Beatrice's point of view
Dojdu ke vchodovým dveřím vily. Očima pozorně kmitám po zdi vily, snažíc se najít zvonek, ale vypadá to, že tady žádný není. Tak to je super. Jak se teď mám dostat dovnitř? Když tady není ani pitomý zvonek?

,,Maliku jeden..." zavrčím si pro sebe. Interiér vily má luxusně zařízený, ale venku nemá ani pitomý zvonek. Jestli nemá v úmyslu pořizovat zvonek, tak mu mile ráda jeden pořídím na Vánoce pod stromeček - a schválně takový s tou nejvíce otravnou melodií. Zvláštní, jak v téhle situaci dokážu přemýšlet nad něčím takovým.

Od vchodových dveří vily se přemístím k velkému oknu. Myslím, že tohle je okno, vedoucí do obýváku, ale, bohužel, si tím nejsem jistá na sto procent. Mohu mžourat očima do tmy jak chci, ale mé oči nemají možnost cokoli spatřit - uvnitř je naprostá tma. Tma a ticho. Až teď mi pomalu dochází důležitý fakt.

Co když nikdo není doma? Myslela jsem, že členové mafie jsou takoví noční tvorové - že uprostřed noci dělají své povinnosti. Neměli by nyní sedět na sedačkách v obýváku a vymýšlet plán, jak vykrást národní banku? Nebo něco podobného? Ovšem nachází se zde možnost, že již něco takového momentálně dělají - třeba jsou někde na akci. To bude ono! Z jakého jiného důvodu by byla otevřená brána, vedoucí na prostorný pozemek, patříc Zaynovi? Zayn s ostatními určitě někam odjel a zapomněl za sebou bránu zavřít.

Myslí mi probleskla myšlenka, jak bych se mohla dostat dovnitř vily. Pár minut se procházím kolem dokola, rozhlížejíc se po zemi a snažíc se najít dostatečně těžký předmět - ideální by byl velký kámen.

Ta myšlenka, která probleskla mou myslí, je; rozbít okno a dostat se dovnitř vily. Potřebuju se nějak dostat dovnitř - a jak jinak, když vchodovými dveřmi nemám možnost? Potřebuju potvrdit svou domněnku, že se ve vile opravdu nikdo nenachází - pokud se zde opravdu nikdo nebude nacházet, tak mi nezbývá nic jiného, než na ně počkat do té doby, dokud se nevrátí ze své ,,výpravy". Potřebuju totiž jejich pomoc.

Tedy přesněji řečeno - potřebuju Zaynovu pomoc, protože se pravděpodobně stejně obrátím na něj. Sice bych se mohla obrátit na Harryho, protože jsme přátelé (pokud se tak dá nazvat náš vztah), ale vnitřní hlásek mi napovídá, že by mě Harry stejně poslal za Zaynem. Přece jen je Zayn jejich nadřízený, či jak jej nazvat, takže má větší moc, což znamená, že toho dokáže více, než Harry. Aspoň tedy doufám.

Až zoufale potřebuju Zaynovu pomoc. A abych byla upřímná - i kdyby byl Harry na pozici Zayna, tak se i přesto obrátím na Zayna. Zayn mi hodně ublížil; uštědřil mi několik facek, ponížil mě, znásilnil mě, řekl mi, že mě nemá rád, ztratila jsem kvůli němu veškerou naději a své sebevědomí, ale stačila jedna společně strávená noc v hotelovém pokoji, abych k němu navázala určité citové pouto, které, bohužel, neumím popsat. Jsem ze svých citů k němu zmatená.

Šlapnutí na kámen mě probere z mého krátkého zamyšlení a navrátí mě zpět do reality. Chybělo minimálně a podařilo by se mi podvrknout svůj kotník. Na poslední chvíli jsem zachytila rovnováhu. Sehnu se pro onen kámen, o který jsem se málem zranila, a vezmu jej do ruky.

,,Uh..." vydechnu namáhavě. Ten kámen je těžší, než vypadá. ,,Tak jo. To nic nebude. Zvládnu to." povzbudím se tichým hlasem. Mám nemalé obavy, že ten kámen upustím na svou hlavu, když se budu napřahovat - nešikovná jsem na to dost.

Jeden prudký nápřah rukou a kámen vyletí z mých dlaní. Pevně semknu svá oční víčka k sobě, přičemž své dlaně přiložím na své uši - kámen, narážejíc do velkého okna, způsobil na pár vteřin šílený hluk. Pomalu otevřu své křečovitě zavřené oči a své dlaně odkryju ze svých uší. Svůj pohled otočím k autu, kterým jsme přijeli, snažíc se zaostřit svůj pohled na dvojčata. Jakmile se mi podaří zaostřit svůj pohled na dvojčata, tak je pár minut bedlivě sleduju.