Abducted [Z.M.]

he shouldn't have said that

Beatrice's point of view
Svůj původní plán jít za Harrym jsem neuskutečnila. Zhodnotila jsem, že bude lepší, když na chvíli budu sama, abych vstřebala veškeré nové informace.

Proto jsem zamířila do Harryho pokoje, který byl prázdný, a vrátila se na své původní místo - Harryho postel. Svůj pohled jsem upírala na bílý strop a stále dokola přemýšlela nad novými informacemi, které jsem se v poslední hodině dozvěděla.

Věřím naprosto všemu, co Zayn pronesl v té sklepní místnosti. Nyní mu už věřím. Sice se mi nelíbí, že jsem se musela dozvědět pravdu zrovna od Zayna a nikoli od mé mámy, ale s tím už, bohužel, nic nenadělám. Důležité je, že znám pravdu.

Co teď vůbec bude s mým otcem? Nemám nejmenší tušení, co s ním Zayn má v plánu a je mi to vlastně jedno. Klidně, ať ho zastřelí, vykuchá zaživa, podřízne - prostě zabije. Můžou se zabít klidně navzájem. Je mi to už opravdu jedno. Naštvaně zavřu své oči, přetáčejíc se na svůj levý bok. Po několika dlouhých minutách začnu konečně pravidelně oddechovat, upadajíc do hlubokého spánku.

Lehce nakrčím svůj nos, načež se má oční víčka lehce zachvějí - cizí konečky prstů mě lechtají na mé lícní kosti. Nespokojeně zamručím, protože přímo nesnáším, když někdo narušuje můj klidný spánek, a unaveně otevřu své oči. Mou rozespalou tvář pozoruje pár dětských očí.

,,Katie." zachraptím stále v polospánku. Mé rty se roztáhnou do láskyplného úsměvu. Tak moc ráda ji vidím. Cítím nepopsatelnou úlevu, že je v pořádku.

,,Mamka mě posílá, abych tě vytáhla z postele a poslala tě na snídani." zazubí se roztomile. ,,Mamka? Snídani?" vydechnu překvapeně a zároveň zmateně. Mamka? Snídaně? To jsem včera prospala celý zbytek dne?

,,Taťka Louis-" ,,Taťka Louis?" přeruším jí, přičemž nevěřícně vykulím své oči. ,,No, taťka Louis řekl, že si budeme hrát na rodinu. Řekl nám s bráškou, ať mu říkame; ,,tati" a Harrymu zase; ,,mami"." zachichotá se, načež se pobaveně usměju. Vypadá to, že dvojčata se zde během toho týdne, kdy jsem byla v bezvědomí, rozhodně nenudila.

,,Líbí se vám tady?" slabě pozvednu své obočí. ,,Jo. Je to tady obrovský. Vypadá to tu jako zámek, ve kterým bydlej princezny." zasní se. Upřímně se usměju nad jejím šťastným výrazem, který se jí usadil ve tváři.

,,Ale jsem smutná, protože jsem chtěla, aby si byla s námi, ale Harry říkal, že to nejde, protože jsi nemocná. Už nejsi?" zeptá se nadějně. ,,Ne, už nejsem. Už je mi dobře." věnuju jí svůj úsměv, přičemž se pomalu posadím. Chytím Katie za její drobné ručičky a přitáhnu jí do své náruče, načež kolem jejího drobného tělíčka omotám své paže.

,,Jsem moc ráda, že jsi v pořádku." zašeptám a vtisknu jí něžný polibek do vlasů. ,,Já ale nebyla nemocná. To ty, ty cvoku." zachichotá se tiše. ,,Já vím. Mám tě moc ráda, Katie." odtáhnu jí od svého těla na délku paží, načež její tváře obejmu svými dlaněmi.

,,My se loučíme?" pohlédne do mých očí smutným pohledem. ,,Ne, neloučíme, blázne. Já bych tě s bráškou nikdy neopustila. Jen chci, abys věděla, že tě mám ráda." usměju se konějšivě. ,,My s bráškou tebe taky. Jsi přece naše velká sestřička." zachichotá se - v její tváři lze vyčíst spokojenost.

,,Půjdeme spolu dolů, jo? Jen mi dej chvilku." něžně jí pohladím po vlasech, načež vstanu z postele, stoupajíc na nohy, a zamířím do Harryho koupelny. Poté, co vykonám svou potřebu, provedu nutnou hygienu a trochu upravím svůj vzhled, zamířím zpět do Harryho pokoje.

,,Kde je vůbec Sammy?" zeptám se. Jakmile dojdu do těsné blízkosti Katie, tak jí uchopím za ručičku. ,,Nevím, zmizel." pokrčí nezaujatě rameny. ,,Sám?!" vyděsím se. Místo slovní odpovědi na můj dotaz pouze zavrtí svou hlavou v nesouhlasu.